Máte doma "Hysteráka"?

Dnešní téma je "Hysterák "
.......................................................
Už jste někdo měl tu čest, osobně se seznámit s mrňavým, ale nafoukaným, umíněným a zlým skřetem " Hysterákem" ?
Že ne? Tak to můžete mluvit o velkém štěstí! My jednoho známe a je s ním fakt těžké pořízení.
Včera jsme byli opět u paní psycholožky. Jsme tam už jako doma, protože naši dva kluci, věkem těsně před pubertou, ale myšlením někde mezi školkou a první třídou, jsou prostě trhlí. Potíž je v tom, že krom dalších potíží, jsou oba neskuteční cholerici, které do neuvěřitelného výbuch vzteku, přivede kdejaká blbina. Ječí když venku prší a byla v plánu projížďka na kole. Vztekají se, když je někdo předběhne ve dveřích nebo o ně omylem zavadí. Problém je všechno...
Jakákoli změna plánu, anomálie, napomenutí....

Šílí když něco nemůžou najít, když se na ně někdo divně podívá, když mají udělat něco co se jim právě dělat nechce.
Ječí tak, že si sousedi musí představovat ty nejděsnější možné scénáře. Skáčou do výšky, která by nejspíš stačila na nějaký metál, od toho jak práskají dveřmi, naše futra drží jen silou vůle a v naší domácnosti se nenajde jediný kus nábytku, který by nedostal pořádnou nálož kopanců.
Vztek, bohužel roste s věkem kluků a nám se nedařilo dostat ho pod kontrolu. I když nejsem příznivcem psychologických sedánků, na pomoc odborníka jsem nakonec kývla. A tak každých čtrnáct dní dojíždím se synky k paní psycholožce, která dumá, zkoumá, přemýšlí a navrhuje, nejrůznější řešení, jak ten děsný a otravný vztek dostat alespoň trochu pod kontrolu.
Včera jsme z mladším, tedy desetiletým Dominikem, dorazili opět na pravidelné sezení. Dominik se těšil, je to pro něj velká událost. Nejde do školy, paní psycholožka mu uvaří čaj, většinou kápne i nějaká ta sušenka a po ukončení terapie jedeme na dobrý oběd do našeho velkoměsta.

Po běžném zahřívacím kole, paní doktorka synkovi prozradila, že ten jeho vztek je vlastně takový zlý skřet, který si vždy vybere někoho nepřipraveného a toho začne ovládat. Vysvětlila mu, jak se Hysterák chová a jak je těžké se ho zbavit. Když se s ním člověk, ale kamarádit nechce, tak určitě je možnost jak ho neposlouchat a nakonec se ho zbavit docela. Je jen na nás s kým chceme být kamarádi a s kým ne. Dominik poslouchal napjatě. I v deseti letech je pořád ještě malý naivní mrňous, co věří na pohádky a na sílu kouzla.
Paní psycholožka to posunula ještě dál. Dovolila Dominikovi, aby dal Hysterákovi podobu. Klučina hned věděl. Měl o tom skřetovi jasnou představu. Velký je asi půl metru, nemá nohy a je bílý, možná i průhledný. Hned mi došlo že popisuje ducha!
Dobře, tak to by jsme tedy měli, ale co s tím?!
Paní doktorka měla po ruce hned jedno dobré řešení. Posadila Hysteráka na volnou židli, hned vedla Dominika.
Nakonec, když už je tady, tak proč si s ním nepromluvit?
Myslím že se nebránil, měl své jisté. Řekla bych, že ho ten zájem dokonce těšil.

Dialog probíhal tak, že otázky tomu ničemovi pokládala paní doktorka, přece jen...je zkušená! A Dominik? Ten, protože je na něj napojený, za Hysteráka odpovídal. Snažili se ho společně přesvědčit k odchodu, ale vůbec se to nedařilo. Na otázku , jak dlouho se hodlá zdržet, ten drzoun odpověděl, že ještě hodně dlouho. Paní doktorka se ale odbýt nenechala a dost drsným způsobem ho ze své ordinace vyhnala. Proč by ho tam taky měla trpět? Nebyl řádně objednaný a kdoví jestli je zaevidovaný u nějaké zdravotní pojišťovny. O tom, že by čas s ním ztracený hradila doprovodná organizace se taky dá dost pochybovat, tak že co s ním!
Jestli odešel nebo neodešel, to nikdo v tu chvíli netušil. I když, po pravdě, já určité pochybnosti měla :-)

