Nábor a prověřování nových pěstounů

Pamatujete si na hru, z našeho dětství, HONZO VSTÁVEJ?
Mladší ročníky jí možná znají jen z vyprávění od svých rodičů a těm úplně nejmladším o ní jednou budou vyprávět zase oni.
Já, ač jsem jí hrávala často, už tak trochu zapomínám na přesná pravidla. Pamatuji si jen, že úkolem hráčů bylo, dostat se co nejdříve do cíle. Rychlost našeho pohybu určoval jeden z hráčů, který udílel povely " Tři čapí! Pět slepičích! Jeden sloní! Deset mravenčích!"
Když mu někdo připadal příliš rychlý tak ho přibrzdil povelem "hodinky spadly do záchodu!"
Ještě teď si pamatuji jak moc mě právě tenhle povel štval. Na tu hru bych už dávno zapomněla, kdyby mi jí nepřipomínal nábor a prověřování nových pěstounů.
V některých krajích se žadatelé setkají se vstřícností, protože ti co rozhodují pochopili jak je důležité, aby se děti dostaly do nových rodin co nejdříve. A tak si díky krokům čapím, do pár měsíců jedou prověření a proškolení pěstouni pro drobečky do dětského domova. Ani ty slepičí kroky nejsou úplně špatné. Trvá to o něco déle, ale do roka už děti pobíhají po novém domě. A jsme u nejméně populárního postupu prověřování a to je u krůčků mravenčích. Jako by se zastavil čas a pořád se na něco čeká. Jednou na to až se paní psycholožka vrátí z lázní, pak než bude mít kdosi čas zpracovat zprávu. Taky až se naplní kapacita přípravného kurzu a přednášejícím se to bude hodit. Shází nějaký podpis, došla barva v razítku, zavařují se okurky, je čas dovolených...Dětem žijícím v ústavním zařízení se čas nezastaví. V období dětství běží naopak jako splašený, krokem dinosauřím a každý jeden den v jejich životě zanechá otisk.
Ale i žadatel mravenec se nakonec dosune ke svému cíli a tak po pár letech odkladů novopečený pěstoun očekává kouzelný telefon. Teď konečně do jeho rodiny vklouzne nějaké to dítě. V době kdy podával svou žádost se právě narodilo, teď mu jsou čtyři roky a spousta věcí se u něj už napravit nedá. Přesto je šance prožít alespoň kousek dětství v rodině. Každý rok se počítá!
Pokud ovšem nedojde na to tolik obávané, nenáviděné a přitom často přidělované " Hodinky spadly do záchodu!"
STOP! KONEC!
Možná na pár let. Možná na pořád! Důvod? těch může být spousta. Někdy oprávněné, jindy rozmar úředníků či znalců na duši.
Co dodat závěrem?
Ať Vám, kteří stojíte na startovní čáře nebo jste už na cestě padají samé vstřícné pokyny.
"Honzo vstávej!"
" Kolik je hodin ?"
" 10 SLONÍCH... A AŤ JSOU POŘÁDNĚ VELKÉ... DĚTI ČEKAJÍ!"