Příběh velké touhy a lásky aneb jak jsem k pěstounské péči přišla 14. Malý hrdina (příběh Kateřiny)

Po vánocích jsem nastoupila do práce.Protože manžel chtěl,aby jsem měla čas na aklimatizaci,vozil dva týdny Broučka do školky.Já jsem se v práci domluvila,že brouček bude chodit se mnou na šestou do práce a na sedmou ho budu vodit do školky.Měla jsem smlouvu napsanou na sedm hodin.Přitom do školky jsem to měla pět minut. Hned první den na mě šly mdloby. Všechny mé spolupracovnice byly těsně před důchodovým věkem o žádné hodné a chápavé babičky z pohádky se rozhodně nejednalo.No kvůli broučkovi vše vydržím.Jediná mladší ženská byla paní vedoucí,té bylo padesát,mně 33.Navíc paní vedoucí všem oznámila ,že mám dítě v adopci.Staré struktury ( a tím nemám na mysli tělesnou schránku) hned věděly ,že děti z DD,jsou zloději,kriminálníci,vrahové.......Koukali na mě jako na atrakci na Matějské pouti.Já je měla na háku.Hlavně ,že brouček byl šťastný.Miloval paní učitelku Irču a nosil jí stále nějaké dárky.Ona milovala broučka.Po dvou týdnech jsem šla poprvé broučka vyzvednout.Ten den tam Irča nebyla.Náhradní paní učitelka na mě podivně pokukovala.Vy jste jako kdo?Já jsem Broučkova maminka.Nedůvěřivě si mě prohlížela.Šla pro broučka.Ptala se broučka kdo jsem.Ten nadšeně vběhl do mé náruče,,No pčedce maminta moje."To už se paní učitelka usmívala. Broučku ,dnes když jsme si povídali o maminkách,říkal jsi,že vypadá jako Barbínka,jen má černé vlasy.,,A NÉ?"Udiveně pravil můj synek.Uznávám ,že asi 120 kg Barbínku s nohama jak konve asi paní učitelka nečekala.Brouček jí to chtěl vysvětlit, tak dodal:,,No maminta je esčí,ale Balbína je jí podobná. Ale maminta je i víla,klásná moc."To už bylo na paní učitelku moc,takže nás rychle opustila.Cestou ze školky jsem se sice broučkovi snažila vysvětlit,že sice mám nohy jako srna,ale né tak štíhlé,ale chlupaté.On si ale stál na svém.Pak jsem mu řekla,že od pondělí se mnou bude chodit ráno na chvíli do práce.Jé ,ten se těšil.Celý víkend se ptal,kdy už bude pondělí. Ráno jsme vstávali před pátou. Kupodivu,brouček byl bez problémů.Přišla jsem s ním do práce,jenže i když byl ke všem přátelský, zapšklé báby byly nepříjemné.Hned v prvních dnech jsem si dala do pořádku takový malý kumbál.Měla jsem tam skříňku a také hračky a věci pro broučka.Měla jsem to udělané tak,že jsem v tom kumbálku ráno dělala brambory nebo zeleninu,aby jsem ho měla na očích.Býval sám tak maximálně jednu až dvě minuty.Pak jsme šli do školky,já pak zpět do práce.Tak nám to nějakou dobu hezky fungovalo.Stařeny jsem přehlížela jak družstevní lány.Jejich jedovaté poznámky jsem měla u řitního otvoru.Pracovala jsem dva měsíce,paní vedoucí se mnou byla spokojená i paní šéfkuchařka. Dostala jsem smlouvu na rok.Někdy to bylo hodně těžké,ale já jsem se rozhodla,že vše vydržím.Díky tomu,že jsem vydělávala,vše se změnilo k lepšímu.Hlavně jsem měla broučka blízko.Trávila s ním i s manželem mnoho času a bylo nám dobře.Oslavili jsme broučkovy 4.narozeniny.Až na špatnou výslovnost,odpovídal svému věku.Dostal dort a než jsme přišli s foťákem ,kus ho snědl.Byl skvělý ,hodný veselý kluk.

Čas plynul a v práci se stal problém.Brouček našel sponku,cvakačku. Byla té nejhorší motyky.Samozřejmě jí ihned zničil.Omluvila jsem se,nabídla jsem,že sponku buď zaplatím,nebo koupím jinou. Jedna ze starých struktur nadávala,že dnes je to sponka ,zítra peněženka,pozítří kudla v zádech. Jak jinak, šlo přece o dítě z děcáku!!To už jsem se téměř zalykala pláčem.Prosila jsem jí ,ať není tak přísná,vždyť jsou broučkovi čtyři roky.Druhý den jsem ochechuli donesla sponky rovnou čtyři,dvě zelené a dvě žluté.Chtěla ale 200kč. Ta modrá byla unikátní.Tak to už bylo na mě moc.Ujely mi trochu nervy.Šla jsem do peněženky,vzala dvě stovky se slovy:,,Na a udav se ty blbá náno!Sama máš vnučku ve věku mého syna,že se nestydíš.!" Slzy mi bránily řvát víc.Udělalo se mi špatně.Bouchla jsem dveřmi a šla se vybít prací.Aby toho nebylo málo ,přišli jsme o kocoura.Přejel nám ho soused. Malej se ptal,co mu je .Manžel mu řekl,že chcípl.To slovo ho fascinovalo.Do večera chcípnul vláček,auto i kostky,chtěla jsem manžela zaškrtit.No co,on na to slovo brzy zapomene.Tak uplynul další týden.Začaly jarní chřipky,začaly odpadávat děti i učitelky.Děti se po několikadenním uzavření ve školce začínaly nudit.Odpoledne jsem si přišla pro broučka.V šatně mu děti říkali ,že je frajer. Ochytla si mě paní ředitelka.Dnes se váš brouček zachoval velmi statečně.Co se stalo?Paní učitelka Irča se rozhodla,že vezme děti ven.Bylo to proti pravidlům.Vždy musí chodit učitelky dvě.Bylo jí líto,že už několik dnů jsou jen ve třídě.Šli směrem k parku.Jeden chlapeček stáhl větev .Paní učitelka byla sehnutá k jinému dítěti a chlapeček větev pustil zrovna v té chvíli.Učitelka dostala větví přímo nad nos,upadla a ztratila vědomí.Děti zůstaly naprosto samy u rušné silnice.Začaly plakat a zmatkovat. Brouček šel k paní učitelce a snažil se jí probrat,zatřásl s ní.Nereagovala,.řekl tedy dětem:,,Učitelka je chcípnutá,deme do čkolky".Zavelel,, Sežadit !"a od služby si vzal značku stop.Došly bezpečně do školky i když museli překonat několik křižovatek.Brouček rozrazil dveře do kuchyně a zařval :,,Ucitelka chcipla,leží tam ,děti tady!"Hned vedl paní ředitelku na místo,kde učitelka ležela.Ani nechci domyslet,co se mohlo stát.Paní učitelka se pak za pár dní vrátila do práce.Brouček od ní dostal dárek a velikou čokoládu.On jí pak jen řekl:,,Plomiň,že já žekl,že ty chcípnutá a ty nebyla."Od té doby byl její nejoblíbenější kluk.Byla jsem na něj moc pyšná.Dodnes mám ale husí kůži.Jak je možné,že si nikdo nevšiml bezvládné učitelky,ani tlupy dětí,přecházející bez dozoru.