Z pohledu pěstouna

Z pohledu pěstouna 1 - Jak začít? Příběhy na pokračování.

Hledám správná slova jak začít, aby moje vyprávění nikoho zbytečněne odradilo nebo naopak v někom nevzbudilo dojem, že život pěstounské rodiny je pouze zalitý sluncem na nebi bez mráčků. Co tedy napsat úvodem? Žádné moudro mě nenapadá a tak přejdu rovnou k tomu jak to probíhalo u nás.

Z pohledu pěstouna 2 - První krok

Vyplnění formulářů, nebyla žádná sranda! Před námi, na stole jich ležel celý štos, některé otázky v nás vyvolávaly rozpaky, jiné nás překvapily. " Jakou máte představu o dítěti?" to byla jedna z otázek nad kterou jsme si lámali hlavu. Mám tam napsat pravdu? Mám fakt napsat, že chci hezké, malé a hlavně zdravé dítě? A bílé! To především, to bych měla nejspíš zdůraznit.

Z pohledu pěstouna 3 - Motivace

Pár měsíců plných očekávání je za námi a náš dům má stále stejně oprýskanou fasádu jako předtím, nic moc se nezměnilo. Dětský pokoj jsme připravili jen částečně, protože počet dětí, které k nám příjdou, samozřejmě nevíme.

Z pohledu pěstouna 4 - Naivky a snílkové

Skoro už jsem myslela, že náš spis opravdu založili někam k ledu, ale ve skutečnosti od podání naší žádosti uběhly pouze čtyři měsíce. Tak pomalu čas při prověřování ubíhá.

Pohovor s psychologem nás čekal chvíli před vánocemi!

Netušili jsme co nás čeká. Na rozdíl od dnešních žadatelů, jsme tenkrát neměli možnost využít  zkušeností služebně starších kolegů a dopředu se alespoň trochu připravit. Museli jsme tím projít sami.

Z pohledu pěstouna 5 - Přípravka

Tak psychotesty nejspíš dopadly dobře, jinak by nás nepozvali na přípravný kurz, tedy PŘÍPRAVKU.

Byli jsme tenkrát průkopníci, první účastníci přípravného kurzu, který se konal v mateřské školce. Seděli jsme na miniaturních židličkách, v místnosti plné hraček a dětských obrázků, pěkně v kroužku a před sebou jsme měli jmenovku s křestním jménem.
Mě to bylo jedno, seděla bych klidně kdekoli i na krabici od banánů, ale manžel s tím měl docela problém. Nemá rád sedánky v kroužku a už vůbec ne, když je vtahován do hovoru a dotazován na soukromé věci.

Z pohledu pěstouna 6 - Máme pro vás děti

Ještě než začnu popisovat naše první nahlédnutí do spisů dětí, pro které jsme byli vybráni jako náhradní rodiče, chtěla bych zmínit jednu velmi důležitou věc. Vlastně už jsem jí nakousla v úvodní větě této kapitoly.

Z pohledu pěstouna 7 - Nahlédnutí do spisu

Když  paní z OSPODu, položila před nás malou, nekvalitní fotku dvou sedících dětí, hodně se mi ulevilo. Byla to rozmazaná nejspíš desátá kopie vytištěná na obyčejném papíru z tiskárny. Nic moc kvalita, ale stejně jsem na ní hleděla jak na svatý obrázek. Jak by taky ne, má dlouhá strastiplná cesta se pozvolna chýlila ke konci.  Do obličeje robátkům vidět moc nebylo, ale dvě blonďaté hlavy jsem rozhodně nepřehlédla.

"Děti jsou bloňdáčci" zajásala jsem v duchu, není pochyb že jsou našeho
etnika. No, sláva! Nebudu vyčnívat z davu!

Z pohledu pěstouna 8 - První setkání

V životě lidském je spousta nezapomenutelných okamžiků a první setkání s dětmi k nim bezesporu patří. Nezapomenu na něj ani, kdybych chtěla A občas bych i chtěla, to mi věřte!

Ke kojeneckému ústavu jsme dorazili v dopoledních hodinách. Náš, tenkrát desetiletý bio synek, svolil že pojede s námi. Při zpáteční cestě byla naplánovaná zastávka na kolonádě v Karlových Varech a jako správný milovník karlovarských oplatek chtěl být, z pochopitelných důvodů, při tom.

Z pohledu pěstouna 9 - Stali jsme se opět rodiči!

Další návštěva robátek byla naplánovaná za dva týdny. Pan ředitel nám oznámil, že není třeba příliš otálet. Kluci jsou zdraví, aktivní a na rodinu už čekají dost dlouho. V kojeneckém ústavu jsou déle než rok. Mladšímu bylo v době příchodu pouhých 7 měsíců a ten druhý je o rok starší. Bylo mu tedy 19 měsíců. Po celou dobu se čekalo na to, jestli si jejich rodiče upraví podmínky, aby si své synky mohli vzít zpět. Jak tomu většinou v podobných případech bývá, rodiče se o nápravu ani nepokusili. Proč taky? Život bez povinností a omezení obvykle těmto lidem vyhovuje.

Z pohledu pěstouna 10 - Jede se domů

Snad ani nespočítám kolikrát jsem si v duchu představovala chvíli, kdy si budeme z nějakého ústavního zařízení odvádět děti. A teď to tady bylo. S hromádkou nového obleční, které jsme klukům přivezli a krásnými batůžky, čekáme až se děti naobědvají. Čeká nás dlouhá cesta.

Syndikovat obsah