Jak se dělá pěstoun

Vezměte několik kilogramů trpělivosti, stejné množství laskavosti a důslednosti, zamíchejte do směsi tvořivý přístup k řešení problémů, řádně zakápněte optimismem, okořeňte radostí z možnosti vychovávat, přidejte špetku trpkého zklamání nenaplněných očekávání, doplňte koncentrovaným pocitem užitečnosti i marnosti (pro rovnováhu), dobře zamíchejte a nechte směs uležet v chladu. Když se i po několika týdnech či dokonce měsících stále objevují bublinky nedočkavosti, je těsto připraveno k pečení. A potom vám přejeme dobrou chuť! Ale teď vážně:

Pěstoun je jako rodič:
může mít různou povahu i vlastnosti, různé představy o výchově i o životě. Nejlepší styl rodičovství je ten, který funguje ke spokojenosti rodičů i dětí. Pěstoun je víc než rodič: Počítá s tím, že svěřené děti mohou mít více problémů v důsledku své neblahé historie. Je připraven na řešení nejrůznějších problémů. Je smířený s důkladnější kontrolou ze strany úřadů a společnosti obecně.

Co tedy spojuje rodiče a pěstouny?
Oběma jde o to, aby vychovali dobrého člověka. Takového, který v dospělosti sám umí vést dobrý život. Potřebují k tomu především svou vlastní pohodu, aby měli z čeho dávat. Potřebuje mít chuť a sílu pomáhat druhým. Být laskaví i důslední. A velmi tolerantní. Pokud by se rozhodli řešit dítětem vlastní prázdnotu, brzy se vyčerpají, protože budou muset dávat ze své podstaty.

Co mají pěstouni navíc?
Odolnost, která jim umožní snést větší zátěž. Schopnost lépe si představit, jak se asi cítí někdo druhý. Dobrý pocit z vědomí, že někomu pomohli restartovat svůj život, dostat druhou šanci. Vzájemnou soudržnost, která je posiluje. Kluby, zajišťující průběžné vzdělávání, podporu i přátelské kontakty.

PhDr. Jana Doubravová

Autorka je absolventka FF UK Praha, má výcviky a kurzy zaměřené na diagnostické metody, skupinovou a rodinnou psychoterapii, krizovou intervenci, psychoonkologii, supervizi a koučování. Působí v rámci organizace NÁHRADNÍ RODINY ÚSTECKÉHO KRAJE, která se zaměřuje na pěstounské a osvojitelské rodiny.