Co můžeme očekávat od biorodičů a dalších osob blízkých

Tímto článkem nechceme od kontaktů odrazovat ani je doporučovat. Jejich umožnění ze strany pěstounů je povinné ze zákona a jsou realitou, se kterou je třeba naučit se žít, byť to někdy nebývá jednoduché. Přesto se však domníváme, že neuškodí si přečíst několik dobře míněných rad pro budoucí či nové pěstouny.

Předně osoby blízké nebývají vždy jen biorodiče, ale často i členové širší rodiny, současní či bývalí partneři, lidé dodatečně přiznávající se k otcovství, apod. Ne vždy jsou to lidé, které bychom mohli počítat mezi sociálně slabší, kam možná správně a možná nesprávně vlastní rodiče svěřených dětí často zařazují. Důvody nestarání se o děti v pěstounské péči členy původní rodiny bývají různorodější, než pouze hmotná nouze či sociálně patologické jevy jako například závislosti, prostituce, velmi předčasné těhotenství, aj.

Nutno říci, že pokud kontakty dětí s osobami blízkými fungují, mají z toho prospěch všichni. Děti, pěstouni, rodiče či tety, strýčkové, prarodiče, ad. Někdy tomu ale bohužel nebývá, a proto je třeba vše dobře nastavit hned od začátku, aby v budoucnu nedošlo k nedorozuměním.

Jedna zkušená kurátorka pro mládež kdysi prohlásila: "Ti pěstouni dostávají s těmi dětmi i ty biorodiče." Je to podobné, jako když se vdáte a spolu s mužem si berete i tchýni. Ne vždy je to milé, ale musíte s tím žít. A jak se lidově říká: "Jaké si to uděláte, takové to máte."

Co radíme na úvod?

V přípravce se možná dozvíte hodně o tom, jak jsou kontakty s biologickou rodinnou pro dítě životně důležité a jak by pěstouni jim měli napomáhat, i když se někdy vlastní rodiče nechovají jako příkladní občané. Jistě, pěstounská péče není placená adopce, spíše je to řehole, nicméně už v tento moment musíme problematiku rozdělit na dvě oblasti:

a) klasická dlouhodobá pěstounská péče
Zde se teoreticky předpokládá, že rodiče již selhali a že je proto dětem třeba zajistit péči náhradní v pěstounské rodině. Nový občanský zákoník vyžaduje, aby se před svěřením do této péče zkoumal zájem osob blízkých a jen v případě, že nikdo vhodný se o děti postarat zájem nejeví, je dítě cizím pěstounům svěřeno. Proto nejsou kontakty tak intenzivní, ačkoliv nějaká návštěva, telefon či email pravděpodobně proběhne.

b) pěstounská péče na přechodnou dobu
V tomto případě jsou kontakty více než pravděpodobné. Pěstounům bývají svěřovány nedávno odebrané děti, což obnáší emoncionálně náročné situace a značnou psychickou zátěž, zvláště pokud biorodiče nejsou se situací smířeni a svůj nesouhlas projevují agresivitou, obviňováním, apod. Samozřejmě tomu však nemusí být vždycky, např. pokud osoba v evidenci pečuje o nechtěné novorozeně určené k adopci.

Co prožívají biorodiče?
Ztráta dítěte je jednou z nejvíce stresujících situací v rodině vůbec. Mnohý z nás by si to vůbec nedokázal představit. Odběry dětí probíhají často náhle, bez předchozího upozornění, na základě předběžného opatření a to soudním vykonavatelem. Rodiče někdy bývají obviněni z trestného činu zanedbávání povinné výchovy a výživy dítěte či z dalších trestných činů v důsledku čehož často nechtějí spolupracovat s OSPODem či doprovázející neziskovkou. Některým matkám může být dítě sebráno v porodnici hned po porodu, což je zvláště zkličující. Jsou však i případy, kdy biorodičům dítě odebráno není, většinou dítě odloží u kamarádky, dají do Klokánku, aj. a ztrácí zájem. Někdy jsou psychicky či fyzicky nemocní a prostě se starat nemohou. Jsou však i ti, kteří o děti dlouhodobě bojují a to i ačkoliv podle názoru orgánů sociálně právní ochrany dětí nejsou schopni o své děti pečovat.

