Pro odlehčení a k zamyšlení

Zasmějte spolu s pěstouny a jejich zkušenostmi.

Poutníci pěstounské péče...

Poutníci pěstounské péče...

O pěstounské péči se nikdy nepsalo ani nemluvilo tolik jako teď. Mělo by mě to těšit, protože děti bez doma si zasluhují více pozornosti, než kolik se jim dosud dostávalo. Jenže mě to netěší. Naopak, jsem zmatená a v rozpacích.

Jak děti naučit, že špinavé ponožky patří do koše s použitým prádlem?

Jak děti naučit, že špinavé ponožky patří do koše s použitým prádlem a boty do botníku?

Pane jo, to je tedy něco! Asi každý z nás, kdo je majitelem pubertálního dítka, chápe o čem je řeč.
Dovedete si ale představit, že takových pokladů máte na starost rovnou třeba pět?
Já si po pravdě, ten mazec nedokážu představit ani s dítky čistými jak slovo boží, vymydlenými a navoněnými jak John Travolta ve filmu horečka sobotní noci. Pět puberťáků s rozumem houpacího koně a představou, že svět jim leží u nohou jen se shýbnout.

KŘIČET NEBO NEKŘIČET? JAK SPRÁVNĚ MOTIVOVAT DĚTI?

Když dítě neposlechne, domluva nefunguje a vy máte pocit, že jste těžce ignorováni je na místě pořádně zakřičet?
Zařvat tak, že vás nemají šanci nevnímat? Většina lidí odpoví, že ano. Pokud nekřičíte často, tak děti zpozorní a začnou brát vážně vaše požadavky. Po našich letitých zkušenostech musím bohužel konstatovat, že jsem jsme s touto teorií neuspěli.

Já už jsem přišla na to, že křik je ve výchově dětí špatný pomocník, bolí mě hlasivky, upozorním na problém všechny sousedy v okolí a rozštěkám naše psy...

ČASTO SLÝCHÁME, ŽE JSOU PĚSTOUNSKÉ DĚTI NEPOSEDNÉ.

Často slýcháváme, že pěstounské děti jsou neposedné. U ničeho nevydrží a nic je dlouho nebaví. Ten problém ale není jen u přijatých dětí. V dnešní době jsou všechny děti podstatně náročnější na volnočasové aktivity a slovo nuda je na denním pořádku. Nabídněte jim výstavu, divadlo nebo procházku přírodou a uvidíte parádně protažený obličej. Když je pozvete do kina, tak na super akční novinku nebo se v půlce filmu budete prodírat i s otrávenou ratolestí k východu. A koupaliště? Bez tobogánu? To myslíte vážně?

REKLAMA NA PĚSTOUNSKOU PÉČI :-)

„Mamííí, mamííí koupíš nám ho?" žadonil náš syn, potom co proběhla reklama v televizi. Možná si ještě vzpomenete na TV spot, na nádherné štěně zlatého labradora, které uchopilo do tlamy konec toaletního papíru a rozeběhlo se s ním do vedlejší místnosti. Za okamžik byla rolička prázdná a dítě sedící na záchodové míse spustilo povyk.
Chvíli si to rovnám v hlavě, než mi to docvakne „Jo, ty chceš to štěně, ne ten toaleťák!"

Reklama je reklama.

Sociální nevyzrálost z pohledu amatéra

To že se potýkáme se sociální nevyzrálostí dětí v NRP, není žádné tajemství. Slyšíme to od psychologů i neurologů, ale co to vlastně je? Před časem jsem si o tom chtěla něco přečíst na netu. Zjistit jak se, sociální nevyzrálost, liší od mentální retardace nebo od zpoždění ve vývoji. Nenašla jsem téměř nic. Sepsala jsem alespoň svůj amatérský pohled na věc.

Obyčejný den v neobyčejném světě pěstouském


Nejsem zakomplexovaná, nepřipadám si hloupá ani ošklivá, ale tak nějak jsem sklouzla do útlumového režimu.

Ráno vstanu, hupsnu do tepláků a už  ke mě doléhá hlas naší pochroumané hvězdy.

"Mamí, vyrobíš mi snídani?" ozývá se s postýlky. Naše šestiletá kráska s rozumem sotva tříletého mrněte už má dávno pravé poledne.

Taková Fany v pěstounské péči

Když jsem vstoupila do procesu náhradní rodinné péče, měla jsem ve všem jasno. Věděla jsem co chci, co zvládnu, na jakého sviště si netroufám. Dejte mi dítě jedno, dvě nebo i tři. Vezmu si holky, kluky, malé i trochu větší. Dejte mi děti bílé, možná ani nemusí být zas tak úplně bledé, ale nikdy...slyšíte?... NIKDY! mi nedávejte děti postižené a už vůbec ne mentálně retardované! Nerozumím jim. Nechápu je. Neumím s nimi mluvit.

Kam na to ty děti chodí II


Posezeníčko u psychologa je vždycky prima zážitek a nejvíce ve chvíli, kdy jsou děti vyzvány, aby namalovaly začarovanou rodinu.

Nevíte co to je? Ráda vám to objasním, dnes jsem už v této oblasti za chytrou.

Úkolem dítěte je, každému z rodiny přidělit podobu nějakého zvířete. Odborník na dětskou duši pak snadno odhalí, jaké city dítě chová k tátovi medvědovi, mámě holubici, bráchovi hadovi nebo ségře kočičce. Nechápu sice jak, ale prý je tato metoda, jako sonda do nitra dětské duše, nejspolehlivější.

Kam na to ty děti chodí I

KAM NA TO TY DĚTI CHODÍ? Tak nevím, dělám někde chybu ve výchově a nebo je dnes prostě taková doba, že když nemáte něco vyplněné na formlářích, jako by to neexistovalo. Příjdete na úřad, se stohem papírů, které jste vyplńovali celý večer a paní z kanclu, data během pár minut naklepe do počítače a stoh už nepotřebných formulářů, putuje do skartovačky!

Vopruz, jak by řekly naše děti. Zbytečná práce a promarněný čas.
Jenže tenhle trend se zřejmě šíří světelnou rychlostí a děti si berou příklad z nás dospělých. Kam ten svět spěje ? :-)

Syndikovat obsah