JAK TO CHODÍ V PĚSTOUNSKÉ RODINĚ

Je den jako každý jiný.
Vlastně ne! Dnešek je mimořádně příznivý, po dvoutýdenním zpoždění, na účet konečně přiletěly peníze.
Hurá! Zase bude v lednici i něco jiného než jen zima. Taťka vyrazil na nákup a já zůstala doma se všemi dětmi. Do této chvíle jsme se snažili předcházet situacím jako je tato, o děti se poctivě dělíme. Dnešek je ale jiný, jako bychom se vrátili hluboko do minulosti. Muž vyráží na lov a žena se stará o teplo domova.
Slyším jak startuje motor a naše hlučné auto mizí z doslechu.
I děti zbystřily. Vzduch je čistý a máma má spoustu práce.
Toho se musí využít! Do pár minut se náš obývák proměnil v bojiště.
" Pustíme si něco na DVD" rozhodne Monty a hned o koženkového obalu vytahuje nějaký klučičí film.
" Dej tam Hanu Montanu" strká mu Medunka pod nos své oblíbené dívko.
" Seš blbá! Na tuhle kravinu koukat nebudu!" Monty začíná být pěkně naštvaný.
" Pustíme si písničky a budeme tancovat" navrhne Malenka jako vždy.
Tancování miluje. Tancovat! Tancovat! tleská Valentýnka a na svou blonďatou hlavu si plácne černou pletenou čapku a na ruce tlusté rukavice, které se sušily na radiátoru v předsíni.
" Mamíííí, ona má na nohách táty boty" směje Nikolas.
" Kde to ukradla?To už zase courala po chodbě?" zlobím se .
No jasně, dveře jsou zase otevřené dokořan!
Hoky si pustily písničky a Monty se naštval. Práskl dveřmi a odešel z bytu. Slyším jak na chodbě kope do zábradlí a křičí něco o magorech. Doufám, že to nepatřilo mě! Pokouším se vytáhnou Valentýnu z obřích bot, ale odmítá se jich vzdát. Nenaléhám a jdu konečně dovařit ty knedlíky. Z obýváku dál vřískají písničky z pohádek
" Dupy dupy dup, draka bolí zub" nese se celým domem.
" Už je oběd? " zeptá se náš sedmnáctiletý synek, který se právě vyhrabal ze své nory.
" asi za půl hodiny" zakřičím aby má slova nezanikla v sílících decibelech. Syn se ze setrvačnosti mrkne do prázdné ledničky a s nepopsatelnou grimasou odkvačí zase o patro výš. Holky se stále svíjí v rytmu hudby a do kuchyně vrazí Monty.
" Jste hnusný! Já tady nebudu! " zakřičí a utře si nudli do rukávu.
" Tak si ten film pust ve svém pokoji" navrhuji mu. Jen ho tím ještě víc naštvu.
"Jsem ráda že holky zabavily Valentýnku a já můžu dodělat ty bramborové knedlíky." snažím se mu vysvětlit proč zvítězily písničky nad kobrou jedenáct.
" Nechci bejt v pokoji, řek sem si to první!" křičí náš prudič a kopne do dvířek u kuchyňské linky. Všichni naši psi se vyřítí se štěkotem ke dveřím. Mají pocit, že někdo klepe.
" Holky ztlumte ty písničky! " křiknu do obýváku, který se třese v základech. Cítím jak mi začíná hučet v hlavě.
" Dupy dupy dup, draka bolí zub" slyším už po páté. Malenka tu písničku miluje. Cítím jak decibely slábnou, o to ale výrazněji slyším vyhrožování z chodby
" Tohle si vypijete! Všechno na vás řeknu! Tohle je psychický týrání!"