Co čeká pěstouny?
Jsou dva druhy nových pěstounů. Jedni se na svoji úlohu těší a nemohou se dočkat až začnou biorodičům pomáhat a druzí naopak mají přehnané obavy a nejraději by s dětmi žili v utajeném bydlení a na soudu inicializovali zákaz styku dětí s biorodiči. Oba extrémy nebývají dobré. Každá situace je trochu jiná, proto je vhodné, najít si kvalitní doprovázející organizaci, kontakty správně nastavit hned od počátku a dbát rad sociální pracovnice.

Jak nastavit kontakty?
Pozitivní pěstouni to často vidí jako zbytečné, ale opravdu se moc a moc vyplatí první kontakt provést v poradně doprovázející organizace. Sociální pracovnice organizace, která s vámi uzavře dohodu o výkonu pěstounské péče, mívají často kurzy mediace. Touto metodou lze dospět k dohodě, která má písemnou podobu. Nejčastěji obsahuje:

a) frekvenci kontaktů (někdy i konkrétní datumy)
b) místo a čas předávání dětí (doporučujeme zpočátku na neutrální půdě, ne doma)
c) místo a čas vrácení dětí
d) email, kam je možné biorodičům posílat zprávy o dětech (lépe zřídit zvláštní)
f) telefon, kam může biorodič volat včetně času kdy (opět lépe koupit zvláštní SIM)
g) informace o tom, co se stane, když jedna nebo druhá strana dohodu nesplní
(když dítě nevrátí, klidně volejte Policii ČR)
h) další ujednání (např. pokud se biorodič nedostaví, termín mu propadá, přesouvá se...)

Občas někteří pěstouni namítají, že písemnou dohodu nepotřebují, že se dohodnou ústně. To však většinou přináší mnohá nedorozumění. Doprovázející organizaci můžete poprosit o asistenci při kontaktech, zvláště ze začátku, dokud se dohoda plně nezaběhne.

První dojmy biorodičů
Biorodiče mají často obavy o své děti, zda se pěstouni starají dobře, zda jim neubližují, apod. Jakmile se však přesvědčí, že je vše v pořádku, situace se většinou uklidní. Dále mohou mít obavu, že své děti ztratí, protože ty za své rodiče nyní už nebudou považovat je, ale pěstouny. V této souvislosti je třeba nepřesvědčovat děti, aby říkali pěstounům maminko - tatínku. Pokud tak budou chtít říkat, nedoporučujeme jim to zakazovat, samozřejmě říkat to mohou, ale je dobré jim vysvětlit, že mají maminky dvě. Občas říkají děti pěstounům teto, strejdo a biorodiče jsou pak klidnější.

První dojmy pěstounů
Podle našich zkušeností kontakty téměř vždy svěřené děti nějak ovlivní. Ale to se občas děje, i když dáte třeba své vlastní děti k babičce. Každá rodina má svůj osobitý styl a chodí to v ní jinak. Děti si většinou zvyknou, že doma to chodí tak či onak a na návštěvách možná to či ono nemusí. Pokud však děti biorodiče vrací např. nemocné, nad míru špinavé, či psychicky rozhozené nebo pokud pěstouni shledají osoby blízké jako podnapilé či zfetované, měli by o tom informovat svoji doprovázející organizaci nebo OSPOD. To se však děje podle našich zkušeností jen zřídka. Biorodiče často dobře vědí, že se by se měli snažit, aby jim kontakty byly umožněny. Podobu kontaktu totiž určuje pěstoun, neurčí-li soud jinak. Za jistých okolností může určit podobu kontaktu také OSPOD svolá-li případovou konferenci, na které se účastníci dohodnou. Každá situace je individuální.

