NAŠI PADLÍ ANDĚLÉ 6. Drtivý dopad! (příběhy dětí v náhradní rodině)

6. Drtivý dopad.

Rána střídala večery, noci přicházely a odcházely a my se učili žít s novými dětmi. Díky všem zabezpečovacím vynálezům se nám celkem dařilo bránit náš dům před úplným vybydlením. 
Každé ráno se z předsíně linulo nezaměnitelné „BUM, PRÁSK, BUM!" To už i naši sousedé věděli, že pijeme kávu. Pak už následovala celodenní divoká jízda. Dětem jsme museli organizovat každou minutu. Nebyly schopné se samy zabavit. Hračky kluky nezajímaly vůbec. Pokud jsme jim nedovolili používat je k hodu na cíl, ztratily pro ně smysl. Ráno je vymetli z regálu na podlahu a pak už o ně nezavadili ani pohledem. Jejich největším zájmem bylo proniknout do přísně střežených prostor. My jsme ovšem v ostražitosti rozhodně nepolevovali. Chvílemi jsem si připadala jak postižená maniodepresí. Než jsem dožehlila koš prádla, odběhla jsem si několikrát ověřit, jestli jsou všechny třinácté komnaty dostatečně zajištěny. Největší problém byla koupelna. Naše štěňátka, která jsme tam dočasně ubytovali, už otevřela oči. To je období, kdy je jejich matka začíná opouštět. Stále častěji od nich odbíhá a vrací se k nim na krmení a občasné kontroly. Naše zlatá labradorka se zavřenými dveřmi nesouhlasila. Každých pár minut se dožadovala vstupu do koupelny a vzápětí odchodu z ní ven. Já byla vrátná. Otevřít, zavřít!

Ta chyba jednou musela přijít! Celé dopoledne byli kluci moc hodní. Dokonce jsem je zahlédla, jak si v pokojíčku něco skládají z kostek. Má ostražitost se nechala ukolébat nevídaným klidem a já přestala dělat pravidelné obchůzky. Vařila jsem oběd a okolí jsem moc pozornosti nevěnovala. Naše fenka ležela v kuchyni u okna a z ničeho nic začala škytat. Po pár minutách se zvedla a dopotácela se ke mně. Na její zakalený pohled nikdy nezapomenu. Stála mezi kuchyňskou linkou a myčkou, byla přihrbená, pěna jí šla z tlamy. Bylo vidět, že jí je opravdu zle. Já byla vyděšená. Ani jsem si nechtěla představit, že má nějakou tu psí záludnou chorobu. Před očima se mi začal odvíjet katastrofický scénář, jak se s ní loučím na nedalekém ranči, hloubím hrobeček mezi pivoňkami a zlatým deštěm. Šla jsem se podívat na štěňata, jestli se už příznaky nezačaly projevovat i u nich. Hrozná představa! Dveře koupelny byly otevřené. Štěňátka ležela spokojeně v porodní bedně, bříška měla plná. Pak jsem se zarazila. Něco bylo jinak! Všech mých jedenáct zlatých miminek vždy vonících mlékem, hrálo všemi barvami a smrdělo jak značková parfumérie. Po důkladném ohledání a očuchání jsem zjistila, že na ně kluci vypatlali dvě zubní pasty a jeden tělový šampón! Jejich psí máma je chtěla samozřejmě očistit. Výsledek byl katastrofální - pozvracený celý dům a má dvoudenní brigáda, kdy jsem po třech hodinách štěňata krmila z láhve a přísahala, že si na kluky pořídím velkou železnou klec.
Když zvážíme, že jsem na každé štěně potřebovala minimálně 15 minut a bylo jich jedenáct, krmila jsem prakticky nepřetržitě. Po lahvince sunaru přišla na řadu masáž bříška a mnohdy i koupel znečištěného psího miminka, což jinak bez problémů obstarává jeho vzorná, toho času indisponovaná, matka. Hned jak se naše fenka vzpamatovala, přestěhovala se i se svými potomky do nové porodnice, kterou mi manžel už dlouho sliboval. Na dvoře, mezi dvěma garážemi, mi předělal svou dílnu na vytápěnou místnost pro odchov štěňat. Na stěnách byly kachličky a v chodbičce akumulační kamna.

