PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 14. Nevyčuhovat z davu (Příběh Ilony)

„Sluníčko" chodí dopoledne do školky a benjamínek je už v páté třídě. Odpoledne trávíme často po poradnách, doktorech, školeních,... Né, že by nebyl čas na zábavu, ale je to dost často a málokdy se mi podaří prostřídat se s naším taťkou, abych nemusela holčinu tahat všude sebou. Při klasickém zaměstnání by to bylo těžko uskutečnitelné.

Na školící setkávání pěstounů už tedy beru „Sluníčko“ s sebou. Já se školím a holčičku s ostatními pěstouňaty hlídá najatá „teta“ neziskovky. Brzy se zde cácorka otrká a na setkání se známými dětmi se moc těší.

Obě naše děti chodí na hasičský kroužek v naší obci a docela jim to jde. Hlavně je to oba baví a já to mám na hasičské akce i soutěže při jednom.

Zima se překulí jako nic a nebýt domácích dozvuků z vyhrocené bionávštěvy s nátlakovými dotazy, bylo by všechno docela prima. Pobyt nejstaršího z našich vnoučků, kolotoč adventních návštěv a kouzlo svátků „pomohlo holčičce přijít na jiné myšlenky“ a snad trochu víc ji ujistit, že tady je doma a má u nás své „stálé místo".

Na jaře jedu na „,víkendovku" už skoro jako mazák. Tentokrát sebou vezmu i benjamínka, aby nebyl se zážitky pozadu za „Sluníčkem". Pracovnice „,Snaživka“ letos nedorazila. Zato je tu tentokráte spousta kuřáků, takže nemusím už dělat únikové manévry, ale ztratím se v davu. Ubytovaní jsme pro změnu v chatičce. To je super. Žádné bouchání dveří okolobydlících jako v hlavní budově. Zas to ale máme daleko na záchod, a do patra chatky, kde jsou postele, vedou schůdky příkrostí podobné žebříku. To je o zdraví pro mne, natož pro čtyřletou prďolu. Jo, pořád mám nějaké výhrady. Pobyt to byl přesto suprový. Jídlo jsme si všichni tři chválili až se nám dělali boule za ušima. Seminář byl velmi veselý, s tématem použitelným kdekoli v životě. Děti se vyřádily v soutěžích a výletech i za občasné dešťové přeháňky. Večer jsem si mohla konečně poklábosit s ostatními dospěláky, protože (díky dosahu wifiny až do chatky) se benjamínek ochotně ujal role večerní chůvy. Hrál si hry na svém tabletu a přitom hlídal spánek své „sestřičky sluníčkové".

Na benjamínka jsem tu byla obzvlášť pyšná. Jeho chování a ochotu pomáhat, moc pochválil vedoucí jeho oddílu. Pravda, ještě doma před odjezdem dostal ode mne chlapec školení, aby mi neudělal ostudu coby jeden z mála bio (ze dvou) na pobytu. I jiná má „kázání“ před zdejším pobytem se nám vyplatila. V dobré víře se totiž benjamínkovi dostalo od náctiletého pomocníka vedoucího oddílu rádoby útěchy, že si nemusí dělat hlavu s mým přijetím a oslovením, že tady jsou VŠICHNI s NÁHRADNÍMI rodiči. Synátor sice prý brblal něco jako: „To je fakt moje máma.",ale dál se nenamáhal, aby prý „nevyčuhoval z davu“ a divně se na něj nekoukalo.

Vrstevníci „Sluníčka“ byli tento rok již také komunikující, tak si i malá brebentilka víkend prima užila.

Tam i zpět domů jedeme sice veřejnou dopravou s přestupy, ale my si užijeme i cestu. Při jednom z přestupů dokonce zvládneme odskočit si k mé léta neviděné kamarádce na návštěvu. Takže super výlet.

Před začátkem léta je mi klíčenkou omílán „,respit“. Prý, že nikam nejezdíme, nevybírám si, „dovolenou", je škoda nevyužít proplacení a je nutnost si od dětí odpočinout. Moc se mi obě děti nikam posílat nechce. Jsem zvyklá mít je skoro pořád „za zadkem“ a „,Sluníčková“ se mi zdá pořád ještě malá. Nakonec se rozhodnu zkusit týdenní letní pobyt s hasičským kroužkem. Pár pětiletých tam taky bude a jí bude pět „už“ na podzim. Holčina je nadšená. Pojede s bráchou a kamarády z kroužku na výlet, budou opékat buřtíky, chodit do lesa, spát budou v chatce nebo ve stanech, .... Rozloučení bylo naštěstí rychlé a benjamínek se snažil „,Sluníčko“ rozptýlit. Psát ani volat se celý týden nikomu nedalo, ale kontakt na mne samozřejmě vedoucí měli.

Týden rozpačitě utekl. Při příjezdu dětí jsem viděla její slzičky dříve než se otevřely dveře dodávky. Po bouřlivém, plačtivém přivítání, plném stýskání po nás, sice vyprávěla veselejší příběhy, ale nějak nadneseně. Až později jsem pochopila, že první verze vyprávění byla asi jak „to“ podle „Sluníčka“ mělo být a až ta další „pod psa“ jak to ve skutečnosti bylo a jak se cítila ztracená. To, že mne obě

vedoucí pobytu ujišťovaly, jak se celý pobyt holčička „proculila", až jí to vyneslo diplom „Smíšek tábora", nebylo pro mne směrodatné.,.. „Sluníčková“ se hodně doma směje, jenže se směje trochu jinak když je velmi nejistá nebo když se bojí. Je to její jakási póza zakrývající a odrazující okolí od případné negativní reakce. Jenže tohle běžně lidi neznají a přestože byly obě vedoucí obeznámeny s „jinakostí" děvčátka, tohle je hold nenapadlo. Hmmm, holčinka mi sice nic nevyčetla, ale nejspíš delší dobu nikam bez nás „rodičů“ nepojede. Moc a dlouho mne za ni mrzelo, že si pobyt s dětmi neužila a jen se strachovala jestli se k nám vrátí.

O letních prázdninách je u nás doma hodně „živo". Obě naše dcery nám svěřují dohromady už tři vnoučky. Né, že bych to pár dní nezvládla a neměla z mrňousů radost, ale když se z pěti dětí tři samy nenabaští a ani nevykadí, tak je to na jednoho někdy až nad hlavu. Taťka si samozřejmě vezme dovču až po opadnutí počtu ratolestí na půlku. Naštěstí je víc než teploučko a tak si při čtyřech naháčích na dvorku, se sem tam nějakou nehodou mimo nočník, hlavu moc nelámu. Zahradní hadice funguje dobře jako očistný i výchovný prostředek. Beztak to snad dělají schválně a mají ve vedrech ze studené vody akorát srandu. No, jo, jsem babkomatka ,,Herodes".

Při pracovním volnu našeho taťky chodíme na procházky do lesa, jezdíme na výlety nebo řádíme alespoň po okolí našeho bydliště. Roli „indiánské babičky“ jsem toto léto úspěšně přežila a těšila se na začátek školního roku. Ti tři caparti, mých dcer navíc, mi dali docela zabrat a já se tudíž těšila na „zaběhnuté koleje“ běžného roku už jen se svými odrostlými, zadek si sami utřivšími ratolestmi. Až vnoučkové trošku povyrostou a nebudu jimi ověnčená jako vánoční stromeček při každém přesunu kamkoli, bude jejich pobyt zde úsměvnější i pro mne. A ne jen pro udivené pozorující „okolí“ dohadující se čí že vlastně jsou všechny ty na mně vlající děti.