Chtějí a nebo nechtějí úřady pěstouny?

Na základě zkušeností z naší náborové kampaně "Zasaďte se o spokojené dětství, staňte se pěstouny" se v níže uvedeném článku zamýšlíme nad společenskou potřebností pěstounů v kontextu reálných zkušeností v praxi. Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2012 sice deklarovalo a to i zákonem upřednostnění náhradní rodinné péče před ústavní výchovou, ale....

První rozčarování

Představte si, že už dlouho uvažujete o pěstounství, přesvědčujete manžela, děti, prarodiče, kolegy v práci a další důvěrné osoby. Někteří vás povzbuzují, jiní zase odrazují. Možná nejvíce záleží na dětech. Což o to, pokud jsou ještě malé, bývá to snadné, ale u pubescentů jde často o to nalézt společnou notu. Když se to povede, je to bezva, ale je třeba přiznat, že někdy se nezadaří.

Možná si kladete otázku, jít do toho či nejít. Je důstojné se nechat mnohdy opravdu důkladně prověřovat, psychologicky testovat, procházet přípravou a nemít jistotu jak to celé dopadne. A co když to nedopadne? Neodsoudí vás okolí, jak si budete připadat? Už máte plán Bé?

A najednou to přijde, přes všechna úskalí, je tady rozhodnutí podat si žádost. Třeba rázně vykročíte na městský úřad, kde očekáváte radostné přijetí a podporu vašeho možná velkého životního kroku. Někde tomu tak opravdu bývá, ale jinde přichází zklamání na chováním úřednic, které ne vždy může být vnímáno jak vstřícné. Pak si kdekdo položí otázku, chce nebo nechce sociálka pěstouny?

Osobní návštěva v poradně není zbytečný krok

Dnešní doba je uspěchaná a téměř nikdo nemá čas někam jít osobně. Emailem a po internetu se to dotazy zájemců jen hemží, zatímco návštěvy poraden pro náhradní rodinnou péči bývají řídké. Je až úsměvné pozorovat jak obtížné je pro někoho dostavit se do vedlejšího města. Tu tam nemá hlídání, nemůže si vzít volno práci, manžel nemá nikdy čas, nemoc, náhlá životní událost, špatné počasí, porucha auta a mnoho dalších faktorů. Kdybych neměl ten samý problém při vyběhávání stavebního povolení, nevěřil bych tomu, ale je to fakt. taková je doba.

Logicky pak mnohý zájemce do poradny předem nejde, ale zvolí tu nejjednodušší cestu, obrátí se rovnou na místní OSPOD, kde mu možná někdy vysvětlí, že návštěva poradny je zbytečná. Někdy se totiž stává, že sociální pracovnice nabudou dojmu, že v poradně zájemcům radí jak na ně. Asi bychom metodicky neměli, ale proto občas radíme zájemcům, aby se o spolupráci s poradnou hned nezmiňovali.

Návštěva poradny se vyplatí. Vysvětlíme proč. Úkolem poradny je vysvětlit zájemcům možná úskalí náhradní rodinné péče, jaké bývají přijaté děti, co by měli jako pěstouni v budoucnu zvládat, jaké mohou mít služby, apod. Především jde o korekci ideálního očekávání zájemců versus realita.

Podle našich zkušeností má poučený zájemce větší šanci být schválen a dostat rychleji dítě než zájemce sice nadšený, ale tak trochu i naivní.

Nedorozumění s místní ospoďačkou hned na úvod

Jak už jsme na tomto webu psali mnohokrát, místní sociální pracovnice nemají za úkol zájemce posuzovat jak to někdy vyznívá, ale naopak jim pomáhat žádost sepsat, zkompletovat a podat na Krajský úřad. Provádí sice místní šetření v domácnostech zájemců, napíšou o tom zprávu a na základě zjištění mohou zájemce doporučit a nebo nedoporučit. To je asi tak vše.

Přesto všechno se velmi zjednodušeně někomu může zdát, že pohledem zájemce filtrují na základě vzájemných sympatií. Samozřejmě tomu tak není. Sociálka má za úkol zjistit motivace zájemců k pěstounství a vykonat v tomto smyslu pohovor. A zde je někdy kámen úrazu. Ospoďačka uváží a v dobré víře zájemcům někdy poradí žádost vůbec nepodávat, aby si tím zájemci i ona ušetřili práci. Pokud se ale přesto někdo rozhodne žádost podat, vše většinou probíhá standardně.

Dlouhé čekací doby

Představte si, že by vás někdo požádal o ruku. Takové osudové rozhodnutí. Přislíbila byste své ano a v radostném nadšení by vám ženich řekl, že prstýnky si půjdete vybrat za 3 měsíce, pak musíte absolvovat předmanželský kurz, na který se čeká rok a pokud budete jako budoucí manželka podle psycholožky vhodná, tak si vás vezme cca. do 2 let. S trochou nadsázky řečeno, chtěl bych vidět tu nevěstu, ze které by původní nadšení neopadlo.

A podobné to někdy bývá u zájemců o pěstounství. Žádost sepisujete a kompletujete měsíc až dva, pak se další dva až tři měsíce čeká na pohovor u krajského psychologa, pak půl roku na psychotesty, pak další měsíce až rok na přípravku a pak časově velmi různorodě na dítě. Celý proces se může táhnout roky.

