JAK JSME POKOŘILI ZÁPIS DO ŠKOLY

Jak jsme pokořili zápis do školy.

Čas nezastavíme, ač bych o to mnohdy stála a tak i naše nejmladší robě dorostlo do školního věku. Potíž je ovšem v tom, že zatímco věk fyzický, v jejím případě, kráčí mílovými kroky, ten mentální se courá jak hlemýžď s amputovanou nohou. Naše holčička mentálně zamrzla někde na prahu třetího roku.

Trochu jsem se obávala toho, že zápis do prví třídy bude spíš šaráda než vstup do další fáze života. Znám naše dítě a vím co můžu očekávat. Leč co naplat, nařízení ministerstva školství platí pro všechny, tudíž i pro nás a tak jsme ve slušivém oblečku vyrazili směr škola. Valča se nemohla dočkat. Já jsem její nadšení zas tak moc nesdílela, protože znám její bezprostřední vystupování, co na srdci, to na jazyku. A na srdci toho ona má vždycky hodně!

Bylo to ještě mnohem výživnější než jsem předpokládala. Už samotná cesta stála za to. Naše kráska se do školy těšila tak moc, že při červené barvě na semaforu, vyšilovala, že nám školu určitě zavřou. Od auta do budovy jsme byli v mírném poklusu, aby jsme jí vůbec stačili. Cestou každého hlasitě zdravila. I paní, evidentně v důchodovém věku, s pejskem na procházce, se zeptala jestli taky bude chodit do školy. Aniž by čekala na odpověď, pelášila dál. Kéž bych podobné nadšení zaznamenala i u ostatních našich dětí.
Při vstupu do školní budovy jsem se snad i chvíli styděla.
" Ahoj všichni jak se máte? Asi dobře že jo! " pokřikovala, naše odvážná školačka na ostatní.
Znám jí. Vím že to dělá a přesto mě tím vždy zaskočí. Ale nejspíš jsem jediná kdo s tím má problém, protože jinak se s ní každý pouštěl do hovoru, který samozřejmě neměl hlavu ani patu.
Na štěstí jsme přišli dost pozdě a hlavní nápor už pominul. Dlouho jsme nečekali.
Ujala se nás samotná ředitelka školy a i když věděla, že se bude jednat o odklad (z mého pohledu minimálně desetiletý) nabídla nám, že si svou školní zralost Valča může vyzkoušet. Nebyli jsme proti, docela mě zajímalo jak si stojíme a výsledek nás ani moc nepřekvapil. Valentýnka v oblasti počtů zvládla všechno úplně dobře a to včetně geometrických tvarů. Tím ovšem její úspěšnost skončila. U ostatních věcí nepochopila nic.
Ze stolku sebrala erární pastelky a nastrkala si je do svého batůžku. U pohádky o perníkové chaloupce měla jasno. Je to stodola pro koníka a pak už se paní učitelka Ke slovu nedostala vůbec. Valča si z kapsy vytáhla svou oblíbenou figurku koně a celý školní svět pro ní rázem přestal existovat. Její černá kobylka se za hlasitého řehtání a dusotu plastových kopýtek vydala na dlouhou pouť po školní třídě. Bylo po přijímacím pohovoru.
Ale zážitek to pro ní byl úžasný. Za rok si ho zopakujeme.