Příběh velké touhy a lásky aneb jak jsem k pěstounské péči přišla 7. První čas vánoční (příběh Kateřiny)

Od prvních krůčků jsme po několika týdnech přešli chůzi.Nejisté,váhavé,ale chůzi.Pozvolna se brouček začal pouštět mé ruky.Držíc se zprvu nábytku, postupně pak hledal oporu v hračkách,které pevně svíral v pěstičkách.Stále však používal styl chůze kdy držel ruce nad hlavou. Pomalu se za mě našla náhrada.Nezbylo nic jiného,než zavolat na kraj,co s námi bude dál.Byla ve mě malá dušička.Byl téměř konec listopadu.Tak jsem se odhodlávala,vytočila číslo a bylo obsazeno.Uf,tak to zkusím zítra.V tom ovšem začal mobil zvonit jako zblázněný.Koukla jsem na displey.Bylo to číslo ospodu.Srdce mi bušilo až v krku.S třesoucíma se rukama jsem zvedla telefon.Nováková prosím,představila jsem se.Jé jak se máte?A co brouček,zaznělo z telefonu.Dopadlo Vám to předběžné opatření.OD 1.12.můžete jít na mateřskou.Hurá!!!!Tak to na Vánoce budeme doma.Trochu mi spadl kámen ze srdce.S nevýslovnou radostí jsem tu novinu oznámila manželovi.Po třech měsících práce s dítětem na břiše,konečně domů.Už jsem se těšila.Jen nás ještě čekala kontrola nožky.Pan doktor broučkovi sundal sádru.Nožka byla v pořádku,ale byla bílá a uzoulinká,jako násada od koštěte.Proboha co jsem to udělala,zalomila jsem rukama.To nic,jen potřebuje osvalit.Musíte s ním co nejvíc chodit a cvičit.Tak jsme cvičili až do úmoru.Těch pár dnů nam uteklo,jako voda.Přišel den odjezdu.Šéf se při loučení rozplakal.Ještě mi předal velkou tašku,bylo tam několik dárků.Po příjezdu domů jsme všichni odpadli,byli jsme unavení.Zato druhý den! Málem to se mnou seklo! Všude prach,nevysáto,haldy špinavého prádla.Hora nádobí. V lednici jen zima a světlo.Prostě chlap byl dlouho sám.Nevěděla jsem,kde začít.Chtěla jsem se osprchovat,ale všude bylo,nádobí. I ve vaně. Prádlo všude po zemi.Chtělo se mi mi brečet.Kde je můj krásný ,čistý byt?Sedla jsem si na schody a začala se smát.Řechtala jsem se a přitom mi tekli slzy po tváři.Měla jsem chuť mého chotě zprovodit ze světa.Místo toho jsem komlet všechno nádobí odnesla k tomu co zcela zaplňovalo naši vanu.Napustila na něj vařící vodu .Znovu do kuchyně,vydrhla jsem myčku,naplnila jí a zapla.Pak linka a sporák.Zpět do koupelny.Vyčistit pračku,naplnit.Lítala jsem po ce celém bytě a práce mi šla od ruky.Kousek po kousku,a byt se zase začal blížit ke své původní podobě.Ten den jsme se odbyli v jídle a já lítala až do půlnoci.Druhý den jsem byla grogy.Vstala jsem a dodělala vše co bylo potřeba.Uvědomila jsem si,že za dva dny budou chodit čerti a my jsme neměli žádnou nadílku.Tak hurá nakoupit.Stejně bylo potřeba věci na pečení.Brouček už pěkně breptal,byla s ním legrace.Bála jsem se s ním zůstat doma,aby ho čerti nevyděsili.Jeli jsme tedy k babičce.Dostal dárky a byl moc šťastný.Při odchodu jsme potkali opravdu ošklivého čerta.Čekala jsem pláč.Nepřišel!Místo toho se brouček chytil ruky čerta. Řekl :,,Půj,pase,můdíš,mutíš umýt.TY.TY TY!"Pak už jsem pekla,vařila a zdobila byt. Pouštěli jsme si koledy a zpívali si.Dodnes vzpomínám na jeho,ejíštu,panáštu,ja budu ti tolíbat.U nás nosí stromeček,Ježíšek.Tak jsme ho den před Štědrym dnem v noci pašovali do bytu.Pak jsme ho zdobili.Ráno pak brouček,přicupital a udělal jéééé.Asi o půl páté jsme udělali večeři,najedli se a manžel pomocí prodlužky rozsvítil stromek.Vstali jsme,vzali každy z jedné strany malého za ruku a šli ke stromku.Čekali jsme nadšení,ale marně.Broučka to vůbec nebralo.Rozdali jsme si dárky,ale broučka to vůbec nezajímalo.Byla jsem smutná.Pak jsem si rozbalila svůj dárek.Nadělila jsem si kuchyňského robota.V tu chvíli brouček ožil.Přibatolil se ke mě,začal se mnou trhat papír.To se mu tak moc líbilo.Nové a nové salvy smíchu.Smál se a oči mu zářily ,jak hvězdy na nebi.Vytáhla jsem robota a uložila ho na místo.Koukl se na prázdnou krabici.V očích se mu zablesklo .Ukázal na ní ručičkou a řekl,ačí .Posadili jsme ho do krabice,tahali ho po koberci.Štěstím jen zářil.Dali jsme mu do krabice pár papírů od dárků.Jeho štěstí bylo dokonalé.Dřív než začala pohádka,tak v té krabici usnul.Odnesla jsem ho do postýlky.Přišla jsem k manželovi ,který se mi smál.Vidíš chtěla jsi pro něj ty nejlepší hračky.Bála jsi se ,aby se mu líbily.No a podívej,nejvíc se mu líbily papíry a krabice.Kdybych to věděl,mohli jsme ušetřit.Alespoň víme,co mu dát příští rok.Koukali jsme na pohádky,užívali si vánoční pohodu a bylo nám nádherně.