PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 2. Úřady a soudy! (Příběh Ilony)

Pěstounem z leknutí (2.díl)

Poštou za týden přichází,,Usnesení'' soudu . Nezletilá se předává do mojí péče . Na dodatek času, od kdy do kdy, se soud neohlížel .

Tááák. Co teď ?! Rodiče chtějí holčinu zpět. Vysvětluji jim stanovisko soudu a hrozbu okamžitého DD pro dítě. O možných postizích mé osoby jsem se ani nenamáhala vyprávět. Do toho všeho mne písemně a telefonicky bombarduje právník prarodičů, který si ovšem nenašel zřejmě dost času k prostudování soudních návrhů a usnesení, které jsem mu také poštou zaslala.

Jsem z toho ,,daněk''! Každý tvrdí něco jiného, ohání se paragrafy a případnými postihy.

Na návštěvu za „Sluníčkem“ přijíždí, v doprovodu mé diplomatické sestry, maminka. Obličej má celý zelený od dezinfekce, sem tam jí koukají stehy, ruku má v sádře. Už prý stihla na ubytovně nějakou rubanici. Se „Sluníčkem“ si hraje spíš jen pod naším nátlakem a návodem. Sama přiznává, že nezvládá.... Má sice ještě dvě další starší dcery z minulého manželství, ale ty už před lety, v době jejich mladšího školního věku, přenechala raději svému bývalému manželovi. Domlouváme se celkem v klidu na delším pobytu „Sluníčka“ u nás doma, alepoň než se situace vyjasní a vyřeší právně.

Minuly nás Dušičky . Obě naše děti si stále spolu hezky hrají, ale už občas přichází i škorpení. Malá cácorka si půjčeného tátu s mámou přivlastňuje a brášku slovně vyhazuje. Neobejde se to bez chlácholení a vysvětlování. Aspoň že náš synek nemá potřebu jí její ošklivé proslovy vracet. Má dost toho, s čím se musí popasovat mezi spolužáky ve škole. Ani pro něj není příjemné a jednoduché vysvětlovat, jak a kde přišel najednou k téměř tříleté sestřičce .

Cácorka slaví třetí narozeniny. Přijeli i její děda s babičkou. Tedy můj strýc a teta. U kávy jsme letem probrali okolnosti a následky, proč je jejich vnučka u nás. O předchozích událostech, v holčině přímé rodině, jsme moc nevěděli nikdo. Prarodiče se na péči o malou už věkově necítí. Babička ještě chodí do práce, o kterou by nerada přišla. Podporuje finančně ještě starší nevlastní sestry cácorky a také onkologickou léčbu své vlastní druhé dcery. Není to jednoduché. Pořídili jsme opět, alespoň pár společných fotek z krátkého rodinného setkání .

Minuly krásné Vánoční svátky. Holčina je z každé maličkosti nadšená a krásně své nadšení přenáší i na nás. Jídlo hltá stále jako bezedná. Poznává a přibírá do svého jídelníčku postupně nové chutě. Přibrala už přes pět kil na své váze. Během svátečního období návštěv se seznamuje s dalšími, již odrostlými, dětmi naší rodiny . Naši dva vnuci jsou jí věkově blízcí a další vnouče se má brzy narodit. Všichni ji přibrali mezi sebe bez delších řečí .

Po Novém roce nenastalo žádné zlepšení situace u rodičů cácorky, ba naopak. Její otec na léčení ani nenastoupil a mamka ambulantní léčbu odmítá. Jsou vyhozeni z ubytovny pro nevhodné chování a neustálé porušování Domovního řádu. OSPOD mi radí ,,Návrh na převzetí nezletilé do pěstounské péče ''. Stále ještě otálím a snažím se apelovat na mateřské city sestřenky . Vše marné. ,,Ostatní přeci taky pijí a mají děti !'' - to je postoj cárorčiných rodičů. Tato rodina jde lavinovitě ke dnu.

Podávám tedy již ve spolupráci s našim místním OSPODem ,,Návrh na svěření nezletilé do pěstounské péče''. Soud se koná za měsíc ve městě 150 km vzáleném. Ještě, že nedaleko tohoto města bydlí má sestra . Kde bych jinak courala po nocích, abych byla ráno u soudu vzdáleného 150 kilometrů od nás? Snad poprvé v životě opravdu lituji, že ani jeden nevlastníme ŘP.

Přijedeme tedy o den dříve k mé sestře na návštěvu. Ona si, pro naši záležitost, vzala v práci dovolenou a dokonce nás k soudu doveze autem.

V noci se u sestry moc nevyspím. Malá holčina si mě v neznámém prostředí hlídá a kontroluje mou přítomnost. Mačká mou ruku a občas se netrefí a vytrhne mi i nějaké vlasy .

K soudu se dostavíme s malým předstihem a sháníme se po rodičích cácorky. Už jdou!! Široké schodiště soudní budovy nestačí jejich vrávoravé chůzi. Z papuli mi vyjelo nechtěné : ,,Ty vole !''

Na víc jsem se nezmohla. ,,No a ? Když jsme registrovaní alkoholici, tak coo?!'' - vypadlo pro změnu z nich.

Soudní jednání probíhá docela v klidu. Oba cácorčini rodiče souhlasí s mojí péčí o jejich dcerku. Hlavně aby jim zůstala naděje na možný návrat, jinak nic neřeší. Jen místní OSPOD holčiny má spoustu připomínek. Nevyhnula jsem se dojmu zkřížených plánů. Prý to k nám přijedou i oni obhlídnout. „Ježkovo voko!“ Kolik úřednic nás bude ještě okukovat a prolézat nám barák až po chlívky námi chovaných užitkových zvířat?!

Cácorka je svěřena do mé pěstounské péče. Rodiče ujištěni, že v případě doložení jejich schopnosti se o dcerku postarat, budou mít možnost si její návrat soudně vyžádat.

Přestože se na místě všichni vzdáme odvolání, vstupuje,, Rozsudek ''v platnost až za 15 dní po doručení. Po téměř půl roce nejistoty co bude dál, aspoň toto. Nastává nám období úředních zmatků a povinností, o kterých jsme neměli ani ponětí, návštěv obou OSPODů, .... Holčina se pěkně rozvíjí a začíná i zlobit. Ale to už je všechno ,,trochu jiné ''.

JE ZE MNE PĚSTOUN.