Září 2015

Kterak cesta k pěstounství trnitá může býti, alias jak zvládnout více jak dva roky prověřování a nezbláznit se (PŘÍBĚH KARLY 1.)

Příběhů úspěšných žadatelů o pěstounskou péči bylo napsáno spousta. Podaná žádost, prověřování, čekání krátké ale i dlouhé a na samém konci vytoužené dítko.
Příběh, který si teď můžete přečíst se v této chvíli teprve odehrává. Není ještě zcel dopsaný a nikdo netuší jak dopadne.Tak držme Karle, která tento příběh prožívá, palce. To jediné totiž můžeme udělat.

Kterak cesta k pěstounství trnitá může býti, alias jak zvládnout více jak dva roky prověřování a nezbláznit se (autor: Karla :-))

RÁNO S ÚSMĚVEM NA TVÁŘI

Vždy když napíšu nějaké články o strastech a peripetiích, které nás každodenně provází, dostanu nutkavý pocit napsat jednou taky něco něžného, dojemného, osvěžujícího, prostě něco o tom jak je všechno bezva a jak je nám fajn na světě.
V takových chvílích si uvařím kafe, najdu alespoň jedny z pěti vietnamských brýlí a zasednu ke svém noťasu. Zaseknu se ale hned u první věty. Tak jak s psaním obvykle nemám problém a slova se sama tvoří do vět aniž bych nad tím nějak zvlášť přemýšlela, tady to prostě nefunguje.

Ještě jednou k pěstování... (Článek Marcely Tobiášové)

Ještě jednou k pěstování...
Seděla jsem v zasedačce, na klíně houpala Tygříka a usmívala jsem se. Pak jsem se dozvěděla, že dvě holčičky, které jsem měla v přechodné péči a byly vráceny matce, jsou v dětském domově. Odvezli je tam strejdové policisté jednou v noci. Nikdo mi to nedal vědět. Přestože u nás nějakou dobu žily, jsem pro ně cizí. Nemám právo na informace.

Mlha a slzy (Článek Marcely Tobiášové)

Mlha a slzy
Léto je pryč. Nějak jsem si toho nestihla všimnout. To až dnes, když jsem ráno vezla Kecalku a Náfuku poprvé do nové školy... jely jsme mlhou a Náfuka tvrdila, že ji bolí bříško a Kecalka měla strach, že jedu v té mlze moc rychle a taky, jak jí to v té škole vlastně půjde. Naštěstí víme, že bříško bolí nejvíc právě od strachu a že nejlepší je tomu strachu se postavit.

Jedeme dál ... (Článek Marcely Tobiášové)

Jedeme dál ...
Nějak jsem se nestihla rozhlédnout a už je tu léto. Za pár týdnů to bude rok,co jsme s manželem vstoupili do kolotoče přechodného pěstounství. Náš život nabral zrychlené obrátky a já v něm začínám plavat.

Jsem rodič, kdo je víc ? (Článek Marcely Tobiášové)

Jsem rodič, kdo je víc ?
Sociální úřady odebírající děti chudákům rodičům, pěstouni vydělávající tisíce na cizích dětech. Juvenilní justice, neschopné soudy, bezpráví. V zákoně je jasně řečeno, že příbuzenská péče má přednost před péčí ústavní. Děti v ústavech trpí, ale mnohem více některé trpí tam, kde jim má být nejlépe - ve svých rodinách.

Nadšení, které jsem cítila po předání Jefriho a pocit užitečnosti při práci s Hrozinkou a její bio rodinou jsou pryč, mám pocit bezmoci a neschopnosti.

Nábor a prověřování nových pěstounů

Pamatujete si na hru, z našeho dětství, HONZO VSTÁVEJ?
Mladší ročníky jí možná znají jen z vyprávění od svých rodičů a těm úplně nejmladším o ní jednou budou vyprávět zase oni.
Já, ač jsem jí hrávala často, už tak trochu zapomínám na přesná pravidla. Pamatuji si jen, že úkolem hráčů bylo, dostat se co nejdříve do cíle. Rychlost našeho pohybu určoval jeden z hráčů, který udílel povely " Tři čapí! Pět slepičích! Jeden sloní! Deset mravenčích!"
Když mu někdo připadal příliš rychlý tak ho přibrzdil povelem "hodinky spadly do záchodu!"

Prarodiče mají prostě smůlu!

Někdy se to v životě prostě podělá a vůbec nezáleží na tom, že jste se snažili ze všech sil láskou zahrnutým dětem, vštěpit zásady slušného chování. Tak jako se to pověstné jablko dokáže odkulit od stromu i na stovky metrů, zvláště stojí li strom na strmém svahu, tak i dítě vyrazí úplně jiným směrem než tím, kterým bychom chtěli. A je tu průšvih!
Záškoláctví, krádeže, útěky z domova, rozpad vašeho manželství (tohle chlapi zvládají dost špatně) ....

S rozhodnutím, vzít si do pěstounské péče nějaké dítě přichází většinou žena.Co na to říká manžel?

S rozhodnutím, vzít si do pěstounské péče nějaké dítě přichází většinou žena. Jak na to zareaguje manžel a zbytek rodiny?
To jsou rovněž dvě často pokládané otázky
Podporoval Vás manžel/partner při rozhodování o pěstounské péči? Jak?

