PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 8. Bionávštěva vícečlenná! (příběh Ilony)

Po Novém roce přijíždí na návštěvu za ,,Sluníčkem'' oba biorodiče. Přijíždí autobusem. Je fajn, že cestu s dvěma přestupy, za pomoci vypsaných instrukcí a několika telefonátů, zvládli. Venku je zima, takže co tam ?

Chvilkové rozmražení, a návštěva se pohodlně uvelebí v křeslech. Po vypití kávy a vyprávění o svých skutcích jemně za hranicí zákona, se jim z naší ,,kuřárny“, kterou jsme si zřídili hned za vstupním prostorem do baráku, moc nechce. Čoudí jednu za druhou a větrání ledovým proudem vzduchu jim moc nevoní. Cácorka je alespoň na chvilku vtáhne do obýváku k prohlížení fotek a obrázků. Dlouho to ovšem nevydrží a jsou zase zpět v kuřárně. Naobědvá se s námi jen sestřenka. Její manžel si dává raději i přes můj jasný zákaz ,,tekutý chleba''. Kde ta piva doteď skrýval nechápu, protože za chvilku loví spoza mikiny další lahev. Asi po třetím lahváči, usíná biootec v křesle a my máme alespoň konečně klid od jeho vulgarit. Biomamka je přeci jen o kousek lépe usměrnitelná a nechá se přemluvit ke společným hrám se ,,Sluníčkem''. Zhruba po dvouhodinovém spánku biootce, vyprovázíme oba biorodiče na autobus. Podaří se mi uprosit řidiče k ,,nakládce'' biorodičů v rozverné náladě, a nemajících ,,drobné'' na jízdenky. Spadl mi kámen ze srdce. Tak a na měsíc máme klid!

Klid by měla naše rodina moc ráda. Jenže naše „okolí'' si všimlo výrazných bujarých spolucestujících jedoucích s nimi v autobuse k nám do obce. Našim sousedům nedá zřejmě zvědavost spát. Zastavují nás tedy s dotazy na ulici nebo i přímo zazvoní na zvonek u naší vstupní brány pod nějakou fiktivní záminkou, aby nás mohli zahrnout dotazy i případnými příběhy zážitků s ,,našimi návštěvníky''. Tohle nám „chybělo ke zpestření života“!!! Teď vlastně já můžu za nekulturu cestování, protože s námi teď žije ,,Sluníčko'', ke kterému patří tihle ,,XY''! Zakouřený místní autobus, hlahol vugárností při popíjení z lahváčů a zbytečné zdržení jinak krátké čtvrt hodinové jízdy k nám zastavením na „neodkladné čůrání“. To vše se „sype'' na mou hlavu a dává se mi tu za vinu!!! Omlouvám se a nejraději bych se zahrabala pod zem. Omlouvám se „i za počasí“. Omlouvám se všem a všechny rozhořčené prosím: ,,Jen ať se toto nedozví Sluníčko''. Ono za ně nemůže!!! Alespoň tedy nyní konečně sousedé snad chápou proč je holčička „Sluníčková“ u nás. Jen ten „cejch'' příbuzného je stále na mých bedrech.

V podobném „duchu'' se konají ještě další dvě návštěvy, v jejichž mezičase se už konečně stávám pěstounem. Nedovolené nakukování do našich skříní a komentování našeho nového utřídění nábytku či jiných věcí, už beru jako ošklivý rodinný zlozvyk, který dělávala v době mého dětství i naše společná babička. Mě tímto zlozvykem ovšem ,,nenakazila'' a tohle chování mi je dost „proti srsti''.

S příchodem jara a blížícím se létem, je moc prima být venku na našem dvorku a zahradě. Tentokrát přijíždí biorodiče i s nevlastní sestrou ,,Sluníčka'', která je mladší ze dvou dcer ze sestřenčina prvního manželství. Děvčátka mají ze společného setkání obrovskou radost. Já až tak velkou ne. Třináctiletá sestřička ,,Sluníčka'' již totiž drží se svou mamkou a nevlastním otcem ,,krok'' a to jak v kouření tak i v popíjení lahváčů. Nevím jak a co se jim podařilo k nám popašovat, ale chodí si ,,cosi ucucávat'' do naší kůlny!

Venku je moc pěkně a náš zvelebený dvorek s fóliovým jezírkem plným rybek se návštěvě líbí. Líbí se jim „až moc“. Házení šutrů do jezírka jim zatrhnu hned jak to spatřím. Co jiného? Jdou tedy na žížaly, aby rybky nakrmili. Po chvilce zobracení ,,volně“ ležících kamenů kolem jezírka, přichází na řadu naše kameny vydlážděná cesta dvorku. Nechápaje mé rozhořčení, počnou pak také rozebírat zídky kolem záhonků. Oni stále nechápou a já ,,bublám''!!! Cácorčina sestřička se díví, že si při rozebírání zídky roztrhla své silonky. Napapaní, vyřádění, obdarovaní různými kousky oblečení,

konečně „naši návštěvníci'' odjíždějí. ,,Sluníčko'' se v pohodě a spokojeně ,,přehazuje'' na klidnější způsob komunikace a pomáhá mi napravit napáchané škody kolem baráku. Náš biosyn „raději prchnul“ za kamarády už pár minut po příjezdu této návšttěvy. Já jsem celou akcí dostačně vyšťavená a k tomu si ještě musím vyslechnout kritiku průběhu návštěvy od našeho taťky.

Tak vážení, takhle to dál nepůjde! S tímhle nám musí někdo pomoci. Tzv. „asistovaný styk“ náš OSPOD zajistit „nezvládá“ a tak „hurá k neziskovce“!!!