" Holkýýý, dejte to trochu vííííc!" křiknu do obýváku
Oběd je dovařený a šest dětí sedí u stolu. Monty se uklidnil. Valča konečně vypadla z bot. Kulich ale na její hlavě trůní dál. Povylezl jen o trochu výš a odhalil její dvě odstávající uši. Vypadá jak Šmudla od Sněhurky. Vylitý čaj na talíři s bramborovými knedlíky neřeším stejně jako rozpatlaný špenát na stole. Obrus je už dávno z vikslajvantu a čaje máme dost!
" Nepudu hajat!" křičí náš ušatý skřítek když mu měním plínku a strkám ho do postýlky.
" Chci bonbóóón!!!" připomíná hlasitě. Sáhnu do skříně pro poslední zbytek cukrovinek a nacházím jen prázdnou igelitku.
" Klucíííííí, kde jsou ty bonbónýýý!!!" křičím. Pánové se právě perou o patičku bramborového knedlíku. Spadla jim na zem, vyhrála yorkšírka. S úlovkem prchá pod stůl.
" Blbečku! To je kvůli tobě! " slyším od stolu.
" Mamííí, bonbóóń!!!" ozývá se z postýlky. Žádné nenacházím ani ve svém batohu, kde ještě nedávno byly. Proč se tomu nedivím???O chvíli později narážím na haldu papírků nacpaných za matracemi.
" dupy dupy dut, draka bolí zub! " line se opět z obýváku. Malenka právě dojedla.
Děti si zalezly k počítači nebo se roztrousily po domě. Strkám nádobí do myčky a vyhazuji psy na dvůr. Těším se na kafe v tichosti a klidu. Z pokojíčku se ozývá rumplování postýlky. Ještě chvíli a šrouby v podlaze povolí.
" Kterej debil mi někam strčil čepici?" rozčiluje se zase Monty. Před brankou stojí Žirafa, tak říkáme o dvě hlavy větší kamarádce. Vidím čepici v psím pelechu pod radiátorem. Monty jí asi zase nechal válet na zemi vedle bot. Naše psí sběratelka jí trochu poupravila fasádu. Tahle čapka už žádnou hlavu nezahřeje. Monty si ze skříně vytahuje jinou, tento týden už třetí v pořadí. Neprotestuji. Konečně je venku.
" Dupy dupy dup, draka bolí zub!"
" Mamíííí bonbóón, bonbóóń, bonbóóón!"
Ještě poslední tři písničky a najednou je ticho. Malenka usnula na sedačce v obýváku.
Ticho se ozývá i z pokojíčku. Snad usnula i Valča. Cítím jak se mi vrací chuť do života a hlavně na kafe. Zapínám varnou konvici.
" Mamíííí!!! Valča vylezla na palandu a skáče tam. zaječí Nikolas od počítače.
" Vždyť je v postýlce" odmítám věřit.
" Už není!!" Letím do pokoje.
Hlavně aby nespadla!!
Dveře se otevírají v náš otec s obrovskou krabicí potravin stojí v předsíni. Pod nohama mu proklouznou fenky na které jsem venku úplně zapomněla. Manžel zahlédne naše dítě poskakující na kraji palandy. Vytřeští oči, krabice mu padá z ruky a celý nákup se válí po zemi. Jediným dlouhým skokem zdolává dva metry širokou předsíň. Ani Spiderman by se za ten výkon nemusel stydět. Obě yorkšírky si zatím v klidu probírají náš potravinový nákup. Štangli lovečáku zachraňuji v poslední chvíli.
" Mamííí, máš bonbón?"směje se Valča když zahlédne manžela u palandy. Ten jí drapne a sundá dolu.
" Proč jí nehlídáš?" zeptá se mě vyčítavě, když do malé natažené dlaně rovná ovocné karamelky.
Jó jó, však budeš mít brzy možnost si to sám vyzkoušet, pomyslím si. Nahlas neříkám radši nic. Rozklidím nákup, uvařím kafe sobě i jemu.
Valča usnula. Doma je konečně ticho, ale mě v hlavě pořád zní " Dupy dupy dup, draka bolí zub!"
Nikdy by mě nenapadlo, že bych se mohla těšit do práce!