Prosinec 2015

PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 11. První společné zimní svátky (Příběh Ilony)

Ty úplně první „Vánoční svátky“ se,,Sluníčkem" jsou sice ještě nepěstounské a plné obav z budoucnosti, ale celé prolité „cácorčiným“ nadšením. Každá vánoční reklama v televizi i každé blikátko ve výloze rozzáří „Sluníčku" celou tvářičku.

NAŠI PADLÍ ANDĚLÉ 12. Veselé vánoce! (příběhy dětí v náhradní rodině)

Patřím mezi příznivce Vánoc. Toto období je pro mě nejen časem stráveným se smetákem a hadrem, ale taky časem, kdy se v dětech probouzí ta kouzelná nedočkavost a nervozita přicházející spolu s první vánoční reklamou.

PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 10. Pomoc nezisková (Příběh Ilony)

Příběh velké touhy a lásky aneb jak jsem k pěstounské péči přišla 6. Nedej se! druhá část (příběh Kateřiny)

Hned ráno jsme jeli na chirurgii.Malému nožku znova zrentgenovali a dali mu podpatek.Pak už jsme šli nakoupit pro malého zimní věci.Také boty a vše co bylo potřeba.Udělali jsme si moc hezký den. Ten večer jsem byla zase moc šťastná.Manžel si dal víno a já juice a pak jsme si začali povídat.Byla jsem na něj stále ještě naštvaná.

PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 9. Jiné varianty bionávštěv (Příběh Ilony)

Přestože jsem neziskovou organizaci požádala o sepsání „Dohody" a přechod k ní jako k doprovodné organizaci, nějak dlouho se nic nekoná. Tudíž další dvě bionávštěvy jsou opět pouze v mé „režii". Ta první byla pokusem o dovezení ,,Sluníčka" na půl cesty, tedy do bytu bioprarodičů a setkání se zde na „neutrální půdě“ s biorodiči. Na návtěvu za „sluníčkem“ dnes přijela pouze biomamka, zato s nějakou svou kamarádkou a se svou mladší z dcer z prvního manželství.

Příběh velké touhy a lásky aneb jak jsem k pěstounské péči přišla 5. Nedej se! (příběh Kateřiny)

Už tu první noc se mi brouček vzbudil okolo půlnoci.Přepadla ho jakási noční můra.Myslela jsem si,že za chvilku usne,ale to ani náhodou.Plakal a nebyl k utišení.Zkoušela jsem úplně všechno.Kolébala jsem ho v náručí,hladila mu vlásky,tiše mu zpívala.Vždy to zabralo jen na chvilku.Tak jsme strávili několik hodin.Stále se ke mně tulil.Až nevím jak se mi dostal pod noční košili.Uchopil moje prso, strčil si ho do pusinky a náhle byl klid.V hlavě mi proběhlo,no hochu to ti nevyjde.Že by jsem opět dělala kojnou ,mě ani nenapadlo.Byla jsem však až příliš unavena na to,aby jsem se s ním o své ňadro pře

NAŠI PADLÍ ANDĚLÉ 11. Ladovská zima! (příběhy dětí v náhradní rodině)