Naše cesta k pěstounské péči aneb začátky jedné pěstounské rodiny (PŘÍBĚH MARTINY 14.)

Díl čtrnáctý – čekám na první telefonát

Naše cesta k pěstounské péči aneb začátky jedné pěstounské rodiny (PŘÍBĚH MARTINY 13.)

Díl třináctý - okolí

Naše cesta k pěstounské péči aneb začátky jedné pěstounské rodiny (PŘÍBĚH MARTINY 12.)

Díl dvanáctý – práce doručovatele novin

Musíme ještě sehnat doručovatele na ranní doručování novin. Tam je to o něco horší než s letáky v tom, že je potřeba, aby doručovatel měl řidičský průkaz, protože denně najede kolem 30 km služebním autem. Jeho úkolem je přijít v půl 5 ráno na poštu, převzít si noviny na svůj úsek, roztřídit je podle trasy, kterou pojede a lidí, kteří v ten den mají noviny objednané – cca 90-140 předplatitelů, dovézt na jiné místo dalším 2 doručovatelům jejich balíky s novinami, pak do půl 8 stihnout doručit ty své a zase odevzdat v pořádku auto.

Naše cesta k pěstounské péči aneb začátky jedné pěstounské rodiny (PŘÍBĚH MARTINY 11.)

Díl jedenáctý – Výpověď

Čeká mě nelehký úkol, musím v práci dát výpověď. Sice stále slyšíme, že na naši pozici čeká dalších 15 lidí před vchodem, ale ve chvíli, kdy někdo končí, najednou před vchodem nikdo není :-) . Trochu si dělám naději, že bych mohla skončit i dřív, než k 31.12.2016. Na Magistrátu jsem domluvená, že pokud budu mít možnost být k dispozici dřív, dám vědět a nastoupím. Sepisuji výpověď přesně podle vzoru, kterých je na internetu všude dost. Protože vedoucí o mém záměru věnovat se pěstounské péči dosud neví, ani nevím, jestli jí o tom vlastně vůbec chci říct.

Naše cesta k pěstounské péči aneb začátky jedné pěstounské rodiny (PŘÍBĚH MARTINY 10.)

Díl desátý – Pořizuji výbavičku
Jsme schváleni. Mám před sebou 4 měsíce, než začneme přijímat první děti. Co bude potřeba zařídit? Komu všechno to říct? Jak budou lidé reagovat? Na všechno je jedna odpověď, a tou je „nevím“.

PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 22. Kdo si počká, ten se dočká! (Příběh Ilony)

22. díl - ,,Kdo si počká, ten se dočká!"

Parné léto trávíme převážně v našem bazénu na zahradě. V těchto tropických vedrech je i opékání buřtů odkládáno až na hodně pozdní večer a i tak je vedro ze všech stran, takže u ohýnku vydržím jen já „teplomilka" a naši dva psí nohsledi. Děti přiběhnou jen na baštu, jinak běhají kolem a buď mávají nažhavenými konci klacíků nebo po sobě stříkají vodu z vodních pistolek. Aspoň bude víc zalito.

Naše cesta k pěstounské péči aneb začátky jedné pěstounské rodiny (PŘÍBĚH MARTINY 9.)

Díl devátý – Končíme

Naše cesta k pěstounské péči aneb začátky jedné pěstounské rodiny (PŘÍBĚH MARTINY 8.)

Díl osmý – Není koho školit

Uplynuly další dva týdny a stále se nic neděje. Po mém telefonátu do Paprsku se dozvídám, že není koho školit. Pro budoucí adopční rodiče jsou školení dokončená a zůstalo nás jen 6 – dvě rodiny jako žadatelé o dlouhodobou PP a dvě samožadatelky o přechodnou PP. Pro uspořádání kurzů nás musí být minimálně 12. Musíme čekat, než se najdou další žadatelé o pěstounskou péči. Nabízím, že bych mohla dojet například v rámci Středočeského kraje. Do týdne přichází další dva termíny školení. Hurá, pokračujeme.

NAŠI PADLÍ ANDĚLÉ 22. Hera, rodná sestra másla. (příběhy dětí v náhradní rodině)

Mobil zvoní jak na poplach a já vybíhám schody! Hrábnu po telofonu a po kapsách hledám brýle. Opět nejsou k nalezení, a tak se ohlásím neutrálně pro případ, že by to byl někdo z úřadu. „ Prosíííím!"
„Heslo!!!!" ozve se na druhé straně. Rozesmátý hlas Rous mi předem ohlásil, že je na cestě dobrá zpráva.
„Chvíli přemýšlí a pak odpovím: „ Hera, rodná sestra másla!"
Syn udiveně zvedl nos ze svého talíře: „Cóóó??"
„To je heslo," vysvětluji zvědavci, který to zřejmě nepobral.
„ Na co potřebujete heslo?" diví se synek upřímně. 

Syndikovat obsah