Příběh velké touhy a lásky aneb jak jsem k pěstounské péči přišla 8. Drsná realita (příběh Kateřiny)

Téměř všechny vánoční dárky pro broučka zůstaly netknuté. Zaujaly ho pouze dva dárky.Byl to hrající nočník a houpačka.Manžel jí hned pověsil mezi obývák a kuchyň.Brouček byl v sedmém nebi.Také jsem mu ukázala,na co je dobrý nočník.S pomocí čokovajíček jsem rychle překonala počáteční nevoli. Netrvalo dlouho a lítal na nočník po půl hodinách.Nočník měl tvar auta a po úspěšném pokusu vydával zvuk podobný troubení a blikal. Během dvou dní jsme se tak přes den zbavili plen. Zůstaly nám na spaní,cesty a na noc.Chodili jsme s broučkem hodně ven,cvičili,posilovali a nohy mu začaly pomalu sílit. Zlehka se přiblížil Silvestr.Poslední den v roce moc neprožívám.A na ten první vzpomínám celkem nerada.Protože někteří lidé bývají velmi nedočkaví,ozvaly se první rány právě když se brouček vzbudil po odpoledním spánku.Hrozně se lekl a rozplakal se.Ach jo ,co budeme dělat?Tak jsme se snažili broučka co nejvíc utahat.Prostě bude tak utahaný,že se nevzbudí.Dlouho jsme sáňkovali a také jsme byli na procházce.My jsme byli úplně hotoví.Brouček během večeře usínal.Dala jsem mu ještě na ouška vatu a uvázala šátek.Tak snad to pomůže.My jsme také odpadli.Ovšem náš tehdejší soused si pořídil ten rok soukromý ohňostroj.Byly to rány,že se otřásal celý dům.Drnčely nám okenní tabulky a hnusné záblesky nám zaplavovaly celý byt.Kupodivu,brouček zatím spal.Tak snad bude klid.Ještě jsem přetáhla přes postýlku deku. Pak se ale ozvala rána a začal být cítit smrad.Manžel vylítl z postele.Do pr...e,kterej ma..r!!! Během chvilky to vzbudilo i broučka.Snažili jsme se ho udržet v postýlce. Nešlo to!Tak jsme na rychlo zatemňovali ještě okna pomocí dek.Malý byl vyděšený.Třásl se a plakal.Doufali jsme,že to za chvilku skončí.Po půl hodině manžel vyběhl sousedovi domluvit.Soused slíbil,že už dají pokoj.Brouček se pomalu uklidnil a začal usínat.Ovšem sotva usnul,vše začalo nanovo.Opět šel manžel žádat o nápravu,podnapilý soused ho poslal kamsi.Co teď?! Vyběhla jsem ven.Požádala jsem souseda ,ať se ztiší.Měl několik oplzlých poznámek.Na chvilku to zabralo,pak zase vše začalo nanovo.Bláznili až do dvou do rána.Já a malej jsme už neusnuli.

Přes to jsme se snažili dodržet denní rytmus.Jen v poledne jsem usnula dřív než brouček.Vzbudil nás okolo 3 hodiny soused.Přišel se omluvit.Měla jsem chuť ho skopnout ze schodů.Pak jsem si řekla,chlap,no oni za to nemůžou.Odpoledne proběhlo v klidu a my jsme šli brzy spát.O půlnoci však začalo peklo. Malej se vzbudil. Začal řvát a nedal se utišit.Manžel šel ráno do práce.Pracoval ve výškách.Jedna chyba,trocha únavy a mohl by spadnout.Tak jsem oblékla sebe i broučka.Nacpala jsem ho do kočáru,staré Liberty.Pod něj péřovou deku,jeho do spacáku a na něj ještě teplou deku.Na boudu dvě baterky a tradá ven.Ať se táta vyspí.Chodila jsem s ním do čtyř do rána.Pak jsme přijeli domů.Dala jsem ho do postýlky a on hned usnul.Spali jsme pak do osmi,pak běžné denní povinosti.V poledne spánek,v noci chůze.V sobotu a v neděli jsme chodili i s manželem.Po pár dnech jsem se už naučila chodit s ním spát i přes poledne.Také jsem zašla na socialku kvůli mateřské.Slíbili, že jí bez problémů dostanu do čtyř let věku dítěte.Paní se mnou vyplnila papíry a já tedy čekala. Zdálo se, že to nejhorší už je za námi.Rovnou jsem i zašla k psycholožce,aby mi poradila co s broučkem.Poradila mi vydržet,být trpělivá a že to časem přejde.Tak já chodila celé noci dál.Přišlo patnáctého a mě přišla první mateřská. Konečně začneme žít jako všichni ostatní lidi. Jo to je super.

Druhý den mi ale volali,že musím peníze vrátit.Máme prý špatné předběžné opatření.Na nic nemáme nárok. Nechápala jsem! Bylo to jak na houpačce. Chvíli jste nahoře a pak sešupem dolů. No, měla jsem něco našetřeno,ale hodně peněz jsem už utratila za léčení.Volala jsem tedy na kraj.Tam mi řekli,že je to nezajímá a že mi teda broučka vezmou a dají ho do ústavu. Čekala nás drsná nemilosrdná realita. Rozhodli jsme se vytrvat!
"Tak si trhněte nohou, já to nějak zvládnu!" rozhodla jsem.
Snažila jsem se co nejvíce snížit výdaje.Dělala jsem lidem na zakázku různé věci,abych alespoň něco vydělala.Tak se pomalu přiblížily broučkovo 3. narozeniny.Oslavili jsme je hezky i když skromně.A pár dní po jeho narozeninách nás nečekaně navštívil můj známý.Když zjistil jak se věci mají,zavolal právničce.Ta dala věci do pohybu.Zařídila mi jak mateřskou,tak příspěvek na bydlení a rodinné přídavky.Hned to bylo jednodušší.

Dostali i předvolánku k tříleté prohlídce.Brouček za tu dobu obrovsky pokročil.Uměl už základní barvy s pomocným slovem.Modrá jako moře,zelená jako tráva,bílá jako sníh.......Zpíval písničky,říkal básničky.Zaostával jen v hrubé a jemné motorice a v logopedii.Jinak byl v pásmu širší normy.Paní doktorka ani nevěřila ,že to je to samé dítě.Byla jsem na něj neskutečně pyšná.Udělal za několik měsíců tak neskutečný pokrok.Nadále jsme denně třikrát cvičili vojtovku,posilovali chozením.Začali jsme i malovat.Malého to ale vůbec nebavilo.Já jsem ho ale přechytračila.Nasypala jsem na plech práškový cukr.Olízl si prst a pomocí prstu pak udělal cosi jako kolečko.To ho hned chytlo.Sladké moc miluje. Také jsme lepili obrázky.Vždy jsem mu ho nechala vystřihnout,pokud se snažil,mohl si ho nalepit. Tak jak se rozvíjela jeho motorika,rozvíjela se i jeho řeč.Říkal mi maminta.
Tak jako každé dítě,byl i brouček velký otazník.Poc pusí----,proč prší?To je voda ,co se vypařila z potoků a řek.Vrátila se, aby dala život ,trávě ,stromům ,ptákům a všemu živému.A poc je motá.........proč je mokrá.................Stále se vyptával a vše ho zajímalo.Má velmi dobrou paměť.Dostávali jsme se stále více do normálu.Z každého pokroku jsme se upřímně radovali.