PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 1. Byl to šok! (Příběh Ilony)

Pěstounem z leknutí .(část 1)

Je všední ráno babího léta. Náš syn už je ve 4.třídě ZŠ .Má ji hned naproti našemu baráku .Jen přejít silnici . I tak ho raději doprovázím a snažím se ho celé ráno popohánět, aby tam nedorazil jako poslední .
Můj muž má celý tento týden v práci noční směnu a tak si ještě pospává .To je k vzteku ,protože nemůžu ničím rachotit ,tudíž nic moc dělat .
Zvoní mi mobil . Jako již tradičně ,téměř každodenně touto dobou, volá moje sestra . Stavila se na návštěvě u naší sestřenky . Moje sestra jezdí do jejich města na přednášky , tak se občas u příbuzenstva zastaví na čaj a kus řeči . ,, Co mi to povídá ?!'' ,,Jakej děcák ?!'' ,,Jaká sociálka ?!'' ,, Protialkoholní léčení ?!'' Hlava mi nestačí pobírat její slova a mé myšlenky skáčou jedna přes druhou !!! To snad nemůže být pravda ! Mluví přeci o naší sestřenici ?! O té blonďaté holčičce se studánkovýma očima, se kterou jsme si každé letní prázdniny hrávali na Slapech a vídali se i několikrát během roku . Její táta je mé mamky bratr .
Snažím se zklidnit . Srovnat si v hlavě ty nejdůležitější údaje .Pro větší jistotu se ujišťuji i do mobilu . Velké problémy v rodině . Nad výchovou dvouleté dcerky soudní dohled . Sestřenka i její manžel se mají jít léčit ,jinak o dcerku přijdou .
No nazdar ! Co teď ? Mojí sestře by zpřeházení celého chodu dní ,péčí o malou holčinou ,doma neprošlo . A jak by to odůvodnila v práci ? Já jsem už známá tím , že hlas,,krve'' , natož dětské , je pro mne nadevše .
Ještě ani nedomyslím a už kývnu . Halekám na mého chlapa, který se hovorem probudil a štrachá se pomocí jednoho otevřeného oka do koupelny . ,,Může tu s námi nějaký čas být dvouletá holčina od mé sestřenky ?'' ,,Jinak by šla do děcáku !'' Polospící ,,Joo '' mi je dostačujícím souhlasem .
Táák a teď co ??! Nevím kdy, kdo ,co ,jak ,proč . Volám strýci , otci mé sestřenky :,,Hmmmm, my víme . Nevíme kdy . Na to se vykašli ....Ztracený případ.....Špatné geny dítěte .... ''
Tak jsem zase nic nezjistila , krom nezájmu prarodičů holčiny se o událostech šířit .
Doma skládám převážně po nocích krabičky na léky, žvýkačky a propagační předměty pro jednu firmu . Nedávno jsem byla převést svůj šicí um v Johnsonu a měla bych tam za týden nastoupit na HPP . Tak co teď ? Uvidíme .

