Příběh velké touhy a lásky aneb jak jsem k pěstounské péči přišla 3. Noční můra (příběh Kateřiny)

Při všem tom shonu, okolo broučka, čas utíkal jak splašený.Brouček už je u nás 18 dní. Za tu dobu se až neskutečně zlepšil. Používá asi 70 slov. Umí říct: hami mami-mám hlad,aji já-jdu spát,to ci sim -prosím to chci,to ci ne -to nechci,tití - pití,táta - nutno zohlednit dle situace,to je buď táta,tráva,kráva,také pták.
Naučil se ukazovat kde má nos, oči , uši, ústa, hlavu, krk, ruce, nohy a pupík.
Cvičíme 3krát denně vojtovku. Zpíváme písničky,říkáme básničky a říkadla. Miluje kovej kovej kováříčku ,řízy řízy,mele bábá..............
Jinak se nic neděje.Nikdo nevolal,neptal se nic se nedělo.Brouček mi vrostl tak hluboko do srdce,že už si ani neumím představit že tu s námi není odjakživa. Pokoušela jsem se volat šéfovi ,ale má telefon vypnutý.Za tři dny by jsem přitom měla nastoupit do práce.Tak přišel dvacátý den.Byl to pátek.Zrovna jsme docvičili.Vtom zazvonil telefon.Brouček si hrál na zemi v pokojíčku,já vařila.Vzala jsem telefon ,ozvala se mi paní ospodka od Broučka .Oznámila mi ,že se mnou potřebuje mluvit a že to bude chvíli trvat.Tak jsem vše vypnula a šla s ní hodit řeč. Nejdřív se zeptala , co dělá brouček? Hned jsem jí řekla o tom jaké udělal pokroky.Řekla ,že je to skvělé. A co v práci,už o malém vědí ? Její hlas zněl nějak divně.Tak jsem jí řekla,že jsem se ještě šéfovi nedovolala.Má asi vypnutý mobil,máme dlouhé volno,možná je někde na dovolené.Odpověděla ,to je dobře.
Cože? Už mi nic nazastírala. Je jí to moc líto, ale zítra v šest večer musíme broučka vrátit zpět .Babi se prý zotavila a my jsme ho měli pouze na návštěvě. Po celou dobu už se mi kutáleli slzy po tváři.Proč??????!!!! Náš spis měla na starosti starší paní soudkyně,bohužel v den před jednáním měla nehodu.Tím pádem nás na starost dostala mladá kolegyně.Naše paní soudkyně jí vše řekla,ale mladá se rozhodla,že si prostuduje spis .Na což má ze zákona určitou lhůtu.Oznámili mi,že pokud broučka nevrátíme včas,bude to bráno jako únos.Hrozilo by nám vězení a automatické vyřazení z evidence osob vhodných stát se pěstouny. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět! "Ne ,já vám ho nedám!" To už jsem řvala jako raněné zvíře. "Copak vy nechápete,co to udělá s broučkem? Prosím nedělejte mu to! Né!!!!!" Pak už mě hlas zcela zradil.
Paní ospodka mi řekla,že to je jen na pár týdnů. Prý z toho brouček nemá rozum. Byl to pro něj jenom takový delší výlet.Za pár týdnů bude soud, no a pak už bude váš. Mějte rozum a zítra se uvidíme u předání. Zavěsila.

Padla jsem na kolena. Pěstmi mlátila do země a brečela jsem. Srdce mi pukalo takovou bolestí,že se to slovy nedá vyjádřit.Tohle nedopustím! Udělám cokoliv!!!!! Zvedla jsem se ze země, šla do koupelny a omyla si tvář studenou vodou. Když jsem se podívala do zrcadla lekla jsem se. Tak takhle ne! To by se mě brouček lekl. Chvilku jsem počkala a šla jsem za broučkem. Hrál si a spokojeně si broukal. Hned ke mně vztáhl ruce a řekl:,,Máma malá". Chtěl se mazlit. Vzala ho do náruče,hladila ho,pusinkovala. Znova se mi chtělo brečet. V tu chvíli se rozlétli dveře a do bytu vlítnul manžel. ,,Co tady proboha děláš?" zeptal se. Volala mu ospodka,bál se o mě.Já jsem byla ráda. Nejsem už na tu bolest sama.Rychle jsem se zvedla .Manžel se postavil k plotně a já začala hžavit telefon.Volala jsem známému.Katko je pátek. "Lidem končí pracovní týden,moc si od toho neslibuj" ,varoval mě. Prý zavolá své známé právničce. Až jí sežene, zavolá mi.Ještě mi dal číslo na p.Vodičkovou z FOD.Hned jsem jí volala,ale měla schůzku.Domluvila jsem se ,že za půl hodiny zavolá. Manžel mě volal k jídlu.Nakrmila jsem broučka,ale sama jsem nemohla polknout ani sousto.Po obědě jsem ho dala spát. Sedla jsem si do obýváku a hypnotizovala telefon. Zanedlouho volala paní Vodičková .Vše jsem jí řekla. Vysvětlila mi,že oni se zabývají dětmi které jsou v ohrožení. To ale brouček není! Zavěsila. Po chvíli mi volal ten můj kamarád. Předal můj případ právničce.Byla moc milá,ale také mi řekla,že mi pomoci nemůže.Z právního hlediska nemáme k broučkovi žádná práva.Potvrdila mi,že to co řekla paní ospodka je pravda.Měli jsme prý hned žádat o předběžné opatření..Teď se nedá nic dělat. Došlo prý k pochybení ze strany ospodu a je pátek.Pořád jsem brečela a opakovaně mě zrazoval hlas.Copak mi někdo nepomůže?!

