Jedna paní povídala, že pěstouni být nemůžeme

Vzhledem ke zkušenostem některých zájemců, kterým ústně řekli, že je neschválí, uveřejňujeme tento vysvětlující článek. Tento příspěvek nevychází z prokazatelně zjištěných faktů například formou statistického šetření, protože reaguje na případy, které nejsou sledovány. Předem se omlouváme všem sociálním pracovnicím, které naopak každého zájemce vítají s otevřenou náručí, rádi poradí a pomohou.

Na náborové kampaně na pěstouny mezi odborníky kolují různé názory. Někteří se domnívají, že se má nábor konat v mnohem větší míře, aby bylo z čeho vybírat a bylo možno dětem najít ty nejvhodnější náhradní rodiče, jiní naopak tvrdí, že nábory se nemají konat vůbec, aby se nestalo, že díky náborům se stanou pěstouny i někteří nepoctiví, chamtiví a zlí lidé, kteří pak budou na dětech vydělávat, trápit je a nebudou je mít rádi.

Pochopitelně, když v nějakém regionu někdo spustí náborovou kampaň a zájem se zvýší oproti normálu, svým způsobem chápeme snahu některých státních úřednic zájemce odfiltrovat ústně, aby se administrativně nezatěžovala státní správa.

Naše organizace však tuší, že i přesto je lépe nové pěstouny získávat, aby pěstounů bylo dostatek, ideálně, aby mělo každé opuštěné dítě šanci najít novou rodinu.

Pak se však různí způsoby, jak náborovou kampaň dělat. Projekt "Zasaďte se o spokojené dětství, staňte se pěstouny." vsadil především na předávání zkušeností stávajících pěstounů novým zájemcům. Jiné kampaně sází na klasické reklamní techniky, např. videoklipy, další se opírají o názory odborníků, místní organizace pořádají především přednášky, besedy či setkání pro zájemce o náhradní rodinnou péči. Všechno vítáme.

Státní správa oproti tomu možná nemusí být v některých regionech se způsoby získávání pěstounů zcela spokojena, a proto reaguje přísnějším sítem, tedy oproti běžnému období, je více zájemců neschváleno. Jiným důvodem přísného posuzování může být skutečnost, že je z čeho vybírat, případně cíl poskytnout dětem ty nejlepší pěstouny. Tento přístup je uplatňován zvláště u pěstounské péče na přechodnou dobu, což je dobře, neboť jde o velmi náročné poslání.

Co se týče dlouhodobobé pěstounské péče, domníváme se, že by bylo nejlepší, aby se schválilo, co nejvíce zájemců, kteří splňují základní podmínky typu bydlení, zdravotní stav a ochotu starat se. Tedy, aby podmínek pro nové pěstouny bylo, co nejméně.

Neschválená rodina bývá někdy traumatizovaná, bojí se, že se to dozví jejich okolí, zájemci možná získávají pocit, že jsou špatní rodiče. Někdy si vlastní děti zájemců vyčítají, že to rodičům zkazily, apod.

Jiná věc je párování dětí. Ne pro každou rodinu se najde vhodné dítě, zvláště jsou-li dány náročné požadavky, např. dítě do 3 let, zdravé, majoritního etnika a bez kontaktů. Ale pořád tu existuje šance a kdo si počká, ten se mnohdy i dočká.

Státní správa však s přílivem nových zájemců začala vybírat přísněji. Situace v Ústeckém kraji je přibližně taková, že přibližně 50% zájemců není schváleno. Zdroj: ZDE.

K neúspěšným zájemcům je třeba přidat i ty, kteří se k podání žádosti ani nedostanou, protože jim jedna paní na sociálním řekla, že pěstouni být nemohou.

Předpokládáme, že místní pracovnice sociálně právní ochrany dětí mají sice dokonalé standardy jak postupovat v případě žádosti o zařazení do evidence osob vhodných stát se pěstouny, ale pokud není žádost písemně podána, věcí se státní orgán nezabývá.

Tušíme, že místní ospoďačky možná mají za úkol provádět nějakou základní filtraci žadatelů. Nemějme jim to za zlé, je to jejich práce. Nicméně je škoda, že leckterý zájemce může ztratit zájem, nabude-li dojmu, že pěstounem se nestane, protože se mu zdá, že dané paní nepadl do oka.

