PĚSTOUNEM Z LEKNUTÍ 9. Jiné varianty bionávštěv (Příběh Ilony)

Přestože jsem neziskovou organizaci požádala o sepsání „Dohody" a přechod k ní jako k doprovodné organizaci, nějak dlouho se nic nekoná. Tudíž další dvě bionávštěvy jsou opět pouze v mé „režii". Ta první byla pokusem o dovezení ,,Sluníčka" na půl cesty, tedy do bytu bioprarodičů a setkání se zde na „neutrální půdě“ s biorodiči. Na návtěvu za „sluníčkem“ dnes přijela pouze biomamka, zato s nějakou svou kamarádkou a se svou mladší z dcer z prvního manželství.

Setkání, které se zdálo vcelku poklidné rodinné znenadání ztroskotalo na nápadu biomamky a nejspíš i biobabičky, vytáhnout holčičku ven na hřiště beze mne a bez mého vědomí. Moje teta (biobabička holčiny) mě svýmí řečmi zabavila a zbytek návštěvy se vyplížil i se „Sluníčkem" ven na místní hřiště. Nejsem hluchá a klapnutí dveří mě utvrdilo v domněnce „spiknutí". No co, uvidím na ně z okna, pomyslela jsem si. Ovšem i to málo co jsem oknem viděla mě nenadchlo k podpoře nápadu ponechání dítěte ,,biorodině" bez mého blízkého dohledu. Holčina, v tu dobu 3,5 letá byla nejištěná na vysokých kovových prolézačkách a ,,biomamina" si pokuřuje na vzdálenější lavičce. A spousta jiných dalších mně se nelíbících se věcí. Jenže si sama sobě říkám, že jsem už na ně „naježená“ předem a vidím ve všem to nejhorší a snažím se tedy „držet své emoce na uzdě“. Po takto stráveném odpoledni a rozpačitém rozloučení, oblékám ,,Sluníčko'' k odchodu a odjezdu domů.

Ještě nejsme ani venku na chodníku před domem „biobačičky“ u které návštěva probíhala, když holčička „sluníčková“ propuká v pláč: ,,Že ty jsi moje maminka, viď! Mamka XY říkala, že ona je má jediná maminka a nééé ty!!!" S „knedlíkem v krku“ a s veškerým popřením všech vnitřních emocí ode mne následuje mé vysvětlování a obhajoba biomamky, která opět nedodržela domluvené slovo a zbytečně takto dívenku deptá. V tu chvíli si tak sama v duchu vyčítám, že jsem naopak biomamku „já kačena“ nenechala oslovovat ,,teto'', když se na ni ona sama v jednom ze svých delírií po telefonu a také i v několika „Sluníčku“ poslaných pohlednicích degradovala. No jo! Biomaminka ,,Svatá láhev"! Nad tím, že toto holčičce ubližuje nepřemýšlí.

Až na nějaké nově přibyvší noční můry tuto epizodu ,,Sluníčko" ustálo. Díky barvitosti léta a stálým výpravám za zábavou se mnou, našim biosynem i našimi vnuky přišla holčina rychle na jiné myšlenky.

Druhé letní biosetkání bylo rychlé a skoro bez problémů. Při cestě autem od nás k pobytu u mé sestry jsme se stavili při průjezdu „městem biorodičů“ na předem domluveném dětském hřišti. Ti už zde popíjejíc z lahváčů čekali oba v domluvenou dobu i s jakýmsi postarším schátralým kamarádem. Tady si tedy biorodiče za hlasitého hlaholu různých „nejapných“ hlášek trochu zadivočili s dcerkou na prolézačkéch označených jako „určeno pro děti do 6 let.“ a asi po hodince jsme se s nimi rozloučili a pokračovali v cestě. Prolézačky díky naším občasných zásahům zůstaly víceméně neporušeny a ani jedna z nás v tomto městě naštěstí nebydlí a tak nás rozpačité pohledy okolí nijak zvlášť netížily.

Přechod s Dohodou o výkonu pěstounské péče od OSPODu k neziskové organizaci se drobet zkomplikoval nějakými nejastnostmi a platnost se posouvá až na začátek podzimu. Dělám si velké naděje, že dohled můj a dvou sociálních pracovnic bude bionávštěvy lépe „kočírovat". Neziskovka slibuje zapůjčení nedalekých prostor k průběhu bionávštěv jen pár set metrů od našeho baráku, tudíž v naší obci. Myšlenka se mi to zdá dobrá. Nebudu se muset se ,,Sluníčkem" nikam daleko harcovat za jakéhokoli počasí a náš domeček přitom zůstane neponičen.