Jak prakticky postupovat při kontaktech?
Na začátek rozhodně nedoporučujeme zvát biorodiče domů, vyprávět jim o sobě, tykat si s nimi a nabízet přátelství, zvát je na oběd, půjčovat jim peníze, apod. Občas se sice pěstouni s osobami blízkými skamarádí, například s prarodiči, ale opatrnosti nikdy nezbývá. Samozřejmě, pokud se časem naváže atmosféra důvěry, což je i pro svěřené děti lepší, neboť ti napětí vycítí, lze biorodičům vyjít více vstříct. Vždy však doporučujeme o všem se radit s doprovázející organizací.

Jaké typy kontaktů známe?
Kontakty mohou být i příjemná záležitost. Například pokud narazíte na príma babičku či tetu. Občas se navštěvují vzájemně pěstounské rodiny, které mají sourozence svěřených dětí. Často se stává, že nějaké děti jsou u příbuzenských pěstounů a jiné u cizích. Na kontakt se občas jezdí i do dětského domova nebo do Klokánku. S biorodiči či osobami blízkými probíhají kontakty obvykle:

a) s asistencí doprovázející organizace (ze začátku nebo při konfliktech)
b) po dohodě pěstounů a osob blízkých ve formě, na které se dohodnou
c) telefonicky, facebookem emailem nebo dopisem

Kdy lze využít kontakty jako + pro pěstounskou rodinu?
Pokud pěstouni vědí např. o biomatce a jsou-li vzájemně v dobrém vztahu, mohou biorodiče velmi pomoci pěstounské rodině udělováním souhlasů s věcmi, které nemůže pěstoun sám rozhodnout. Je dobré si od nich vyžádat např. souhlas s pořizováním fotografií svých svěřenců. Biorodiče také často pomůžou informováním o historii dítěte. Pěstouni pak mohou lépe dítě pochopit. Pokud to při kontaktech klape, svěřené děti jsou klidnější a v době dospívání nemusí tolik řešit kam patří a tedy mít snahu pěstouny opustit a hledat kořeny.

Nebezpečí, které pěstounům při kontaktech hrozí?
Zatím jsme se nesetkali s hrubým fyzickým útokem, se slovním vyhrožováním však ano. Realizace hrozeb mnohdy nepřijde, ale bývá to psychicky náročné. Tyto situace by vám měla pomoci řešit doprovázející organizace. Další nebezpečí se týká svěřených dětí. Zejména se jedná o skutečnost, že ze zákona je za děti zodpovědný pěstoun. Naplánujete-li si výlet do Prahy, předem počítejte s možností, že biorodič může požádat o vrácení dětí dřív než jste mysleli a pěstouni by měli vyhovět. Stejně tak nelze předat děti osobám podnapilým, apod. Určité nepříjemnosti pěstounům hrozí také v případech, kdy biorodiče pěstouny udají na OSPOD, že děti nekrmí, nemyjí, řádně nešatí, že jim ubližují, apod. Bohužel, OSPOD je povinnen tyto oznámení ze zákona řešit a to i anonymní, i když se zjevně jedná o nesmysl. Těmto situacím může pěstoun předcházet potvrzením od doktora, že předal děti v pořádku, požádáním o asistenci sociální pracovnice, svědky, písemným odsouhlasením při předávce dětí či jiným způsobem.

Co když chtějí biorodiče děti vrátit?
Tato situace může nastat a pěstouni by s ní měli předem počítat. Za předpokladu, že se biorodiče jako rodina sanují a že je u nich předpoklad zvládání rodičovských kompetencí a podají-li si návrh na soud, soud jim musí podle Nového občanského zákoníku vyhovět. Často však chtějí děti vrátit, aniž by se od odebrání dětí mnoho změnilo. Tyto záležitosti je nejlépe konzultovat s OSPODem, protože doprovázející organizace nemají dostatek informací a v biorodinách neprovádí šetření. Obdobně je tomu i příbuzných dítěte, které chtějí zažádat o svěření do pěstounské péče. Ti mají před cizími pěstouny přednost. Změna pěstounské péče však záleží na uvážení OSPODu, který hledá řešení v nejlepším zájmu dítěte. Pokud se přihlásí např. prarodiče, OSPOD často navrhuje institut svěření do péče jiné osoby.

