Kam na to ty děti chodí II


Posezeníčko u psychologa je vždycky prima zážitek a nejvíce ve chvíli, kdy jsou děti vyzvány, aby namalovaly začarovanou rodinu.

Nevíte co to je? Ráda vám to objasním, dnes jsem už v této oblasti za chytrou.

Úkolem dítěte je, každému z rodiny přidělit podobu nějakého zvířete. Odborník na dětskou duši pak snadno odhalí, jaké city dítě chová k tátovi medvědovi, mámě holubici, bráchovi hadovi nebo ségře kočičce. Nechápu sice jak, ale prý je tato metoda, jako sonda do nitra dětské duše, nejspolehlivější.

Já jsem z toho přátelé, vyšla jako kráva! Fakt že jo, sama tomu nevěřím!Snad kdyby mě namaloval jako kamzíka, laňku nebo třeba polární lišku, ale ne,........ jsem prostě kráva!
 
Při konzumaci otrub odháním ocasem mouchy, vážím nejmíň tunu, pořád melu hubou a přátelé, bučím. 

Co na plat? Naše dítě mě prostě vidí jako krávu, mám se jít zastřelit?

Obrázek to byl vskutku povedený, vyvalené oči, každé směřující jinam, rohy jako čert, na boku dva fleky a mohutná vemena sahající až k zemi. Prostě celá já.
 
Smějete se té představě? Mě do smíchu zrovna moc nebylo. Zvláště, když pod tou monstruózní krávou, bylo tučným písmem napsáno "MÁMA"

Dlouho mi trvalo než jsem se v tom portrétu vzhlédla, zejména ty vemena moc nerefil, ofinku máme ale dost podobnou. A taky nohy, jen já jich mám trochu
méně.
 
Hledím na obrázek s nedůvěrou, ale paní doktorka souhlasně pokyvuje hlavou. S výtvorem je nejspíš nad míru spokojena. Prohrábne synkovi háro, nabídne mu bonbón a dlouze se na zdařené dílo zahledí. V duchu už vyhodnocuje všechny aspekty. Vím to, není o tom pochyb!

"Teď to příjde!" bleskne mi hlavou. Ani nechci vědět co všechno se dá z takového obrázku vyčíst. Mrknu na něj amatérsky a vidím to i já!

Ta kráva je opravdu velká, dominantní, řekla bych. Zabere přes půlku papíru, zřejmě se rozpíná všude a každého utlačuje. Otec pštros, v miniaturní velikosti, umístěný v pozadí je patřičně utiskován.

" Chudák chlap, vzal si krávu!"
 
Na děti už, na papíře žádné místo nezbylo.
 
"To je nemohl namalovat alespoň jako žížaly?" uvažuji " Ty by se mu tam přece vešly." Na pět žížal se místo přece vždycky najde.
 
"ŽÍŽALY NE!!! " Varovná kontrolka zabliká na poplach. "Ty by ta kráva určitě
zašlápla!"

Paní doktorka mě posílá zpět do čekárny. K obrázku už se nevracíme. Ráda bych si svůj portrét odvezla domů, možná by se vyjímal v ložnici nad postelí, ale je bohužel založen do synovi složky. Závěr šetření mi zůstává skryt.

Doma nás policie nečeká, tak že jsme nejspíš nedopadli tak zle. Mě to ale pořád vrtá hlavou. Vždyť je tolik krásných zvířátek, která by se na mě hodila. Byla bych úchvatná lední medvědice (zima mi je pořád) smířila bych se i se slepicí (jsem kvočna s haldou kuřat pod křídly), ale dojnice? Nebo snad dokonce jalovice se štemplem na porážku? To je dost smutná představa!

Proč se dál trápit nevědomostí a nezeptat se rovnou? Proto vyčkávám na správnou příležitost a pokládám nejdříve jednu zahřívací otázku.

" Víš nad čím pořád přemýšlím? Proč jsi tátu namaloval jako pštrosa? " Odpověď přichází téměř vzápětí " Protože má táta pštrosy rád. Chodí k nim pořád a vždycky jim nese něco co mají rádi"

To je pravda, připouštím v duchu. 
Náš táta má pštrosy rád tak moc, že je máme dokonce na zahradě. Když má chvíli volna tak jim tam velebí výběh a o rajčata a okurky se s nimi musíme dělit. Tousty, které milujeme máme jen když se nám podaří ukořistit toustový chleba, který jeho miláčkové přímo zbožňují. Občas jim trochu závidím. Už chápu proč je taťka pštros, .......ale já krávy ráda nemám! Zvláště ne od jara do podzimu, kdy nám po ránu bučí do oken. Bydlíme v lokalitě plné pastvin a tak jsou krávy, oproti sousedům, ve značné převaze. Kam oko dohlédne, tam se pase moje kolegyně.

Ptám se tedy opatrně dál " Mě si ale nenamaloval jako pejska, vždyť přece víš, že mám psy ráda stejně jako táta pštrosy" Synek chvíli přemýšlí a pak klidně a přesvědčivě povídá:

" Ale já mám rád krávy! Kráva je užitečná, dává nám mlíko a jogurty, stejně
jako ty. Mám prostě krávy rád! " Konec. Tečka, Vymalováno!

Jsem ráda, že jsem alespoň užitečná. Když už jsem tedy ta kráva! Přiznám se,
že to hned tak nerozdejchám, ale z tohoto úhlu pohledu jsem se na to nepodívala. Tak jen doufám, že ta psycholožka ano.