Proto radíme:

1) Chcete-li dlouhodobou pěstounskou péči, vždycky podávejte žádost písemně. Pokud vám nevydají formuláře, tak je najdete zde: http://chcemebytpestouny.cz/pestounska-pece . Vyplňte je a podejte na podatelnu vašeho místně příslušného městského úřadu či Magistrátu. Jednu kopii si nechte potvrdit, abyste měli důkaz, že jste žádost podávali. Jestliže něco v žádosti nedoplníte či spletete, musí vás místní ospoďačka vyzvat k doplnění.

2) Poté se optejte ještě ústně na odboru sociálních věcí a zdravotnictví, orgán sociálně právní ochrany dětí, oddělení náhradní rodinné péče a dotazujte, zda žádost přijali. Pokuste se domluvit termín kontrolní návštěvy u vás.

3) Pokud se ústně nedomluvíte, navštivte nějakou poradnu pro náhradní rodinnou péči, kde vám jistě rádi poradí, jak lze postupovat.

4) V případě, že vám po podání žádost do 2 měsíců písemně neodpoví, napište stížnost k vedoucí sociálního odboru. Rozhodně nenechávejte záležitost ve fázi ústního zamítnutí.

5) Pokud vám žádost písemně zamítnou, opět navštivte poradnu pro náhradní rodinnou péči, kde vám jistě rádi poradí, jak se odvolat.

Samozřejmě, už jsme se setkali i s případy, kdy je opravdu zamítnutí žádosti na místě. Dítě nelze ohrozit exekucemi a potencionální ztrátou bydlení. Stejně tak v případě invalidního důchodu na psychickou chorobu by bylo svěření dítěte pravděpodobně rizikem. Obdobně v případě záznamu v rejstříku trestů, apod. Pokud je zamítnutí přijetí žádosti řádně odůvodněno, je třeba ho respektovat.

Rozhodně však by nemělo docházet k situacím, kdy místní ospoďačka uváží, např. "Vy už máte moc dětí, už jste staří, apod." K posuzování žadatelů je oprávněn pouze KRAJSKÝ ÚŘAD.

Úkolem místní ospoďačky je zkompletovat žádosti po formální stránce a provést místní šetření v domácnosti žadatelů.

Pokud zájemci nesplňují nějakou základní podmínku, měly by pouze žadatele upozornit, že nejspíše nebude jejich žádost schválena protože to či ono, ale právo si žádost podat i přesto zůstává.

Pokud jste v místě vašeho trvalého bydliště narazili, radíme držte se hesla "Trpělivost růže přináší." Pěstoun by měl být vytrvalý a odolný. Po svěření dítěte pěstoun nejen vychovává a pečuje, ale tutam řeší i některé administrativní či soudní záležitosti. Schopnost překonat posuzovací proces je podle našeho názoru určitou průpravou k pěstounství.

A jaký by měl být vlastně pěstoun?

Už jsme o tom vydali článek, viz. ZDE. Přesto k upřesnění. Bohužel zatím nemáme k dispozici žádnou metodiku, která by to dopodrobna určovala. V praxi vše záleží na uvážení pracovníků Krajského úřadu, které to mají na starosti, zejména pak krajské psycholožky.

Obecně však musí budoucí pěstouni mít:
1) Dobré rodinné zázemí
2) Dobrý zdravotní stav
3) Čistý trestní rejstřík

Doporučuje se:
1) Aby měli pěstouni rodičovské zkušenosti.
2) Aby měl alespoň jeden z pěstounů příjem ze zaměstnání.
3) Aby neměli pěstouni exekuce, případně aby nebyli předlužení.
4) Aby byli pěstouni v produktivním věku.

Co by někdy nemuselo vadit:
1) Když nemá pěstounka manžela, ale druha
2) Když pěstounka nemůže mít děti
3) Když pěstouni nemají velký byt či dům
4) Když mají pěstouni hodně svých vlastních dětí
5) Když pěstouni mají postižené dítě
6) Když jeden z pěstounů bere invalidní důchod
7) Když pěstouni nejsou občané ČR, ale mají zde trvalý pobyt
8) Když pěstouni bydlí jinde než mají trvalé bydliště
9) Když neměli pěstouni harmonické dětství, např. jsou z dětského domova
10) Když pěstouni bydlí v malé zapadlé vesničce a OSPOD to tam má daleko.

Pochopitelně, výše uvedené by bylo možné rozšiřovat, ale nutno říci, že všechny jmenované body někdy vadit mohou, jestliže tak posuzovací orgán uváží. Každá rodina i životní situace je natolik specifická, že vše záleží na individuálním posouzení.

Diskuzi k tématu facebooku naleznete ZDE.
Uvítáme i vaše komentáře pod článkem.