JE PRAVDA ŽE DLOUHODOBÍ PĚSTOUNI PŘIBÝVAJÍ NEBO STATISTIKY LŽOU?

Statistiky tvrdí, že o dlouhodobou pěstounskou péči je zájem a že noví pěstouni přibývají. Kéž by to byla pravda! Jedná se ovšem o velmi zkreslenou informaci. Grafy skutečně ukazují nárůst dlouhodobých pěstounů, ale co už z nich nevyčtete je to, že se bohužel nejedná o klasickou pěstounskou péči, ale o výchovu dětí prarodiči či jinými příbuznými v jejich biologické rodině. Jaký je v tom rozdíl?
Na první pohled by jste řekli že žádný. Název této péče je stejný. Jedná se o péči pěstounskou, stejně jako u lidí, kteří přijmou cizí dítě z dětského domova. I finanční ohodnocení je stejné. Babičky, dědečkové, tety, strýčkové , bratranci i sestřenice, všichni ti co se starají o děti svých blízkých se po přijetí dítěte rovněž musí školit, mají nárok na služby a několikrát do roka k nim zavítá sociální pracovnice na pravidelnou kontrolu. V tom opravdu žádný rozdíl není. To co je jinak je dlouhý a náročný proces prověření každého žadatele o pěstounskou péči. Zatímco klasický žadatel musí projít opravdu hustým sítem, příbuzného který se rozhodne postarat o dítě někoho z přízně, nic takového nečeká.
Nemusí vyplňovat formuláře ve kterých se zcela odhalí. Nepředkládá výpis z rejstříků trestů ani z finančního úřadu. Nikdo ho nezkoumá, nepřipravuje na přijetí dítěte ani po něm nevyžaduje psychologické testy. Nikdo ani nezjišťuje jestli s přijetím dítěte souhlasí ostatní členové rodiny žijící ve společné domácnosti a jestli to nějak nepoškodí stávající děti v rodině.
Prarodič či jiný příbuzný se stane pěstounem stejně jako žadatel, který byl prolustrován ze všech stran. Jehož dům byl pečlivě přezkoumán, na kterého se OSPOD informoval na pouličním výboru i v jeho zaměstnání a jehož biologické děti byly vyzpovídány krajovým psychologem. Klasický žadatel si povinně odseděl desítky hodin na různých besedách i seminářích a byl na příchod dítěte pečlivě připravován. Nic není ponecháno náhodě a po pravdě, je to tak správně. Jde přece o děti a tak je třeba zjistit do jakých podmínek půjdou.
Nezasloužily by si to ale i pěstounské děti, které budou vyrůstat u svých příbuzných? Troufnu si tvrdit, že riziko selhání pěstounské péče či zneužití dávek je minimálně stejně velké jako u klasických pěstounů.
Někdo ale rozhodl jinak a tak se naskytla možnost stát se pěstounem aniž by žadatele od podání žádosti do přijetí dítěte dělilo i několik let čekání.Je jisté, že jen díky tomu se většina dětí u kterých rodiče selhali nedostalo do dětského domova, protože dlouhý a náročný proces prověřování by v tomto případě znemožnil dětem zůstat v biologické rodině. Je ovšem také pravda, že díky tomu dochází dost často u některých sociálně slabých rodin k selhání pěstounské péče. Ať už se jedná o příbuzné nebo ne, pěstouny všichni hází do jednoho pytle! A tak jednoduše selhává dlouhodobá pěstounská péče!
V médiích se objeví článek s tučným titulkem "PĚSTOUNI TÝRALI DÍTĚ!" a někde až docela dole, v jediné větě naleznete zmínku o tom, že se jednalo o strýce dítěte. Je spousta skvělých příbuzných, kteří se postarali o děti ze své rodiny a často dříve než dosáhli na dávky pěstounské péče, vše financovali ze svého skromného příjmu. Jsou ovšem i rodiny kde si dávkami pěstounské péče jednoduše vylepšují finanční rozpočet. Žádné TABU to dnes už není. Nejspíš i proto někteří prarodiče u soudu narazili na nepochopení soudců a děti jim byly svěřeny pouze do péče třetí osoby, tedy bez dávek pěstounské péče. A díky tomu, jak snadné je přijmout dítě do příbuzenské pěstounské péče, jak často se to v posledních letech děje a taky díky tomu, že se nerozlišuje mezi klasickou a příbuzenskou pěstounskou péči, statistiky hlásají nárůst dlouhodobých pěstounů. Ano, řady pěstounů rostou. Přibývají přechodní pěstouni. Pěstouny se stávají rodinní příslušníci, ale kde jsou klasičtí dlouhodobí pěstouni, kteří se postarají o cizí děti, které se nenarodily nikomu z jejich rodiny?