NAŠI PADLÍ ANDĚLÉ 17. Sen o červených beruškách. (příběhy dětí v náhradní rodině)

17. Sen o červených beruškách.

Když jsme se rozhodli místo jedné holčičky přijmout hned dvě, znamenalo to pro nás ztrátu naší ložnice. Jedno dítě bychom dočasně vyřešili palandou v pokoji u kluků, dvě by se nám tam ale nevešly. Jiřího to netrápilo. Chodí spát pozdě v noci, usíná dříve, než dopadne do postele. A až do bílého rána chrápe tak, že nám v koupelně opadávají obklady. To já potřebuji k usínání tmu a ticho. Dříve než se ponořím do říše snů, rovnám si v hlavě myšlenky.

PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 15. Krok vpřed (Příběh Ilony)

Čas utíká. Utíká nám všem, protože nemládneme a utíká i dětem v ústavech bez rodičů. Ne, že by nestál náš život za zmínku, ale mohl být ještě užitečnější.

NAŠI PADLÍ ANDĚLÉ 16. Jiskřičky naděje (příběhy dětí v náhradní rodině)

Neperte se a nežerte se! Rozhovor dlouhodobého pěstouna s přechodným.

Jsem dlouhodobý pěstoun a jsem na to hrdá!
V době kdy naše biologické děti odrůstaly a já zatoužila zastavit čas, nebylo na výběr. Pěstoun byl prostě pěstoun!
Přidělili nám děti a nikdo neřešil jestli to je napořád a nebo jen na pár měsíců.Starali jsme se o ně stejně jako kdysi o ty co se nám narodily a mohli jsme si dovolit ten luxus zamilovat se do nich. Mohli jsme dovolit dětem milovat nás, protože tak to v rodinách přece chodí. Nikdo nás neškolil a přesto jsme byli dobří rodiče.

Dnes je to jiné. Nestačí si říci "chci být pěstoun".

PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 14. Nevyčuhovat z davu (Příběh Ilony)

„Sluníčko" chodí dopoledne do školky a benjamínek je už v páté třídě. Odpoledne trávíme často po poradnách, doktorech, školeních,... Né, že by nebyl čas na zábavu, ale je to dost často a málokdy se mi podaří prostřídat se s naším taťkou, abych nemusela holčinu tahat všude sebou. Při klasickém zaměstnání by to bylo těžko uskutečnitelné.

Na školící setkávání pěstounů už tedy beru „Sluníčko“ s sebou. Já se školím a holčičku s ostatními pěstouňaty hlídá najatá „teta“ neziskovky. Brzy se zde cácorka otrká a na setkání se známými dětmi se moc těší.

Karlovarský kraj hledá nové rodiny pro konkrétní děti

V rámci kampaně na vyhledávání osob vhodných stát se pěstouny, připravuje Krajský úřad Karlovarského kraje několik opatření, která by mohla pomoci při umisťování dětí z našeho regionu do náhradní rodinné péče. Jedním z těchto opatření je internetová rubrika "Potřebujeme rodinu".

Příběh velké touhy a lásky aneb jak jsem k pěstounské péči přišla 10. Jedeme dál (příběh Kateřiny)

Pomalu a jistě se přiblížilo jaro a s ním Velikonoce.Brouček se na ně moc těšil.S tátou si upletli pomlázku a maminka ho naučila první koledu.Hody,hody, doprovody,já jsem malej zajíček,utíkal jsem podle vody,nesu košík vajíček.Vždy koncovku hodně natáhl. Nejdřív je u nás dívčí koleda.Říká se tomu litování.Dostala jsem proto hodně sladkostí,čímž jsem ho hodně navnadila.

NAŠI PADLÍ ANDĚLÉ 15. Čas pampelišek a zlatého deště.(příběhy dětí v náhradní rodině)

Přišlo další jaro.My jsme se těšili na štěňátka od naší malé yorkšírky, připravovali proutí na pomlázky a vzdychali nad tím, že pro vajíčka na letošní velikonoce poběžíme do obchodu a ne do našeho prázdného kurníku.
Opět zazvonil telefon, jako tenkrát před rokem, kdy nám paní z úřadu oznámila, že má pro nás dva malé skřítky. Tentokrát se zvonění ozvalo pozdě v noci. Nespala jsem, právě přicházelo na svět první štěně.
„Promiň, že tě budím, ale je to důležité," omlouvá se dcera.
„Nebudíš, protože nespím a hned tak nebudu. Já totiž rodím," odpovídám hrdě.

PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 13. Konec rodičáku (Příběh Ilony)

,,Sluníčko je tu s námi zhruba rok a za,,chvíli"oslaví 4.narozeniny. Docházím s ní na logopedii a doma pilně trénujeme výslovnost. K tomu pár dalších odborníků na drobné zdravotní,,nedostatky".

Syndikovat obsah