NAŠI PADLÍ ANDĚLÉ 3. Domove, líbezný domove! (příběhy dětí v náhradní rodině)

Sousedův kohout nezakokrhal. Zakousla ho naše rotvajlerka už před půl rokem, ale budík zazvonil včas.  Rychlá ranní káva, snídaně na stojáka a honem do auta. Náš syn trochu váhal. Byla sobota, škole by se tedy nevyhnul a v kojeneckém ústavu s námi byl před týdnem. Nedá se říci, že by si tento zážitek toužil zopakovat. Až příslib zastávky v Karlových Varech a lákavá vůně čerstvě dopečených karlovarských oplatek z kolonády ho zlomila. Se sluchátky v uších se pohodlně rozvalil na zadním sedadle.

JE PRAVDA ŽE DLOUHODOBÍ PĚSTOUNI PŘIBÝVAJÍ NEBO STATISTIKY LŽOU?

Statistiky tvrdí, že o dlouhodobou pěstounskou péči je zájem a že noví pěstouni přibývají. Kéž by to byla pravda! Jedná se ovšem o velmi zkreslenou informaci. Grafy skutečně ukazují nárůst dlouhodobých pěstounů, ale co už z nich nevyčtete je to, že se bohužel nejedná o klasickou pěstounskou péči, ale o výchovu dětí prarodiči či jinými příbuznými v jejich biologické rodině. Jaký je v tom rozdíl?

NAŠI PADLÍ ANDĚLÉ 2. Přípravy vrcholí!!! (příběhy dětí v náhradní rodině)

2. Přípravy vrcholí!

S ředitelem kojeneckého ústavu jsme byli domluveni, že pokud při naší další návštěvě, kluci neztropí srdceryvný výstup a neodmítnou nasednout k nám do auta, smíme si je odvézt domů. Při cestě do kojeneckého ústavu se mohlo stát cokoli. Mohlo nám přes cestu přeběhnout početné stádo divokých bizonů, mohlo přijít zemětřesení, anebo být vyhlášeno stanné právo, ale toho, že by ti dva divoši nechtěli nastoupit do našeho auta, tak toho jsem se opravdu bát nemusela.

NAŠI PADLÍ ANDĚLÉ 1. Když telefon zazvoní (příběhy dětí v náhradní rodině)

1. Když telefon zazvoní.

Ten den zazvonil telefon krátce před obědem a pořádně mě vyvedl z rovnováhy. Bylo jaro 2007, období rozkvetlých pampelišek a zlatého deště. Naše prověřování skončilo a my byli zařazeni do evidence osob vhodných stát se pěstouny. Konečně!!!

„ Zvoní ti mobil!“ křičí můj manžel Jiří z koupelny, kde stlouká porodní bednu pro právě narozená štěňata zlatého labradora.
„To je asi Lucka“ odpovím klidně a opět marně hledám své brýle. Naše dospělá dcera mi volá několikrát za den, před pár minutami jsme spolu domluvili. Zřejmě na něco zapomněla, bleskne mi hlavou.

PĚSTOUNSKÝ PRŮVODCE PRO ZAČÁTEČNÍKY V BRANŽI PĚSTOUNSKÉ.

PĚSTOUNSKÝ PRŮVODCE PRO ZAČÁTEČNÍKY V BRANŽI PĚSTOUNSKÉ.

Každý člověk, který uvažuje o pěstounské péči začne shromažďovat informace. Je jich spousta, jen co je pravda, jen po jejich přečtení máte někdy pocit, že stejně nic nevíte.

Základem úspěšnosti náhradní rodinné péče je zodpovědné rozhodnutí – umění odhadnout vlastní možnosti a síly.
Proto je dobré se zamyslet nad svým životem a sami sebe se zeptat:

1 .Jsem tolerantní a otevřený/á druhým?

2. Mám dost fyzických a duševních sil, abych dítě vychoval/a?

3. Budou mi stačit finanční prostředky?

Kterak cesta k pěstounství trnitá může býti, alias jak zvládnout více jak dva roky prověřování a nezbláznit se (PŘÍBĚH KARLY 1.)

Příběhů úspěšných žadatelů o pěstounskou péči bylo napsáno spousta. Podaná žádost, prověřování, čekání krátké ale i dlouhé a na samém konci vytoužené dítko.
Příběh, který si teď můžete přečíst se v této chvíli teprve odehrává. Není ještě zcel dopsaný a nikdo netuší jak dopadne.Tak držme Karle, která tento příběh prožívá, palce. To jediné totiž můžeme udělat.

Kterak cesta k pěstounství trnitá může býti, alias jak zvládnout více jak dva roky prověřování a nezbláznit se (autor: Karla :-))

RÁNO S ÚSMĚVEM NA TVÁŘI

Vždy když napíšu nějaké články o strastech a peripetiích, které nás každodenně provází, dostanu nutkavý pocit napsat jednou taky něco něžného, dojemného, osvěžujícího, prostě něco o tom jak je všechno bezva a jak je nám fajn na světě.
V takových chvílích si uvařím kafe, najdu alespoň jedny z pěti vietnamských brýlí a zasednu ke svém noťasu. Zaseknu se ale hned u první věty. Tak jak s psaním obvykle nemám problém a slova se sama tvoří do vět aniž bych nad tím nějak zvlášť přemýšlela, tady to prostě nefunguje.

Ještě jednou k pěstování... (Článek Marcely Tobiášové)

Ještě jednou k pěstování...
Seděla jsem v zasedačce, na klíně houpala Tygříka a usmívala jsem se. Pak jsem se dozvěděla, že dvě holčičky, které jsem měla v přechodné péči a byly vráceny matce, jsou v dětském domově. Odvezli je tam strejdové policisté jednou v noci. Nikdo mi to nedal vědět. Přestože u nás nějakou dobu žily, jsem pro ně cizí. Nemám právo na informace.

Mlha a slzy (Článek Marcely Tobiášové)

Mlha a slzy
Léto je pryč. Nějak jsem si toho nestihla všimnout. To až dnes, když jsem ráno vezla Kecalku a Náfuku poprvé do nové školy... jely jsme mlhou a Náfuka tvrdila, že ji bolí bříško a Kecalka měla strach, že jedu v té mlze moc rychle a taky, jak jí to v té škole vlastně půjde. Naštěstí víme, že bříško bolí nejvíc právě od strachu a že nejlepší je tomu strachu se postavit.

Jedeme dál ... (Článek Marcely Tobiášové)

Jedeme dál ...
Nějak jsem se nestihla rozhlédnout a už je tu léto. Za pár týdnů to bude rok,co jsme s manželem vstoupili do kolotoče přechodného pěstounství. Náš život nabral zrychlené obrátky a já v něm začínám plavat.

Syndikovat obsah