PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 19. Sliby, chyby (Příběh Ilony)

Taťka brblá něco jako ve smyslu: „Sliby,chyby." Ale s tím nic nenaděláme. Tak honem na psychotesty, ať to máme za sebou! Tyto testy by měly odhalit osobnost každého žadatele a schopnost pečovat o svěřené děti. Každý pár je pozván zvlášť na určitý den a zde pak již každý jednotlivě vyplňuje sám za sebe bez “nakukování" či porady s partnerem.

V daný den jsme oba usazeni každý k jinému okraji stolu. Před námi tři testy. Nejspíš ty nejdelší co jsme mohli dostat. Testy s několika stovkami otázek, tak hurá křížkovat: ano, ne nebo nevím. Odpověď „nevím“ prý pokud možno používat co nejméně a raději se přiklonit k jedné ze zbylých možností.

Otázka „Je nebo byl váš otec dobrý člověk?"mi přišla tak zcestná, že jsem se až nemístně rozchechtala a byla jsem napomenuta dozorující psycholožkou. Podobně laděných otázek, na které by záporně či ve svůj neprospěch odpověděl snad jen člověk zcela nesvéprávný, bylo v testu více, ale už jsem se raději divila a tlemila jen v duchu. Jestli byl můj otec dobrý člověk i pro okolí to vážně nevím. Určitě nic špatného závažného nikdy neprovedl a pro mne to byl prostě můj táta i když mu moc času pro rodinu nezbývalo nebo nebyl schopen se moc rodinou zabývat. Přes letní prázdniny jsme si ho jako děti o jeho dovolené užily parádně. Lezení po kopcích, sbírání hub, sledování divokých zvířat, chytání ryb. Jeho vlastní svérázné večerní pohádky, ve kterých se vítězný a zbohatlý princ vrací do své vlasti, ve které právě proběhla peněžní měna, takže má zas „prd". Na to všechno moc ráda vzpomínám. Už několik let není mezi živými, poslední roky byl nemocný a dost protivný, ale ani tak bych o něm nikdy nenapsala, že nebyl dobrý člověk.

Občas kouknu i na svého partnera, lopotícího se nad testem, jak si kouše ret a dělá různé ksichty, ale snad se s otázkami také slušně „popere". Po několikahodinových, „útrapách" máme vše odkřížkováno. Odevzdáváme a se smíšenými pocity odcházíme.

Po zpětném probrání se otázkami cestou domů si dle svého „selského rozumu" myslím, že můj partner by měl z testu nejspíš vyjít jako „puťka domácí“ a já jako „užvaněný vymetač mejdanů". Otázky se totiž dost točily kolem společenského života jako jsou večírky, tancovačky, plesy a pod..., které my opravdu už drahně let nenavštěvujeme. Žádná otázka na rodinnou pro děti pořádanou akci, které my opravdu „vymetáme", tu nebyla ani v náznaku. Už je tedy sepsáno a odevzdáno. Zbývá jen čekat na „verdikt".

Čekáme týdny, nic. Volám tedy tak zhruba jednou měsíčně na Krajský úřad, ale jsem prý stále v „řízení" tj. ve schvalovacím procesu. Na něj určená doba trvání není. Kraj si ještě vyžádal nový posudek na naší rodinu od mé doprovázející organizace. Četla jsem ho ještě před odesláním KÚ. Taková superlativa jsem opravdu nečekala a neznat se, tak i vidím nad svou hlavou svatozář. Tak proč stále nejsem schválená pro přijetí dalšího dítka? Prý není kam pospíchat! ,,Papír" o zařazení do evidence je u mne už jen formalita, na kterou je spousta času, dokud není úřednicemi KÚ vytipováno dítě ke spárování. Takové sdělení mne moc neuspokojilo. Hmmm. Je něco špatně? Máme ještě něco doložit? Psychotesty nedopadly uspokojivě? Nic!!! Úřad prý zrovna řeší urgentní případy a já mám počkat. V momentě, kdy by jsme byli vhodnou rodinou pro jimi vytipované dítě, tak potvrzení o „Rozhodnutí" okamžitě vydají. Dobře... Proč se dál trápit nad pro mne nelogickou věcí?!

Se spolupřípravkáři jsme si, hned po skončení školícího kurzu pěstounů, založili na Facebooku uzavřenou skupinu. Takže postupně mohu vidět, že aspoň u několika málo ostatních se daly věci jemně do pohybu. No, co zbývá nám? Občas se tedy jen připomenout vlezlým dotazem, zda už se někde něco rýsuje. Vím, že někteří ,,připomínkovníci" to dotáhli tak daleko, že volají a píší přání krajské psycholožce nejen k různým státním svátkům, ale i k jejím osobním jmeninám a narozeninám. Tak daleko jsem ještě, ve svém připomínání se, nedospěla. Tak čekám a se mnou celá má rodina a čas neúprosně utíká.

Na školícím kurzu pěstounů nám bylo sice bylo slibováno, že dítka se všichni schválení dočkají zhruba do půl roka, ale jak dlouho bude trvat naše vlastní schválení nám vlastně nikdo neříkal. Jen že je to skoro „banalita".....