Příběh velké touhy a lásky aneb jak jsem k pěstounské péči přišla 13. Krůček po krůčku (příběh Kateřiny)

Po návratu z prázdnin jsem si uvědomila,jak moc se toho změnilo.Brouček byl připraven na další krůček,zvykání na ŠKOLKU.První krůček,místní školka.Po domluvě s paní ředitelkou jsem se šla do školky podívat.Docela pěkná školka,milá paní ředitelka,okouzlující paní učitelka.Brouček si pohrál s dětmi,odešli jsme domů.Druhý den. místo milé paní učitelky hnusná potetovaná bréca s piercingem v nose,špuntem od vína v uchu a zavíracím špendlíkem zapíchlým v obočí. .Brouček se ani nechtěl převléknout,poodešel pár kroků zpět a nechápavě se na mě podíval.Bréca se vnucovala,dosáhla toho ,že mi brouček skočil okolo krku.Spustil řev podobný středeční zkoušce sirén.Bréca se pokusila stáhnout mi broučka z krku.Zastavila jsem jí rázně a jen nerada zaplašila silnou chuť vytrhnout jí špunt z ucha a vrazit jí ho třeba do nosu.Proboha,kde tohle vyhrabali!Zavolala jsem si paní ředitelku.Vysvětlila mi,že bréca tu nebývá často,jen vyjímečně zastupuje milou paní učitelku,třeba když onemocní.Tak jsme šli domů.Trvalo týden,než jsem broučka přemluvila k další návštěvě školky.Naštěstí tam už opět byla milá paní učitelka.Ten den jsem tam s ním byla až do oběda a zase jsme šli domů.Milá paní učitelka to s dětmi opravdu uměla.Další den mi brouček řekl,že,,Uč chce do čkolky sama".To bylo skvělé!Druhý den šel statečně do třídy sám.Dal mi pusu a se slovy:,,Ty di domů,važit,já du hlát,pak ty plo já pšijít !"a se zvednutým prstíkem dodal :,,Ale nezapomeň!"Paní učitelka mi na chodbě řekla,že pokud bude problém zavolá mi.Vše ale proběhlo hladce.Za další dva dny po mě už brouček chtěl,,pydžamko,aby mohnul spinkovat v čkolce".A zvládnul to.Ovšem do školky mohl chodit jen čtyři dny v měsíci.Za zkušební pobyt jsem zaplatila 200 kč za den .Domluvili jsme se,že brouček bude chodit jednou týdně,v úterý.Vše bylo v pohodě.Až jednou.Vedla jsem broučka do školky,ale nějak jsem měla divné tuchy.Ve školce byla zatím jen paní kuchařka.Pozdravili se s paní kuchařkou,brouček se se mnou rozloučil a já šla domů..Bylo asi půl jedenácté,když jsem se rozhodla jít zpět do domů.Byl čas jít vařit.Do té doby jsem byla na zahradě,začalo být pěkně zima,dávala jsem do kupy zahradu.Najednou se mi zdálo ,že slyším broučka v jeho pokoji.V duchu jsem se tomu zasmála,vždyť je ve školce.Jenže po chvíli opět jako by v jeho pokojíku někdo mluvil.Otevřela jsem dveře.Uprostřed pokoje stál téměř nahý brouček.Krvavý šrám přes tvářičku,další dva šrámy přez záda a punčošky nadranc.Rozplakal se ,vběhnul mi do náruče.V tu chvíli jsem cítila takový vztek,strach ,bezmoc a zároveň i štěstí,že se nic nestalo.

Svlékla jsem mu zbytek trička. Přes krk měl šrám jako by ho někdo škrtil.Sundala jsem mu i punčošky,nohy samá modřina a krvavý šrám.Téměř jsem nemohla dýchat!Byla jsem jak raněná lvice v kleci. Tak jsem mu omyla a vyčistila tvář,záda i nohy a namazala je hojivou měsíčkovou mastí.. .Utišila ho a oblékla.Vyrazila s ním směr školka.Brouček mi cestou vysvětlil,že paní učitelka blinkala a přišla bréca.On se jí bál,tak začal plakat.Řekla mu,že protože brečí,už si pro něj nikdy nepřijdu.Zavřela ho v jedné ze tříd a s ostatními dětmi odešla do herny.Bylo to zvýšené přízemi s balkonem.Brouček vyšel na balkon, skočil dolů a pak běžel domů.Jen ta představa, dítě samo ve školce,skočí byť z né až tak velké výšky,téměř se oběsí na tričku,spadne do křoví a běží domů.Co jsem to za mámu?!Moje dítě skoro umře a já ani netuším,že je doma?!To už jsem došla do školky.Tam ani netušili ,že brouček zmizel!Dala jsem broučka k paní kuchařce.Ta mi vysvětlila,že ráno přišla paní učitelka,bylo jí špatně,začala zvracet a pak omdlela.Volali jí záchranku.Prý slepák.Tak zavolali brécu.