Po zkušenosti s návštěvou alergologie jsme do zalidněných míst vyráželi minimálně. Naše procházky směřovaly především do přírody. Bydlíme sice na vesnici, kterou domorodci hrdě považují za město, ale my, odchovaní ruchem velkoměsta, víme, že civilizace vypadá úplně jinak. Jedna pošta, školka, škola a dvě špatně zásobené samoobsluhy, to je jediné kulturní vyžití, které nám tato obec nabízí. Vesnický doktor k nám zavítá dvakrát v týdnu a pro zdejší populaci to je vždy významná událost. Příroda je tu ovšem nepřekonatelná. Obecní krávy nám po ránu bučí do oken. Tady bych asi měla vysvětlit, že tím nemám na mysli úřednice ze zdejšího obecního úřadu, na který jsem vlastně taky zapomněla. Jedná se o skutečné krávy z čeledi přežvýkavců, které mají pastvu nedaleko našeho domu. Občas se naše labradorky proběhnou za skupinkou srnek a na potůčku za náměstím se usadily divoké kačeny. Každý den jsme s dětmi vyráželi tímto směrem. Cestou jsme nakrmili naše slepičky, nedojedené rohlíky od snídaně naházeli kačenám, prokličkovali jsme kolem zvědavých krav a cestou zpět natrhali pampelišku. Kluci to milovali. Dávno už se zvířat nebáli, stávali se z nich zdatní kolchozníci. Plechovým hrnečkem odměřili pšenku pro slepice, z potůčku nanosili vodu, pečlivě rozdělili pampelišku mezi kokodalky i kohouta Vaška a opatrně sebrali pár vajec. Místečka, kam ty šibalky zanáší, měli už dokonale zmapovaná. Doma vajíčka narovnali do plata a tvářili se u toho náramně důležitě. Občas jim nějaké to vajíčko vypadlo z ruky, to už si ale naše fenky spravedlivě rozdělily. Procházky byly fajn i pro nás. I když hlavním cílem samozřejmě bylo kluky unavit, ne-li úplně zničit. Byl to ale nerovný, předem prohraný boj. Když jsme ze svých výprav zmordovaní dorazili do tepla domova, udělali dětem svačinu a sobě kávu, stejně se po chvíli z naší předsíně ozývalo hlasité „BUM, PRÁSK, BUM!"

I když to tak nevypadalo, pár drobných změn k lepšímu naše synky přece jen postihlo. Nikolas vyměnil plínky za nočník a našemu synovi přestal říkat teto! Přibylo pár nových slovíček, ale já v jeho očích zůstávala teta i nadále! Pro Mikyho jsem byla máma od samého začátku, nikdy to moc neřešil. Postel měl každé ráno mokrou a velkou část dne proležel sesunutý k zemi ve svém věčném vzdoru. Už jsme ho jenom překračovali. Když ležel na zemi, měla jsem jistotu, že nic nezničí. Kdykoli však v domě zavládlo ticho, bylo mi jasné, že destrukční četa opět vyrazila do akce.
Jelikož bylo krátce po Velikonocích, za své vzala i naše velkolepá výzdoba. Čokoládové figurky to měly spočítané už v prvním týdnu, teď došlo na ostatní. Naše plastová vajíčka, zdobící miniaturní vrbu u vstupu do našeho domu, tiše skonala. Nezbyly z nich ani mašličky, na kterých byla zavěšená. Marně jsme dohledávali pantofle a bačkory odložené v botníku. Byly rozježděné na silnici vedoucí kousek od naší branky. Důvod těchto aktivit je mi utajen dodnes. Byly však neblahou předzvěstí toho, že naše zítřky nebudou vždy jen zalité sluncem. Jako by se na vzdáleném nebi objevil meteor, který se na nás řítí nesmírnou rychlostí. A jeho dopad bude vskutku drtivý!

(další díl má název:VYROVNÁNÍ ÚČTŮ)