Co, když biorodičům pomáhá sociální organizace?
Podle našeho názoru je sanace rodiny důležitá zejména v době, než dojde k odběru dětí. Jinými slovy, i v zájmu pěstounů a celé společnosti je, aby co nejvíce dětí mohlo vyrůstat ve své původní biologické rodině. Pokud rodina selže, samozřejmě mohou znovu a znovu dostávat šanci a je dobře, že existují organizace, které biorodičům pomáhají, například najít bydlení a práci a vzít si zpátky děti. Nicméně tyto pomáhající organizace mnohdy nemají dostatek zkušeností s náhradní rodinnou péčí, neznají historii případu a často vyslechnou osobitě podaný příběh biorodičů, na základě čehož je pak hájí. Často argumentují podle našeho názoru nesprávnou lidovou představou, že kdyby dostali biorodiče ty peníze, co na jejich děti berou pěstouni, vše by se vyřešilo. Ovšem tak jednoduché to není. Ideálním způsobem, jak si vše vysvětlit, jsou případové konference. Pěstoun má právo o ni OSPOD požádat. K účasti na případové konferenci si může pěstoun vyžádat i zástupce svojí doprovázející organizace.

Individuální plán ochrany dítěte a kontakty
IPOD by měl OSPOD projednat s pěstouny, kteří by ho měli odsouhlasit a podepsat. Čistě teoreticky se ale může stát, že městská sociální pracovnice napíše do IPODu, že se dítě bude předávat např. 2x týdně a následně tvrdí, že to pěstouni musí dodržovat, protože je to v IPODu. Pěstouni však mohou požádat o změnu a navrhnout změnu kontaktů, např. na 1x za měsíc. Pokud se nedojde k dohodě, rozhoduje soud.

Zprávy o kontaktech - deníček
Vřele doporučujeme psát si deníček nebo si dělat nějaké poznámky či zápisy o průběhu kontaktů. Pokud to nezvládnete, sdělte zkušenost ústně vaší sociální pracovnici a poproste jí, aby to zapsala. Evidence se ukazuje jako velmi přínosná v případech, kdy se něco stane nebo pokud jsou pěstouni biorodiči z něčeho nařčeni.

Preventivní papírování
Pokud se pěstoun necítí právně zcela bezpečně, doporučujeme poprosit vaši doprovázející organizaci o konzultaci s psychologem, kterému lze ukázat dítě, i za předpokladu, že momentálně nemá psychické problémy. Psycholog pak dokáže zhodnotit jak moc mají kontakty na dítě vliv. Pokud odborník dítě neuvidí, nemůže danou věc posuzovat. Obdobně v případě školních problémů můžete poprosit o pedagoga. Vždy požadujte z vyšetření zprávu a tu si archivujte. Též lze preventivně navštívit dětského doktora, alergologa, psychiatra a další odborníky dle potřeby.

Závěr:
Problematika kontaktů dětí s osobami blízkými je velice složitá a zasloužila by si hlubší rozbor, než umožňuje tento zjednodušený a stručný článek. V článku jsme se snažili pouze nastínit problematiku. Jednotlivá doporučení považujte spíše za tip, ale konkrétní situaci vždy konzultujte se svojí sociální pracovnicí. Článek má za cíl především podnítit diskuzi a zájem o vzdělávání v oblasti péče o dítě a jeho výchovy. Pevně doufáme, že seznámení se s problematikou kontaktů bude pro vás budoucí pěstouny přínosem.