Příběh velké touhy a lásky aneb jak jsem k pěstounské péči přišla 10. Jedeme dál (příběh Kateřiny)

Pomalu a jistě se přiblížilo jaro a s ním Velikonoce.Brouček se na ně moc těšil.S tátou si upletli pomlázku a maminka ho naučila první koledu.Hody,hody, doprovody,já jsem malej zajíček,utíkal jsem podle vody,nesu košík vajíček.Vždy koncovku hodně natáhl. Nejdřív je u nás dívčí koleda.Říká se tomu litování.Dostala jsem proto hodně sladkostí,čímž jsem ho hodně navnadila.

Konečně ,obarvili jsme vajíčka a druhý den se šlo koledovat.Šlo mu to moc pěkně,máme mnoho příbuzných a známých.Vykoledoval toho dva prádelní koše.Jen na koledě u našeho kamaráda se po počátečním hody,hody zarazil,ale rychle dodal,dej vajíčka honem...Stále jsem s ním jezdila v noci kočárkem,ale zvolna to ustávalo.Tedy bylo to spíš o tom,že se nám Brouček poněkud vytáhnul.Měli jsme postýlku,natahovací na 140 cm.To že mu bylo oblečení stále malé,jsem si všimla.,,Odborníci"mi tvrdili,že se to za pár měsíců srovná.K mému překvapení jsem zjistila,že mu už čouhají nožky z postýlky.Kočárek Liberta nahradil zděděný kočárek Patron.Dostali jsme ho od jedné hodné paní,po jejím synkovi.Stala se tak postupně mojí dobrou kamarádkou.Protože byla sama,chodila pak se mnou na naše noční jízdy.Malému jsme pořídili rovnou velkou postel.On pak postupně vyměnil noční jízdy za celonoční kojení.Trvalo ještě několik měsíců než jsme se pomalu zbavili nejdřív jízd a poté i kojení.Díky mé nové kamarádce ,jsem se dozvěděla o čínském reflexním cvičení.Bylo ale dost drahé.Cvičili jsme vojtovku a ta zabírala velmi dobře.Jediné co mi vadilo,bylo,že brouček během cvičení hrozně vřískal.Jak jsem začala připravovat stůl,spustil.Ječel během celého cvičení,ale hned jak jsme přestali,byl klid.Jenže jak se blížilo léto,nechávala jsem celý den otevřená okna.Ani mě nenapadlo,že dělám něco špatně.Byl začátek května,když nás náhle navštívila sociálka.Přijeli ve třech.Malého vysvlékli do naha.Důkladně si ho prohlédli.Pak mi řekli,že přišlo udání, že se od nás pravidelně v osm, jedenáct , a v pět hodin ozývá pláč.Předvedla jsem jim,jak cvičíme.Malej udělal ještě větší divadlo než obvykle.Velmi mladá slečna mi radila s malým cvičit jen se zavřenými okny.Starší paní,mi doporučila necvičit vůbec.Chtěla jsem vědět,která dobrá duše to s udáním byla.No, to prozradit nemohli.Nakonec mi ještě bylo sděleno,že léčebné účinky vojtovky nebyly nikdy prokázány.Slzy se mi koulely po tváři.Chtělo se mi na ně řvát,ale slzy mě pálily v krku a já nevydala téměř ani hlásku.Vždyť se zavřenými okny se tu udusíme.Když přestaneme cvičit,může se pokrok malýho zastavit.Opět mi připomenuli,že mi malého mohou kdykoliv vzít.

Odpoledne mě pak v slzách našla i má nová kamarádka.Vyprávěla mi ,že u reflexního cvičení děti nebrečí.Jenže já na to peníze nemám.Víš ,udělám cokoliv.Jen se bojím o broučka,nemohu o něj přijít!!! To by se mi zhroutil celý svět!Bože,co jí to říkám? Vždyť ona ví ,co to je ztratit dítě.Vzmohla jsem se jenom na ,promiň."Nechtěla jsem jí ublížit,ale přes to jsem to udělala.Přes to za mnou ona přišla s neodmítnutelnou nabídkou.,,Hele mám pro tebe návrh:dáš mi do kupy zahradu a domek.Já ti pohlídám broučka.Stejně nemůže být od tebe dál jak metr.Peníze ti dám,ale do tý Prahy jedu s váma!"Během dvou týdnů jsem dala její zahradu do pořádku,V domku jsem jí vyklidila půdu a celkově ho provzdušnila.Ušila jsem nové záclony a závěsy.Vyčistila koberce.Venku ještě zasadila růže.Můj manžel jí opravil altánek.I tak to byl spíše dar.Jeli jsme do Prahy.Opravdu, malej u cvičení neplakal,nevztekal se.Dokonce se mu to líbilo.Nejvíc cvičení ve vodě a masáže teplým olejem.Učila jsem se ,vše si pečlivě zapisovala .Byli jsme tam deset dní.Mám v Praze několik přátel.Spali jsme u mojí kamarádky.Já jsem s radostí pozorovala,jak se má sousedka začíná usmívat.To jsem u ní neznala.Doma bývala velmi vážná.Moc ráda si povídala s tatínkem mé kamarádky.Já jsem měla plnou hlavu broučka,ale člověk by musel být slepý.Tak mě ani nepřekvapilo,že nás nakonec domů vezl tatínek mé kamarádky.Ba ani to ne,že několik dnů zůstal.Dokonce jsme spolu i grilovali.Pak se ještě několikrát navštívili.Najednou se mi začala kamarádka měnit před očima.Nevěděla jsem co se děje.Na přímou otázku jen sklopila oči.Po pár týdnech k nám vletěla jako povodeň.Plakala ,smála se,bála jsem se že se zbláznila.Oznámila mi ,že je těhotná a bude se vdávat.V tomhle předběhnu,nakonec se jí narodila krásná holčička.Má pražská kamarádka mě nazvala čarodějnicí.V dobrém.

Ten můj sladký brouček mi kvetl před očima,Užívali jsme si léto,chodili k rybníku....Postupně jsem se ho snažila zbavit závislosti na mně.První pokus byl,že jsem požádala babičku,aby nám ho chvíli pohlidala.Malému jsme řekli,že mu jdeme koupit jeho oblíbené lentilky.Krámek je od babičky vzdálen cca 320 m,takže jsme byli pryč asi 5 minut.Hned jak za námi zapadli dveře ,malej se za ně postavil.Začal se kolíbat a spustil:,,Maminta píde,ona mě tu nenechá,maminka píde ,ona má láda,pide ,má láda,píde nenechá,....".Stále dokola,stále rychleji,stále hlasitěji.Tchýně vydržela dvě minuty,pak nám volala.Úprkem jsem běžela zpět.Malej se na mě vrhnul,jako by jsem byla pryč týden.Pochválila jsem ho a dala mu lentilky,Asi pět minut jsem ho houpala,Celý se třásl.Pak se zklidnil a řekl:,,Byl sem hldina, viď."Tchýně mi hned oznámila,že už nikdy více.A u toho zůstala.Cestou domů jsme broučkovi stále museli opakovat,že je hrdina.Večer jsme si s manželem sedli a rozhodli se,že to budeme zkoušet dál.Za tu dobu, co je u nás, jsme ušli obrovský kus cesty a jedeme dál.....