Cestou domů Dominik nemluvil o ničem jiném. Byl to pro něj super zážitek. Dokonce větší, než oběd ve Fóru a nákup v Kauflandu a to už je co říct! Znova a znova nám o tom zlém, zákeřném a nezvaném přivandrovalci vyprávěl. Bral to trošku jako pohádku, trošku jako divadlo ve kterém učinkoval ale především ho to hodně bavilo. Jen chudák netušil jak moc se s tím neřádem ještě tentýž den natrápí. Ono, vypoklonkovat nezvaného hosta, kterému se u nás náramně daří, to není jen tak.
Celý zbytek dne jsme prožili v klidu. Dominik byl spokojený, měl za sebou super den. Na chvíli to skutečně vypadalo, že se ten vychytralý bazilišek schoval někde v rohu ordinace a teď si ho domů odnesla, pro změnu, paní doktorka.

Večer se ale ukázalo, že se mu u nás opravdu líbí, dokonce tak moc, že se za námi nejspíš vydal i pěšky.
Dorazil kolem šesté hodiny večerní, jak na potvoru, zrovna ve chvíli, když Dominik zjistil, že zapomněl na domácí úkol.
A ten tedy fakt dělat nebude!!!!!
Jenže to byl úkol, který udělat musel, protože ho už vlastně měl odevzdat dávno.
On ho dělat nechce!
Asi po dvaceti minutách řevu a dupání, jsem toho už měla plné brejle a tak jsem se rozhodla, že zúročím dnešní sezení u psychologa. když už jsem měla tu možnost poznat Hysteráka osobně, tak se i já mám právo rozhodnout koho budu mít doma a koho ne.
A tak jsem Dominika a i s tím jeho kámošem, který ho evidentně opustit nehodlal, vyšoupla na chodbu!
Jasně, že Dominik domů mohl kdykoli, ale sám!
To ovšem Hysterák nepobral. Není zvyklý na to, aby ho někdo omezoval a dával to jasně najevo. Z chodby se ozýval řev jak z pavilonu šelem a rány, které naším domem otřásaly by se daly přisoudit zemětřesení, tak šestému stupni Richterovi stupnice.

Tak nějak jsem doufala, že to zabere. Ale přesto, že jsem Dominika ujišťovala, že domů jít klidně může, stačí, když přestane vyvádět, řev naopak sílil. Stačilo přestat ječet, otevřít dveře a dodělat ten úkol. Bylo úplně jedno jestli jsem do děje zapojila našeho nového kámoše nebo ne, Dominik byl úplně mimo. Tak jak se mu do této chvíle příběh o Hysterákovi líbil, tak teď ho ještě více doháněl k zuřivosti. Vztek ho úplně pohltil.
Prostě to nevyšlo! Celou situaci nakonec vyřešil plný močový měchýř.
Na záchodě se trochu uklidnil a po další půlhodině už byl schopný dodělat i ten úkol. Šlo pouze o vybarvení obrázku, který měl rozstříhat a nalepit do sešitu. Záležitost na pár minut. Tak jak vztek přišel, tak zmizel. Za nedlouho byl z Dominika zase klidný a přítulný kluk . Ovšem na jak dlouho?
Když mi pak přišel dát pusu na dobrou noc, byl milý a vstřícný.
" Nastrkal jsem nádobí do myčky a psům jsem dal vodu. Tak dobrou mami. " říkal mi s úsměvem.
"Tak to jsem ráda, ušetřil jsi mi práci" uděluji pochvalu na kterou čeká.
Pak se opatrně zeptám " A spát jdeš sám? Nebo toho...no toho vzteklouna bereš sebou? "
Dominik je zpátky ve hře. Zavrtí hlavou a rázně oznamuje " Ne, toho ti tady nechám!"

Když jsem šla do pěstounské péče, počítala jsem s tím, že do mého života vstoupí děti, které se nám nenarodily. Taky sociálka, připravená nás kontrolovat i ve chvíli kdy to nečekáme. Nejspíš i odborníci přes všechno možné, kteří se nám budou snažit pomáhat ať o to stojíme nebo ne. Počítala jsem i s biologickou rodinou nových dětí se kterou to nemusí být vůbec jednoduché, ale že se budu muset o svou domácnost dělit ještě s pochybnými existencemi jako je třeba Hysterák, tak to mi nikdo neřekl!
A není to jediný nezvaný host co se u nás usadil.

Máme taky " Pokušáka", který vypadá jak velký, černý, chlupatý pavouk, který ty naše dva chudáky nenechá chvíli na pokoji a pořád jim vnucuje nějaké rošťárny.
Ale o tom zase příště!!