PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 13. Konec rodičáku (Příběh Ilony)

,,Sluníčko je tu s námi zhruba rok a za,,chvíli"oslaví 4.narozeniny. Docházím s ní na logopedii a doma pilně trénujeme výslovnost. K tomu pár dalších odborníků na drobné zdravotní,,nedostatky".
Aby nebylo všech změn tento podzim,mého přestupu dohody k neziskovce, málo, nastupuje,,Sluníčko"do školky. Byly jsme to tam, my dvě spolu,krom zápisu,už několikrát očíhnout. Holčička se moc těší. Některé školkové děti zná, protože se před letními prázdninami zúčastnila dvou tréninků místního hasičského kroužku a jedné soutěže, ze které se pyšní zlatou medailí. Nejde tedy úplně do neznámého, kde by neznala,,ani nohu".

První den výpravy do školky je jen potřeba ji 100x ujistit, že si ji skutečně vyzvednu a vezmu zpátky domů. Jinak se těší. Po přivítání učitelkami a dětmi moc neokolkuju a po zamávání do okna herny školky, mizím. Dopoledne tu,,Sluníčko"zvládlo bez problémů a hezky si hrálo s ostatními dětmi. Rozbrečelo se až při vyzvedávání. Prý se jí moc stýskalo a bála se, že ji tu už nechám. Po nějakém čase konečně uvěřila, že si ji opravdu každý den vyzvednu a že je školka prima. Máme svůj každodenní rituál loučení s máváním do okna školky s posláním fouknuté pusiny. Bez něj by to nešlo. Snad jen jednou jsem se já,,macecha"zakecala se sousedkou a na okno ani nevzpomněla. Hlasitý řev mne rychle vrátil až od branky, do areálu školky před okno. No jo ! Já zapomenout nesmím! To jen když se,,Sluníčko"zapovídá a já vystojím u okna dolík, tak je to v pořádku a jen na pokrčení ramínky.

Holčička tráví čtyři dopolední hodiny ve školce, ve kterých si já konečně oběhám lékaře, úřady, nákupy,...či něco udělám doma bez její věčné asistence a komentářů. Ubyl nám tedy příjem rodičovského příspěvku, ale do zaměstnání se nehrnu. Jednak naše školka nepokryje provozní dobou klasickou pracovní dobu, natož navrch dojíždění. Druhak čekáme na zařazení do evidence pěstounů a přijetí dalšího dítka nebo i více dětí. Přibrali jsme proto více hospodářských zvířat do chovu, abychom finančně vystačili. Můj chlap dělá dvanáctihodinovky, krátký a dlouhý týden. Při jeho delším pracovním volnu si víc užíváme společných rodinných akcí. Naše obec je v různých rodinných akcích čilá. V jejich pořádání se tu předhání vedení obce s fotbalisty, hasiči a Muzeem lidových tradic. Snad kromě měsíce ledna, se tu každý měsíc alespoň jedna akce koná, takže o společné zážitky se zábavou není nouze. Masopustní průvod, pálení čarodějnic, Dětský den, loučení s prázdninami, Drakiáda, Mikulášská, slavnostní rozsvícení vánočního stromku, ...to je jen hlavní výčet akcí na kterých nechybíme.

Doma se, díky množství zvířat,,mazlíčkových"i hospodářských, učí holčina vztahům a zacházení. Což u,,splašenky buldozéří"není zrovna nejjednodušší, ale pozvolna se lepší. Těžko chtít zázraky na počkání, když její vztah k sobě samé je jako na houpačce, hlavně kolem bionávštěv. Ty ale, naštěstí pro nás, řídnou.
S dětmi v mateřince vychází děvčátko dobře a dokonce tu má,,nápadníky". Díky její neustálé brebentivosti, se i ve školce koná osvěta ohledně různého uspořádání rodin, pěstounství, adopce, dětských domovech, rozchodu rodičů,......Škoda, že jsem při besídce na toto téma, nemohla být mouchou na zdi. Ale asi byla nějakým způsobem dětem pochopitelná a přínosná. V naší školce i jinde ve vsi, je několik dětí osvojených a již odrostlá pěstouňata.,,Tyto"děti snad mají na sebe,,vzájemný magnet"a najdou se spolu ke klábosení a hrám i ve větším davu. Je pak zajímavé jejich výklady poslouchat. Někdy jsou smutné, někdy pomotané, někdy úsměvné. Pěstouňata i jejich pěstouni v naší vesnici nemají(možná ze závisti) valnou pověst, ale já sama s nimi žádnou špatnou zkušenost nemám.Spíš je, pro přijetí šesti dětí, obdivuju. Naše rodina je v obci,,náplavou". Spousta,,místních"nás nezná ani jménem, ale díky,,Sluníčku" a trošku postaršímu baráku hned naproti obecnímu úřadu, jsme,,známí". Reakce na nás se různí, ale žádné vyloženě špatné jsem svědkem zatím naštěstí nebyla.
Jediné co bych já místním usedlíkům vytkla je, že (tak asi jako všude) se zde zprávy šíří jako,,tichá pošta" a na konci vyleze úplný nesmysl ,který se časem donese až ke mne. Ale tak to chodí nejspíš všude, tak proč se nad tím,,čílit"?! Hlavně že ke,,Sluníčku"se tu všichni chovají moc hezky. Holčičku mají za tu slušně a nahlas zdravící, stále usměvavou, hrozně ubrebentěnou a vždy hezky upravenou.,,Sluníčková"se tu tedy cítí jako,,rybka ve vodě", má to tu moc ráda, a to je to hlavní.