O pěstounství, poručenství a o hostitelské péči

PĚSTOUNSKÁ PÉČE

Pěstounská péče je podle zákona o rodině forma náhradní rodinné péče, při které pěstoun o dítě osobně pečuje a je zodpovědný za jeho výchovu. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech a nemá vyživovací povinnost k dítěti. K výkonu mimořádných záležitostí (např. vyřízení cestovního dokladu) musí požádat o souhlas zákonného zástupce, případně soud. Stát zajišťuje hmotné zabezpečení dítěte v pěstounské péči a pěstounům v převážné většině případů přiznává dávky pěstounské péče.

TYPY PĚSTOUNSKÉ PÉČE

Pěstounská péče

Do pěstounské péče jsou svěřovány děti, jejichž výchova u rodičů není zajištěna, ať již dlouhodobě, nebo krátkodobě. V případě pěstounské péče není vyloučen kontakt dítěte s

biologickou rodinou, naopak je podporován, pokud není v rozporu se zájmy dítěte. Současná právní úprava pěstounům stanovuje povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s osobami dítěti blízkými, zejména s rodiči a umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči. Soud může svěřit dítě do pěstounské péče, jestliže je to v zájmu dítěte a osoba pěstouna poskytuje záruku řádné výchovy dítěte. Souhlasu rodičů se svěřením dítěte do péče budoucích pěstounů není potřeba, je-li dítě v ústavní výchově nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc či v pěstounské péči na přechodnou dobu z rozhodnutí soudu. Obdobně může být do péče budoucích pěstounů svěřeno i dítě, které není v ústavní výchově, a to se souhlasem rodičů.

Pěstounská péče na přechodnou dobu

Smyslem tohoto institutu je poskytnout okamžitou pomoc ohroženým dětem a jejich rychlejší cesta do náhradní rodiny. Tato forma péče přináší zvýšené nároky na pěstouny, je třeba zdůraznit a ošetřit jasně danou dočasnost této péče. Z tohoto důvodu je věnován ještě větší důraz na výběr vhodných pěstounů. Účelem pěstounské péče na přechodnou dobu je zejména poskytnout rodičům čas, aby si mohli upravit své poměry tak, aby byli znovu schopni převzít dítě do své péče, nebo se pro dítě našla jiná vhodná stabilní rodina. Jedná se tedy především o institut krizový a jak je patrné z názvu, pouze přechodný. Bylo-li dítě svěřeno do pěstounské péče na přechodnou dobu, je soud povinen nejméně jednou za tři měsíce přezkoumat, zda důvody, pro které bylo dítě svěřeno do pěstounské péče, stále trvají. Pěstounská péče na přechodnou dobu může trvat nejdéle jeden rok. To neplatí v případě, že jsou do pěstounské péče téhož pěstouna svěřeni

sourozenci dítěte, kteří byli do této péče svěřeni později, ne však na dobu delší, než po kterou má trvat pěstounská péče u sourozence, jenž byl do pěstounské péče svěřen jako poslední.

Krajský úřad vede pro účely zajištění pěstounské péče pro dítě na přechodnou dobu evidenci osob. Tyto osoby musí být neustále připraveny přijmout v případě potřeby dítě do přechodné pěstounské péče. Za to jim náleží pravidelná měsíční odměna pěstouna již v době, kdy na přijmutí dítěte čekají.

Je-li dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost samo schopno vyjádřit svobodně svůj názor, je třeba před jeho svěřením do náhradní rodinné péče vzít na tento názor zřetel. Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a jedině soud může rozhodnout o zrušení pěstounské péče. Může tak učinit pouze ze závažných důvodů, vždy ale musí pěstounskou péči zrušit v případě, že o to požádá pěstoun. Pěstounská péče zaniká dosažením zletilosti dítěte.

PÉČE PORUČNÍKA

Poručníka ustanoví soud dítěti, jestliže rodiče dítěti zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Péče poručníka, jestliže o dítě osobně pečuje, je hmotně podporována státem obdobně jako pěstounská péče. Poručník je zákonným zástupcem dítěte. Pokud ustanovený poručník o dítě osobně nepečuje, vykonává pouze funkci zákonného zástupce dítěte. Dítě může být svěřeno přímo do péče poručníka, nebo pokud je dítě nejprve umístěno v pěstounské péči, v jejímž průběhu nastanou skutečnosti odůvodňující ustanovení poručníka, mohou být stávající pěstouni ustanoveni poručníky. Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho, koho doporučili rodiče. Nebyl-li nikdo takto doporučen, ustanoví soud poručníkem někoho z příbuzných anebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu. Obdobně je tomu tak, pokud jde o pěstounskou péči.