A vidělo se brzy .
Za tři dny opět ranní telefon:,,Jedeme k vám !'' Kecla jsem si na zadek . Žádné za týden ,za měsíc ! Teď ! Už mi ji vezou ! Mají to k nám kolem stopadesáti kilometrů .
Doma zmateně pobíhám a chystám to nejnutnější pro pobyt dvouleté cácorky u nás doma . Prý tak na tři až čtyři měsíce . Hmmm. Co tu máme ? Pár hadříků ,ale copak já vím ,jak je vysoká ? Nočník, postýlku ,peřinku ,polštář ,... Vybírám veselé povlečení se zvířátky . Plyšáky, vysokou židličku ke stolu , hrníček s pítkem ,.... Ještě že už dorazili oba mí ,,chlapi '' (syn i muž) a pomáhají s hledáním a uspořádáním věcí .
Příjezd příbuzenstva se zdržel zastávkou na jejich OSPODu, kde se zakyslou místní pracovnicí stihli sepsat ,,Protokol'' a ,,Svěření dítěte do dočasné péče ''. Přišlo mi to jako ,,lístek od šatny'',ale budiž .Toto sepsání ,na poslední chvíli, takticky vymyslela má sestra . Cácorka je mi úředně předána do 3 - 4 měsíční péče, po vzájemné dohodě , po dobu léčení matky, na mé náklady .
Jsou tu ! Cácorku mi rovnou vlepí do náruče , protože oba v rukou drží lahváče piva. ,,Tady máš novou mámu a nového bráchu !'' Moje sestra se snaží předání korigovat , ale moc se jí to nedaří .Bujará nálada obou rodičů narušuje organizační záměry .
Fofr seznámení proběhlo ve znamení zmatků, s rychlou společnou fotečkou a zamáváním odjíždějícímu autu s rodiči a mou sestrou coby řidičem .
Slzička holčině ukápla,ale žádný velký pláč . Tak a je tu . Co si asi myslí o té nové rodině ,ke které ji přivezli ?! Možná o nás někdy slyšela, ale viděli jsme se poprvé a naposled když jí byl jeden měsíc .

Ukazujeme jí nachystané prostředí a věci pro ni . Moc si toho sebou nepřivezla . Plyšového králíka a menší sáček do odpadkového koše s oblečením.
Potřebuje čůrat ! Odvedu ji na nočník . Jaký byl můj šok při svlékání svršků , když spatřím na spodním prádelku holčičky krev !!!
Snažím se nahlas nekomentovat , ale hlavou mi probíhají ty nejhnusnější možné scénáře holčiných zážitků . Vymýšlím důvod ke skouknutí nahého tělíčka holčičky . ,,Pojď, převlíkneme na doma .'' Svlékám ji . Na zádech a hlavně na zadečku a kolem konečníku, na mne civí několik desítek bradavičnatých ,střapatých bambulí velikosti hodně velké uvařené fazole . Aha ! Tak proto ta krev . Zatrhla se ji buď při otírání zadečku nebo jen při pohybu jedna z těch ošklivin . Kde k nim přišla ? Proč mne nikdo neupozornil ? Je někde zápis ?

Večeři jsem pojala dětsky .Kynuté ovocné knedlíky přeci chutnají všem dětem . No ,nee ! Holčina je cpe statečně do úst , ale tuto chuť nezná a dožaduje se párku .Ty jsou sice nějaké v mrazáku , ale co jí dát teď ? Je tu od svačinky chuťovka našeho taťky . Vepřovka s vejci a těstovinami . V cácorce zmizí plná miska coby dup .
Opatrná koupel , stříhání ofinky a nehtíků ,za vzorného příkladu našeho synka , probíhá v klidu .
Uložení do dětské látkové postýlky probíhá , za pomoci pohádky, pokojně .
Ve dvě ráno křik a pláč . Ještě že je postýlka přímo v naší ložnici . Utěšuji ji ze zlého snu a beru ji mezi nás do postele .

Druhý den navštívíme pediatričku ,kde nás zaregistrují a odešlou do místní nemocnice k chirurgickému zákroku . Ten bude na dva dny hospitalizace do týdne .
Cestou od lékařky se stavuji na našem OSPODu pro radu . Laskavá paní si nás zapisuje a oznamuje šetření našich poměrů . To nám chybělo ke štěstí ! To se ,tomu mému ,líbit nebude ! Ale co nadělám .

Holčička je moc šikovná a strašně upovídaná .Její slovník ovšem obsahuje množství výrazů hodných dlaždiče . Snažím se nadávky nahrazovat slovní spojením ,,Sakra práce !'' Nic lepšího mne zrovna nenapadlo .
Ten samý den , tj. den po předání malé divoženky do mé péče , nastupuje její mamka do léčení .