Tak chtějí úřady pěstouny a nebo ne

Samozřejmě, že chtějí, ale jen pěstouny kvalitní. Svým způsobem se nelze divit. Pěstounství je opravdu věc náročná a upřímně řečeno zájemce by měl vědět do čeho jde. Od roku 2013 tu však máme ještě jeden fenomén a tím je takzvaná profesionální pěstounská péče na přechodnou dobu. A zde panuje řada nejasností:

1) Názor, že každá pěstounská péče je vlastně přechodná a že vlastně všichni pěstouni jak klasičtí dlouhodobí, tak i přechodní by měli splňovat to samé. Obě péče se od sebe prakticky neliší s tím rozdílem, že dlouhodobá může trvat déle než jeden rok. Pěstounství je služba biorodině. To nejhorší, co podle některých "odborníků" můžete dítěti udělat je, dát ho jako jinam, aby mělo to šťastné dětství.

2) Názor, že smysl má jen klasická dlouhodobá pěstounská péče a že přechodná není potřeba nebo jen vyjímečně Pěstounství je nástroj náhradní výchovy dítěte a dítěti je třeba v případě selhání vlastní rodiny najít rodinu náhradní, aby mělo to šťastné a spokojené dětství. Děti jsou do pěstounské péče umísťovány v takové situaci, kdy je vysoká pravděpodobnost, že návrat do biorodiny je velmi nepravděpodobný. Přechodná pěstounská péče se použije pouze v případech, kdy je předem jasné, že je třeba zajistit pěstounskou péči pouze přechodně, např. pokud je matka ve vězení, nemocná, dítě půjde do adopce, apod.

A nyní si vyberte k jaké linii byste se názorově přihlásili. V současné době v ČR žijí obě vedle sebe, někdy se vzájemně prolínají a někdy na sebe naráží. Ve skutečnosti ovšem přechodná pěstounská péče není péčí profesionální jen proto, že mají o 30 hodin delší přípravný kurz. Přechodní pěstouni jsou obvykle stejní jako klasičtí pěstouni, jen mají jinou úlohu. Obráceně se také nedá říci, že by dlouhodobí pěstouni byli nějací amatéři. Naopak, dovednosti mnohých z nich mohou budit respekt i u odborníků.

Zájemců o pěstounství je dost, tak proč není dostatek pěstounů

Díky sdělovacím prostředkům a kampaní se podstatným způsobem zvýšil zájem o pěstounství, převážně však o to přechodné. To je však posuzováno celkem přísně a to je dobře, protože je-li prezentováno jako profesionální, má společnost vůči přechodným pěstounům očekávání jisté úrovně profesionality. Ovšem pak se v nějakém kraji může stát, že třeba i 90% zájemců sítem neprojde. Protože filtr je důkladný, je schválených přechodných pěstounů málo. Bude-li zájemců více, filtr se ještě zpřísní, aby měli opuštěné děti, co nejlepší péči.

U klasické dlouhodobé péče je situace přeci jen trochu rozdílná. Přestože i zde se filtr trochu zpřísnil, je šance na schválení podstatně vyšší. Odhadem se může jednat o 90% zájemců schválí z těch, co to sami nevzdají. Dlouhodobých pěstounů je kritický nedostatek v řadě krajů. Přesto zájemci často žádají o přechodnou pěstounskou péči i po upozornění, že by nejspíše nemuseli být schváleni.

Co bychom navrhovali pro zlepšení situace

1) Zrušení monopolu krajské psycholožky na provádění psychologických testů pro žadatele
Domníváme se, že stát by měl vydávat licence kvalifikovaným psychologům, kteří by pak byli oprávněny tyto testy pro zájemce o pěstounství provádět obdobně jako to je v případě psychotestů podle §109 pro vychovatele ve školských zařízeních. Zájemci by si pak mohli psychologa vybrat. Podotýkáme, že jde pouze o testy. Krajský psycholog by nadále prováděl pohovor a měl by konečné slovo vzhledem k tomu, že odpovědnost za svěřené děti nese stát. Proces schvalování by to však zobjektivnilo a nejspíše i zrychlilo.

2) Zrušení monopolu státu na přípravu pěstounů
Rádi bychom, aby si zájemce o pěstounství mohl vybrat licencovaného realizátora vzdělávacího přípravného kurzu pro budoucí pěstouny. V Ústeckém kraji realizuje přípravy pěstounů přímo Krajský úřad, v jiných krajích to realizují neziskovky, ale na objednávku kraje. Jiný než krajem určený kurz nemůže zájemce absolvovat a to ani kurz uznaný jiným krajem. Po demonopolizaci předpokládáme zrychlení celého procesu příprav pěstounů.

3) Umožnit kompletaci žádostí v licencovaných poradnách pro náhradní rodinnou péči
Kvůli důvěře zájemců by bylo dobré jim umožnit sepsat žádost jinde s možností podat je přímo na krajský úřad bez nutnosti jednat s místní ospoďačkou. Ta by jen provedla místní šetření a napsala zprávu. S ostatními citlivými údaji žadatelů by nepřišla do styku. Výhodou by mohlo být zrychlení procesu, možnost poradenství a podpory zájemcům. Předpokládáme totiž, že poradny by zajišťovaly rovněž psycholožku na psychotesty a přípravu žadatelů.

K výše uvedeným třem bodům dodáváme, že těmito návrhy nechceme odstátnit proces zprostředkování dětí, návrh se týká schvalování žadatelů, tedy dospělých. Je míněn v dobré víře tak, aby pomohl proces zlepšit a zájemců o pěstounství pak mohlo být více a tím měli opuštěné děti větší šanci najít kvalitní rodinu.

Předem děkujeme za vaše komentáře k tématu.