NAŠI PADLÍ ANDĚLÉ 12. Veselé vánoce! (příběhy dětí v náhradní rodině)

Patřím mezi příznivce Vánoc. Toto období je pro mě nejen časem stráveným se smetákem a hadrem, ale taky časem, kdy se v dětech probouzí ta kouzelná nedočkavost a nervozita přicházející spolu s první vánoční reklamou.

Vždy jsem považovala za veliké štěstí to, že můj Jiří je podobného smýšlení. I pro něj je vánoční období něčím výjimečným. Nenápadně loudí po dětech informace, co že mu letos bude vloženo pod stromeček. Předvádí nedočkavost a vymýšlí si nejrůznější skrýše, kde by ten nový Mercedes mohl být asi ukrytý. Kluci tu jeho hru milují. Hrál ji už s našimi vlastními dětmi a díky tomu se vánoční období stalo nezapomenutelné i pro ně. Velkou pozornost věnujeme i našemu vzrostlému vánočnímu stromečku. Už od nepaměti ho zdobíme červeno zlatě se spoustou zlatých světýlek. Nepodléhá žádné módě. V této barvě jsou i všechny doplňky. Náš prostorný obývák je jak z amerického filmu. Zlatá světýlka nad krbem spolu s červenou vánoční dekorací, jako by čekala na Santa Klause. Ten ale u nás své místo nemá. Navzdory modernizaci, která se nevyhnula ani Vánocům, my stále čekáme na Ježíška.
Jak jsem se již zmínila, stromeček je zřejmě nejdůležitější prvek v celé vánoční dekoraci. Nejde ani tak o jeho výzdobu, jako o tu užitkovou část. Před vánočními svátky je svolána rodinná rada, kde každý člen má právo určit, co se letos na stromečku urodí. A tak tradiční čokoládové figurky z kolekce obhajují své místo jen díky našemu taťkovi, kterému připomínají Vánoce jeho dětství. Hned vedle nich, na nejčestnějších místech, visí Fidorky, Čokobons, Kinder čokolády,Milky Wai, Tvix… Na přání nejmenších členů rodiny na stromek přibyla i lízátka a lipa. Velice žádanou součástí se staly i minipytlíčky s gumovými medvídky. Je pravda, že já jsem z počátku odmítala na stromek věšet produkty v jiných barvách než je zlatá a červená, ale byla jsem záhy přehlasována zbytkem rodiny. Stromeček se tak stal vítanou zásobárnou toho, co kdo má rád. Jen otec marně vznáší protesty, že se opomíjí jeho oblíbená klobása a pivko. Vítanou změnou oproti normálu je i zázračná úrodnost našeho umělého stromku. S každým úsvitem se v jeho větvích urodí nové plody. Čímpak to asi bude? Že by kouzlem Vánoc? Bohužel ne. To já každý večer, po tom co děti spokojeně usnou, navěsím na stromeček vše, co na něm schází. A tak i pár dní po Štědrém dnu stojí náš smrk v plné kráse a štědrosti. Jen zásluha je přičítána opět Ježíškovi. Vzhledem k tomu, že nazdobení tak velikého stromku je náročné na čas, není možné to provést na Štědrý den. Jeho uvedení do provozu, včetně navlékání sladkostí, trvá dost dlouho. Stromeček se ve své celé kráse poprvé zatřpytí dva dny před Štědrým večerem. To si vyžádalo ještě jednu tradici. Tou je hájení stromečku! Všem členům domácnosti je přísně zapovězeno ze stromku cokoliv utrhnout až do rozbalení dárků. V této době se stromeček ani nerozsvěcí! Je obecně známo, že za uloupení každého cukrlete ze stromku se zaplatí ztrátou jednoho dárku pod ním. To je pravidlo, které u nás platí po mnoho let. Pravidlo, které je samozřejmě po mnoho let i beztrestně obcházeno a tajně porušováno. Taky mi ty tajně uloupené bonbóny v adventním čase chutnaly nějak více!

Ta atmosféra Vánoc prosytila vzduch všude kolem. I trochu toho smutku z časů, kdy po vánočně nazdobeném domě běhaly dnes již odrostlé děti, tajně nahlížely do skříní v naději, že zahlédnou alespoň jeden neuklizený dárek. Já dárky uklízela důkladně. Dokonce tak, že jsem jich pár v den vánoční nedokázala ani najít. To se mi bohužel stává dodnes.Vzpomínám, jakou váhu mají výrobky našich ratolestí. Každá ta cetka, kterou jsme byli dětmi obdarováni, na nás vykukuje z různých koutů našeho obydlí, má v sobě kousek naší historie. Historie, která se nám vybaví při každém pohledu na poličku s prasátkem z moduritu, vyrobeného ve školce. Co na tom, že mu hned upadla nožička, jeho hodnota je v něčem jiném. A právě všechna ta prasátka, andílci bez křídla a namalované obrázky jsou to, co nám jednou začne scházet. Jak děti dorůstaly, místo vlastnoručně ušité chňapky od dcery a dřevěné krabičky na šperky od syna ze školní dílny přibývaly pod stromečkem dárky honosnějšího charakteru. Skončil čas dětských her. Skončil i čas, kdy jsem v katalogu hraček pečlivě vybírala tu nejzajímavější. Jen nerada jsem míjela v obchodním domě regály s panenkami a vláčky, abych se přehrabovala v kosmetice a vybírala digitální foťáky pro naše puberťáky. Tady už klíčilo to pověstné semínko naší budoucnosti. Tou dobou naše nové děti zrovna přicházely na svět, někde na druhém konci naší republiky. Ještě dvoje Vánoce bez nich. Čas rozhodnutí a prověřování. A pak velká šance prožít to znova. Šance pro ně, ale i pro nás. Zas budeme mít na poličkách prasátka a obrázky a v obchoďáku budeme prolézat regály s hračkami.

Prošli jsme s kluky obdobím adventu. Chlupatému čertovi Miky slíbil, že už nebude čůrat do postele, když nespí. Balíčky od hodného Mikuláše synkové spořádali během druhého dne. Cukroví napekla babička. Já jen dodělala pár nepečených druhů. Kluci nám z vosích hnízd ukousali špičky a z vanilkových rohlíčků olízali cukr. Zbytek cukroví jsem raději odnesla do bezpečí. Pečlivě jsem vybrala dárky podle stupně nerozbitnosti. Škoda, že nevyrábějí železné plyšáky a betonové pastelky!
Štědrovečerní večeře proběhla v klidu. Kluci se celý den těšili na salát. U stolu se oba rozbrečeli nad talířem s kuřecím řízkem. Chudáci malí, mysleli si, že se jedná o salát okurkový, který mají moc rádi. Nakonec se pustili i do toho bramborového.

Cinkot zvonečku a rozbalování dárků! Nádherný stromeček konečně rozzářil celý obývák a tiché tóny koled podtrhly sváteční atmosféru. Miluji tuhle chvíli!
Kluci nedočkavě škubou pestrobarevné papíry a laxně odkládají všechna ta autíčka, vláčky, knížky i pistolky. Nevšímají si plyšových kamarádů ani nové stavebnice. Dvě malé ručičky chtivě trhají z nejbližší větve čokoládové figurky. Už je přece rozbaleno. Hájení stromečku skončilo !
Veselé Vánoce všem lidem dobré vůle.