Výkon funkce poručníka je pod pravidelným dohledem soudu. Jakékoli rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte vyžaduje schválení soudem. Zejména je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho jmění. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výnosy jmění náklady na výchovu a výživu poručence.

Poručníka může soud zprostit poručenství na jeho návrh nebo ho odvolat, jestliže se stane nezpůsobilým pro výkon funkce poručníka nebo porušuje svoje povinnosti.

Hostitelská péče

Hostitelská péče jsou dlouhodobé a opakující se kontakty dítěte žijícího v dětském domově s rodinou či jednotlivci, kteří nejsou biologickými příbuznými dítěte. Je realizovaná převážně u dětí, které mají objektivně nižší šance na pěstounskou péči (např. děti starší 10 let, velká sourozenecká skupina, etnikum, apod.).

Účelem HP je poskytnout dítěti možnost zažít fungování běžné rodiny, především pak vztahů v ní, možnost navázat citový vztah, možnost prožití úspěchu a rozšíření psychosociálního zázemí.

Přestože do dnešního dne ještě stále není zakotvena v legislativě ČR, má HP v České republice poměrně dlouhou historii. Po celou dobu však byla realizována živelně, bez přesněji vymezených pravidel. Na základě této živelnosti vzniklo mnoho forem a způsobů realizace HP odvíjejících se od různého přístupu jednotlivých lidí, pracovníků, institucí, krajů a úřadů. Nejednotnost v přístupu k HP je dnes zřejmá i u odborníků zabývajících se náhradní rodinnou péčí či péčí o ohrožené děti. K HP pak bývá v některé literatuře řazena např. i návštěva dobrovolníků v dětských domovech a kojeneckých ústavech, návštěvy dětí u svých vychovatelů. Někdy je hostitelská péče mylně pokládána za zvláštní druh pěstounské péče.

V současné době rozlišujeme dvě hlavní formy hostitelské péče a to dle jejího vzniku. Hostitelskou péči spontánní a hostitelkou péči plánovanou.

Spontánní HP má v našich zemích tak dlouhou tradici jako sama ústavní zařízení. Vždy se totiž okolo dětí z DD pohybovali lidé, kterým nebyl jejich osud lhostejný. Navázali s dítětem užší vztah, který se rozvinul v návštěvy, společné výlety či prázdniny, který přerostl v několikaleté přátelství mnohdy až do dospělosti dítěte. Spontánní HP je tedy přirozeně vzniklý vztah dítěte z DD k lidem, s nimiž se náhodně potkalo či seznámilo podobně, jako dítě v jiných rodinách. Hostitelé nejprve dítě znají a teprve poté uvažují o tom, zda dítěti nabídnout širší zázemí, stejně tak dítě ví, o koho se jedná. Hlavní výhodou této formy HP je, že vzniká přirozeně a pozvolna, zúčastnění se zapojují tak, jak jim to vyhovuje. Hlavní nevýhodou je nedostupnost. Většina dětí v DD nemá to štěstí, že na takovéhoto hostitele, který o ně bude mít zájem narazí. Dalším negativem také může někdy být nesplněná očekávání nebo nečekaná překvapení jedné či druhé strany. (Hostitelé nečekají, že dítě po nějaké době zcela ukončí kontakt, dítě překvapí „chudoba“ rodiny apod.)

Plánovaná HP je naproti tomu ve větším měřítku spíše novodobá záležitost. Zahrnuje jak osoby, které se přímo obracejí na nejbližší dětské domovy či sociální pracovnice, tak i neziskové organizace či instituce, které se hostitelskou péčí koncepčněji zabývají. Plánovaná HP je ochuzena o přirozenou spontánnost vzniku vztahu, avšak je obohacena o přípravu hostitelů i dítěte na celý proces a zahrnuje dlouhodobé provázení.

Více informací naleznete ZDE.