Na co si dát při výběru dítěte pozor ?

V České republice si zájemci o náhradní rodinnou péči nevybírají, protože se hledají dětem ty nevhodnější rodiče a jediný, kdo má oprávnění párovat opuštěné děti s novými náhradními rodiči, je stát, ale vzhledem k tomu, že zájemci mají právo státem navržené dítě odmítnout, přečtěte si pár dobře míněných rad.

Co se obecně doporučuje?

Samozřejmě, že na prvním místě je důvěra ke krajské psycholožce, že vaše představy o budoucím dítěti zpracuje jak nejlépe lze a že se to prostě povede. V tomto případě se nemusíte o nic starat, stačí jen čekat a doufat, že budete mít štěstí a že se to povede.

Má to však svá úskalí:

1) Navržené dítě nesplňuje vaše představy až už pohlavím, věkem, zdravotním stavem, chováním či barvou pleti. V tomto případě můžete po seznámení se se spisem dítě odmítnout (dlouhodobá péče kolikrát chcete, přechodná max. 3x) a čekat dál.

2) Zdá se vám, že čekáte už příliš dlouho a že vámi vysněné dítě asi neexistuje nebo že si připadáte tak, že jste jako rodina pro většinu dětí nevhodní a že asi nikdy žádné nedostanete. Tento stav může vést až k tomu, že začnete být ochotni přijmout naprosto jakékoliv dítě a na první nabídku bezhlavě kývnete, aniž byste domysleli důsledky.

Změny představ během čekání na dítě?
V našem kraji se ústně traduje takový vtip. "Chcete holčičku? No tu nemáme. Tak my bychom si vzali chlapečka. Ale ti už vůbec nejsou!" A vskutku. Mnozí stávající pěstouni svědčí o tom jak žádali nějaké dítě, ale dostali úplně jiné. Někteří žádali jedno a dnes jich mají mnoho, protože po Janičce se narodil bráška Petřík a pak setřiška Elinka a nakonec si vzali i toho Honzu s Jirkou, co byli v dětském domově, aby sourozenci mohli vyrůstat spolu. Jinými slovy člověk míní, ale život to zařídí jinak.

Každopádně máme jednu radu. Než popíšete své přání při pohovoru s krajskou psycholožkou, načtěte si nějakou literaturu, abyste byli v realiatě a seznámili se s tím, jaké děti jsou vlastně v náhradní péči k mání. Některé neziskovky v kraji mají knihovničky a literaturu půjčují. Budoucí náhradní rodiče totiž tíhnout k tomu přát si dítě, co nejideálnější, např. "modrookou blondýnu do 5 let majoritního etnika bez zdravotních problémů s předpokladem vysoké školy, o kterou osoby blízké nejeví žádný zájem a není u ní předpoklad kontaktů". Neříkáme, že i takové super děti nejsou, ale nejspíše budete čekat hóóódně dlouho. Na druhou stranu chtít dítě postižené, na které byste asi moc dlouho nečekali, aniž byste zvážili, co to obnáší a pak ho vraceli do ústavu, tak to je zase jiné riziko. Proto radíme, zajímejte se o náhradní rodinnou péči a dobře zvažujte.

Dalším nepříjemným zážitkem může být prozření během čekání. Uvědomíte si, že vaše představa o dítěti nebyla reálná, snížíte své požadavky, např. začnete být ochotni vzít si i dítě poloromské či starší, ale vaše změna postoje nemusí být vnímána krajskou psycholožkou kladně. Možná se oprávněně zeptá: "A co vás vede k tak náhlé změně? Proč to dítě tak najednou tolik chcete? Proč na to dítě pospícháte?" Máme takovou zkušenost, že naprostá většina zájemců o dlouhodobou pěstounskou péči nemá prioritně motivace finanční, i když zajištění dětí ze strany státu je jistě příjemná věc a dodá klidu, ale v době hospodářské krize a vysoké nezaměstnanosti žen v našem kraji to prostě někdo zkoumat může. Je to možná nepříjemné, ale i to se vyplatí podstoupit ve prospěch opuštěných dětí, které možná čekají právě na vás.

Jaké děti tedy máme chtít?
Na dané téma je mnoho odborné literatury a jistě poradí i krajská psycholožka. Nicméně často se radí vzít si děti mladší než vaše vlastní a pokud jste začátečníci, rajěji jedno než hned sourozeneckou skupinu. V pěstounské péči na přechodnou dobu musí být nejmladší dítě alespoň 8 leté. Většina žadatelů si přeje miminko, ovšem velmi žádané jsou i děti trošku odrostlejší, ale ještě v předškolním věku. Záleží také na věku žadatelů, těm postarším nedoporučujeme si brát kojence či batolata, aby byl věk mezi náhradním rodičem a dítětem přiměřený.

Pochopitelně takou věc "Jaké dítě chtít?" nelze sepsat na pár řádek. Proto studujte odbornou literaturu nebo se ptejte odborníků v poradnách pro náhradní rodinnou péči či sociálních pracovnic městských úřadů. Perlička ze zahraničí. Na západě si prý žadatelé nemohou učit rasu dítěte, protože se to považuje za rasismus. Ale i v ČR to není hezké, např. nepřát si Roma. Pokud ho nechcete, doporučujeme zdůvodnit proč, např. že si netroufáte na kontakty s romskou rodinou, neznáte kulturu nebo naopak žijete s nimi v sousedství a obáváte se, že byste dítě pak výchovně nezvládli apod. Mnoho pěstounských rodin má děti romské či poloromské a díky jim moc za to. Problematika je však velmi citlivá a dala by na samostný článek.

A co si dítě nejdříve vyzkoušet?
Jeden čas se hodně propagovala hostitelská péče, kdy mohl dětský domov zapůjčit dítě na dlouhodobou návštěvu §30. Pak se ale změnil systém dotací a ejhle, ředitelé dětských domovů najednou hostitelku nechtějí. Uvádí argument, že dítě nemůže na dlouhodobou návštěvu např. o prázdninách, protože má naplánováno kontakty s biorodinou či jiný program. Dále někteří odborníci tvrdí, že nejhorší je u dítěte ta adaptační fáze a to je pravda a že následný návrat do ústavu dětem nesvědčí a to je taky pravda. Trošku neoficiálně si lze též myslet, že dětské domovy nerady půjčují děti, protože během doby, co děti v ústavu nemají, prý neberou finanční příspěvek na dítě a s trochou nadsázky hrozí, že si dítě hostitel zamiluje a podle Nového občanského zákoníku si o něj zažádá jako osoba blízká. Pozn. to nikomu neradíme, byl by to hazard jak pro dítě tak pro vás. Jak vidno, vyzkoušet si dítě je sice výhodné pro žadatele, ale ohled se musí brát i na dítě. Pokud byste se k tomuto kroku odhodlali, tak jen po poradě s krajskou psycholožkou, která také může vstoupit do jednání s příslušným dětským domovem.

Závěr:
Výběr dítěte je věc náročná a záležitost ovlivní vaši rodinu na dlouhé časové období, ne-li na vždy. Proto doporučujeme to nebrat na lehkou váhu, věc důkladně rozmyslet a pokud se nějak rozhodnete, tak si za tím stát. Přejeme hodně štěstí.

P.S.: Výše uvedený článek, vážení čtenáři, prosím berte jako souhrn lidových zkušeností a ne jako odborný směrodatný materiál. Tento web má sloužit především k diskuzi a k předávání zkušeností. Pokud jsme se dopoustili nějakých nepřesností, uvítáme, pokud nám zde zanecháte komentář pod článkem.