Šla jsem si s brécou popovídat.Byla jsem natlakovaná jak papiňák.Bréca se snažila hodit vinu na broučka.,,No kvůli jednomu spratkovi......"Větu už nedokončila.Skočila jsem po ní a chytla jí za kravský kruh v nose.Jen malinko jsem škubla....Bréca řvala jako kráva.To už nás od sebe odtrhla paní ředitelka.Obě nás odvedla do kanceláře.Zjišťovala co se stalo.Mezitím přivedla broučka paní kuchařka.Paní ředitelka byla na omdlení.Seřvala brécu a omluvila se mi.Ale já už by jsem jim věřit nedokázala.Poté jsem trvala na tom ,aby se vše sepsalo.Bréca byla vyhozena,což mělo následky i pro nás.Netušila jsem ,že je to příbuzná naší paní domácí.Vše jsme domlouvali ústně.Smlouvu jsme měli na rok.Ten nám za několik týdnů končil.Začala jsem shánět nové bydlení.Kamarádka nám sehnala bydlení v domku na samotě.Bylo to kouzelné.Kamarádka bydlela jen pár metrů od nás a tak měl brouček hned tři kamarády.Jen jsme se zabydleli,znovu jsme zkusili školku.Tady to bylo jiné.Taková klasická vesnická školka,ale zase jedna starší učitelka,která se mi nelíbila.Opět jsme se dohodli,že bude chodit do školky jednou týdně.Měli jsme štěstí a s babiznou se v době kdy chodil do školky nepotkával.Tak nám to pěkně klapalo.Jedinné na co si brouček stěžoval,bylo jídlo.Říkal,že má ve školce hlad. Žili jsme si náš spokojený život.Oslavili jsme také první dovezeniny.To už se pomalu přiblížila zima a napadl sníh.Školka s dětmi jela na výlet.Jako na potvoru ,jela s nimi i babizna.Brouček se představoval našim příjmením.Babizna ho ale nazvala jeho občanským jménem.Brouček se nedal,opravil jí.Seřvala ho,brouček se sebral a utekl.Děti a ředitelka odjely na výlet,babizna se snažila broučka najít.Já jsem zatím byla doma.Byla jsem uprostřed vaření a úklidu.Vtom zvonek!Seběhla jsem dolů,stáli tam policajti.Sdělili mi co se stalo.Hledali ho,ale nenašli.Volali prý pro psovoda,ale budou potřebovat něco co brouček nosil.Nacpala jsem se k nim do auta.V pantoflích ,naboso,honem,honem,tekly mi slzy a taky nudle.Broučkovo tričko jsme měli nacpané v igelitovém pytlíku.Před školkou místní hasiči a policajti prohledávali okolí.Vyběhla jsem nad školku. KŘIČELA JSEM:,,BROUČKU,PROSÍM TĚ OZVI SE!!!"Přes pláč mi selhával hlas.Najednou se ozvalo :,,Maminto ,posím nepatej."Brouček se vynořil!Nikdo nechápal, kde byl.Sevřela jsem ho v náručí.Poplach se odvolal,všem jsem poděkovala.Zjistila jsem ,že jsem ztratila bačkory.Zimu jsem ale necítila.Policajti nás odvezli domů.Do školky jsem zašla za pár dnů.Babizna z toho byla celá hotová.Asi si uvědomila co způsobila.Brouček už do školky chodit nechtěl.Potřeboval zapomenout.Nás ale začal tlačit čas.Blížily se Vánoce.Úspory se už definitivně rozkutálely.Brouček si přál kamion.Koupila jsem mu plastový kamion, asi za dvěstě korun,manželovi balíček žiletek a pro sebe jedno Pedro. To už jsem hledala intenzivně práci.Sehnala jsem jí v okresním městě,ale musela jsem nastoupit hned 4,1.Takže jsem sehnala školku v blíkosti zaměstnání.Bylo to z práce jen asi pět minut.Několikrát jsem si zjišťovala informace.Opravdu to byla skvělá školka.Broučkova paní učitelka se jmenovala Irča.Byla to mezi nimi láska na první pohled.Brouček jí miloval a ona na něj nedala dopustit.Pak přišly Vánoce.Byly to naše nejskromnější a přitom nejkrásnější Vánoce.Protože jsem po Vánocích nastupovala do práce,blýskalo se nám na lepší časy.Brouček dostal kamion.Nakonec i my jsme nějaké dárky dostali od příbuzných.Brouček se nemohl dočkat.Když přišel pod stromek ,odsunul ostatní dárky.Popadl ten kamion,zvedl ho nad hlavu.Výskal,smál se a pak i plakal.Pořád nás pusinkoval.Nedal kamion z rukou.Když přišel čas jít spát,šel do postele i s kamionem.Ještě než usnul,řekl mi:,,Maminto,já sem tak častnej,já uč můdžu umdžít.",,Co to plácáš,broučku?",,Maminto ,to já uč ták mooooc lád nejvíc" a usnul. AČ TO ZNÍ ,HLOUPĚ,BYLO TO OD NĚJ TO NEJKRÁSNĚJŠÍ VYZNÁNÍ.Jinak, tuhle hračku dokázal darovat až za hodně dlouho po tom co si s ní přestal hrát.První tři roky, bez kamionu ,nedal ani ránu.