Následují dny plné radosti z pokroků dívenky , ale také rozpaků a nervozity . Co bude dál ?!
Úřady prověřují a ověřují ,okukují naše obydlí probíhající rekonstrukcí . Přízeň nás bombarduje větší či menší nevolí a poukazuje na svého právníka . Kolotoč zmatků neinformovanosti , případných kusých zpráv a nemilého zájmu okolí je až ubíjející .

Jdu s cácorkou na operaci do nedaleké nemocnice . Nástup probíhá ambulantně a druhý den se dostavujeme na vlastní chirurgický zákrok . Anestezie se na několikátý pokus zdařila . Přesto není úplná . Já vše, vynervovaná dětským hlasitým pláčem, pozoruji orouškovaná za sklem k operačnímu sálu .
Konečně ! Vyřezáno a zašito . Uzlíček neštěstí přivážejí na posteli se zábranami ke mne před operační sál . Všichni kolem ,včetně mého nového Sluníčka , zahazují oslovení ,,teto ''. ,,Maminka je už u tebe !'' Krví a dezinfekcí zapatlaná holčička si v momentě vytrhává všechny hadičky včetně kanyly . Proud krve ! Volám o pomoc seč mi stačí hlasivky . Přistoupí oplášťovaný muž . Snad lékař . ,,Ucpěte jí to vaší dlaní .'' Mé ruce, tedy nikterak dezinfikované, drží malou ručku a snaží se zadržet krev v holčině . Konečně přibíhá nějaký další personál a za hlasitých výtek nezbednici,svorkuje žílu .
To byl zážitek ! Nohy se mi rozklepaly až později .

Doma ošetřujeme heřmánkem. Foukání fénem na zadeček přejde po seznámení, s tímto pro holčinu neznámým elektrospotřebičem , ve veselou zábavu . Zjišťuji, že nezná ani jiné domácí spotřebiče a tudíž jí jejich zvuk nahání strach .
Sháním informace různými cestami . Moc toho pro mne nemá logiku , ale s minulostí nepohnu . Každopádně zápis o střapatých infekčních bradavicích , které rostly na cácorce aspoň rok , není ani u jejího bývalého pediatra , ani v záznamech dětského ústavního zařízení , kde si pobyla měsíc a půl . Pak byla na dva týdny vrácena rodičům a ti ji dovezli k nám .

Zotavuje se zadeček i dušička . Oslovení ,,mami,, se líbí i usměvavému Sluníčku . Dobrá , tak tedy ,,půjčená maminka '', přistupuji na oslovení .
Dítko je u nás tři hektické týdny a maminka je vyhozena z léčebny . Co teď ?! Přeci malou nedáme do Dětského domova ?!
Návštěva rodičů u nás se zatím nekoná . Prý až je zas doveze má sestra .Dny plynou a naše rodina neví,jak postupovat dál. Náš desetiletý syn nechce ani po škole ven za kamarády . Obletuje doma i na dvorku malou divoženku , jak jen může . Oboustranná náklonnost dětí přerostla v moc hezký sourozenecký vztah.

Navštívím tedy s tisíci dotazy náš místní OSPOD . Nic moc se nedozvím a co se dozvím mimo dotaz ,mi zas z hlavy vypadne .Odcházím se smíšenými pocity a hlavou přeplněnou jako,,pátrací balón '' .
Takže co ?! Osvojení ne ! Dítě přeci sestřence nečmajznu a taky to bez zbavení rodičovských práv nejde . Koukám do papíru s vypsaným číslem paragrafu 76 a adresou soudu . Mám tam zaslat ,,Návrh na předběžné opatření , týkající se svěření dítěte do dočasné péče ''. No ,potěš ! 100 x sláva Googlu a mé setře za pomoc. Návrh je sepsán e-mailem , mou sestrou přeformátován a zaslán mně poštou vytištěný k podpisu a odeslání . Teď jen čekat , jak situaci vyhodnotí soud . Soud by měl toto vyhodnotit do týdne .

Jak rozhodl? Počkejte si na další epizodu i já musela čekat :-)