Máte doma "Hysteráka"?

Dnešní téma je "Hysterák "
.......................................................
Už jste někdo měl tu čest, osobně se seznámit s mrňavým, ale nafoukaným, umíněným a zlým skřetem " Hysterákem" ?
Že ne? Tak to můžete mluvit o velkém štěstí! My jednoho známe a je s ním fakt těžké pořízení.

Mentálně postižené dítě vneslo do rodiny jiný rozměr.

Zvažujete, že by jste se nebránili přijmout pod svá křídla dítě, které myslí a chová se trochu jinak? Je, řekněme zpomalené, zaostalé v myšlení...
Žádný strach, není to zase taková věda. Jen je třeba naučit se na svět dívat jeho očima.

Mentálně postižené dítě do rodiny vneslo jiný rozměr. Nic není černé nebo bílé, pořád se objevují situace, které nás zaskočí, ale taky pobaví. Od chvíle kdy k nám do rodiny spadla naše pochroumaná hvězda, je i ten nejobyčejnější den plný překvapení.

Jak děti naučit, že špinavé ponožky patří do koše s použitým prádlem?

Jak děti naučit, že špinavé ponožky patří do koše s použitým prádlem a boty do botníku?

Pane jo, to je tedy něco! Asi každý z nás, kdo je majitelem pubertálního dítka, chápe o čem je řeč.
Dovedete si ale představit, že takových pokladů máte na starost rovnou třeba pět?
Já si po pravdě, ten mazec nedokážu představit ani s dítky čistými jak slovo boží, vymydlenými a navoněnými jak John Travolta ve filmu horečka sobotní noci. Pět puberťáků s rozumem houpacího koně a představou, že svět jim leží u nohou jen se shýbnout.

JAK TO CHODÍ V PĚSTOUNSKÉ RODINĚ

Je den jako každý jiný.
Vlastně ne! Dnešek je mimořádně příznivý, po dvoutýdenním zpoždění, na účet konečně přiletěly peníze.
Hurá! Zase bude v lednici i něco jiného než jen zima. Taťka vyrazil na nákup a já zůstala doma se všemi dětmi. Do této chvíle jsme se snažili předcházet situacím jako je tato, o děti se poctivě dělíme. Dnešek je ale jiný, jako bychom se vrátili hluboko do minulosti. Muž vyráží na lov a žena se stará o teplo domova.
Slyším jak startuje motor a naše hlučné auto mizí z doslechu.
I děti zbystřily. Vzduch je čistý a máma má spoustu práce.

KŘIČET NEBO NEKŘIČET? JAK SPRÁVNĚ MOTIVOVAT DĚTI?

Když dítě neposlechne, domluva nefunguje a vy máte pocit, že jste těžce ignorováni je na místě pořádně zakřičet?
Zařvat tak, že vás nemají šanci nevnímat? Většina lidí odpoví, že ano. Pokud nekřičíte často, tak děti zpozorní a začnou brát vážně vaše požadavky. Po našich letitých zkušenostech musím bohužel konstatovat, že jsem jsme s touto teorií neuspěli.

Já už jsem přišla na to, že křik je ve výchově dětí špatný pomocník, bolí mě hlasivky, upozorním na problém všechny sousedy v okolí a rozštěkám naše psy...

ČASTO SLÝCHÁME, ŽE JSOU PĚSTOUNSKÉ DĚTI NEPOSEDNÉ.

Často slýcháváme, že pěstounské děti jsou neposedné. U ničeho nevydrží a nic je dlouho nebaví. Ten problém ale není jen u přijatých dětí. V dnešní době jsou všechny děti podstatně náročnější na volnočasové aktivity a slovo nuda je na denním pořádku. Nabídněte jim výstavu, divadlo nebo procházku přírodou a uvidíte parádně protažený obličej. Když je pozvete do kina, tak na super akční novinku nebo se v půlce filmu budete prodírat i s otrávenou ratolestí k východu. A koupaliště? Bez tobogánu? To myslíte vážně?

DIVADÉLKO SVÁŤA

Děti vlastní nebo pěstounské, ono to je fuk, veš si hlavu nevybírá. Nejspíš s tím malým, drobným, zákeřným parazitem máte taky nemalé zkušenosti a tak Vás mé vyprávění nikterak neudiví.

OPĚT MÁME VŠI! Tedy měli jsme, ale bylo to už poněkolikáté.
Někdy mám pocit, že už ani nemá smysl dát si tu práci s deratizací a měla bych si na to prostě raději zvyknout.
Tenhle článek jsem napsala před několika lety a pořád to je aktuální!
Máte někdo nějakou vychytávku jak uchránit 6 dětských hlav a posléze i ty naše, před invazí nežádoucích parazitů?

JAK JSME POKOŘILI ZÁPIS DO ŠKOLY

Jak jsme pokořili zápis do školy.

Čas nezastavíme, ač bych o to mnohdy stála a tak i naše nejmladší robě dorostlo do školního věku. Potíž je ovšem v tom, že zatímco věk fyzický, v jejím případě, kráčí mílovými kroky, ten mentální se courá jak hlemýžď s amputovanou nohou. Naše holčička mentálně zamrzla někde na prahu třetího roku.