To už jsem začala kašlat. Po chvíli jsem už lapala po dechu.Celodenní stres si začal vybírat svou dań a já šla do astmatického záchvatu.Po třech letech klidu.Manžel mi dal Beredual a pustil se do mě. ,,Hele neblbni, sekne to s tebou a už ho nikdy neuvidíš! Malej se za chvíli vzbudí a takhle tě nesmí vidět". Dala jsem na něj.Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe proud studené vody.Úleva však dlouho nepřicházela.Nakonec jsem se celá rozklepala zimou.Vzala jsem si župan a šla k manželovi do obýváku. Uvařil mi čaj,jenže já měla v krku knedlík a nebyla jsem schopná polknout.Rozhodla jsem se ,že nebudu už brečet,aby malej nic nepoznal. Šla jsem se obléci. Malej se vzbudil,nakrmila jsem ho.Šli jsme s ním ven.Udělali jsme si výlet do zoo. Jel mašinkou ,koukali jsme na zvířátka.Udělali jsme mu krásný den.Domů jsme přijeli až k večeru. Zase mi volala paní právnička z ministerstva,jede prý na pár dní mimo republiku,ale ve středu se vrací.Zavolá mi a hned v pondělí dá udělat návrh na předběžné opatření.Řekla ,že by se do týdne rozhodlo a pak už by byl brouček u nás navždy.To mě trochu uklidnilo.Týden to není tak dlouhá doba.To snad zvládneme .Ještě mi řekla ,že budeme muset za ní do Prahy. Pak se ještě ptala jaký máme FAX.

Celou dobu jsem měla broučka v náručí,kde mi usnul.Opatrně jsem ho odnesla do postýlky a dala ho spát.S novou nadějí jsem si šla také lehnout.Ráno jsme vstali a čas tak rychle ubíhal. Sbalila jsem malému věci. Vše co měl od babi.Stále jsem věřila v zázrak.Ten se ale nekonal a přišel čas odjezdu. Nasedli jsme do auta a jeli.Malej miloval jízdu autem.Cestou se nejdřív smál,zpíval. Já si začala myslet ,že bude vše v pořádku.Jenže pak jsme se začali blížit k babi.Začal hrozně plakat,křičel a stále opakoval "mami,já ci né,mami domů sím,mamí sím né." Pak se mu podařilo rozepnout pás.Manžel zastavil a já si sedla k broučkovi dozadu.Znovu jsem ho připoutala.Byl úplně zničený,ubrečený a vyčítavě na mě hleděl.Zastavili jsme před domem u babi a mě překvapilo,že tam jsou tři auta.Manžel vzal tašku a já vzala broučka do náruče.Pomalu jsme šli k domu.Malej začal křičet a plakat.Pevně mě objal okolo krku až jsem se dusila. Vešli jsme do domu. Babi ,ospodka ,dvě "báby" z kraje a jakýsi cizí chlap a ženská. Babi se pokusila sundat ze mě malého.Ten se mě ale držel jako klíště. Jen začal řvát jak siréna.Přišla jí na pomoc ospodka a "báby" z kraje. Jen se to všechno zhoršilo. Začaly mu násilím rozevírat ruce. Viděla jsem v jeho očích hrůzu. Brečela jsem a prosila, ať mu neubližují.Málem mu ruce zlámali,ale dosáhli pouze toho,že začal kopat,křičel,plakal a zakousl se mi do krku a celý se třásl. Přistoupila ta cizí paní řekla mi,že je malého doktorka. Řekla všem ať odejdou.Chtěla,aby jsem zkusila malého uspat.Jenže malej se nedal.Jakmile jsem se ho pokusila sundat z rukou,seškrábal mě do krve obličej, krk a ruce. To už ale vtrhl do pokoje celý ansábl,vyrvali mi broučka z náruče a vytlačili mě z pokoje.Měla jsem chuť se na ně vrhnout.Na chodbě mě popadl manžel a násilím mě vynesl ven.

Slyšela jsem jak mě malej volá,křičí a prosí .Slyšela jsem ho ještě dlouhou dobu.Krvácela jsem a bylo mi to jedno.Nenáviděla jsem v tu chvíli manžela.Vždyť on jim pomáhal! Uvnitř jsem cítila tak obrovskou bolest,jako by mi někdo trhal srdce zaživa z těla.Stále jsem viděla malého tvář. Ten strach, bolest, jeho oči!!!

Bože, co bude dál??Teď už prosím ne!... Přece nemůžu přijít o další dítě!!...

(pokračování příště)