Příběh velké touhy a lásky aneb jak jsem k pěstounské péči přišla 9. To dáme! (příběh Kateřiny)

Tak nám pomalu čas ubíhal.Jak plynuly dny a týdny,stále více jsem si uvědomovala,že musím broučka pomalu a jistě odstavovat. A to ve všech oblastech.Byla jsem si vědoma toho,že to nepůjde hned. Ale já budu muset do práce. Téměř nic jsem na broučka nedostávala,Tedy mateřskou 3800 plus 500 rodinné přídavky a 350 příspěvek na bydlení.Ovšem na to jsem měla nárok,jen do čtyř let věku dítěte.Broučka jsem také přihlásila k trvalému pobytu k nám.Několikrát jsem se snažila zjistit jak se věci mají.Vždy mi ovšem bylo řečeno:,,Dejte ruce pryč,jinak vám broučka vezmeme".Tak jsme si žili,protloukali se jak to šlo a byli jsme šťastní.Pak jsem jednou večer měla takovou tu předtuchu.Ještě jsem něco dodělávala po pečení.Manžel mě už lákal do postele.Já jsem měla chuť vše dodělat.Vždyť to můžeš udělat ráno.Pojď honem spát,než ti začne noční jízda.Ne,tvrdošíjně jsem si stála za svým.Stejně to mám za patnáct minut hotové.Pak už jsem zalehla a během pěti minut v manželově náručí usnula.Stále jsem od půlnoci do tří až čtyř do rána chodila s broučkem.Budil se naprosto přesně.Zase jsem vyrazila.V duchu jsem každou noc děkovala výrobci Liberty. Díky ní to šlo.Sousedé si brzy zvykli. Někteří opozdilci se k nám občas i na chvilku přidali.Stále jsem čekala,kdy to přejde a já budu normálně spát.Tentokrát začal brouček klimbat už ve tři,byla jsem zmrzlá a unavená.Tak,kočár pod schody,spacák a deku přes madlo.Stáhnout kombinézu,opatrně svléknout do pyžamka a šup do postele.Vše jsem dala na místo a pomalu vklouzla k manželovi do vyhřáté postele.Okamžitě jsem usnula.Manžel dělá od sedmi.V šest mě tahal z postele.Udělal mi čaj.Pojď alespoň na chvilku si se mnou sedni.Zakňourala jsem,že se mi nechce,ale vylezla jsem.Poslední dobou se díky mé noční aktivitě málo užijeme.Jakmile se posadím,nebo si lehnu,okamžitě usínám.Jen tak v noční košili si k němu sedám v kuchyni a lehce ho škádlím.Vím ,že za pár minut odchází do práce.Ještě uklízím po miláčkově snídani vše do myčky a otírám stůl.Poté už vklouznu zpět do postele a slastně vychutnávám to příjemné teplo.Ještě si chvilku pospím.

Zvonek.Já se z něj picnu.Co zas zapomněl.V duchu nadávám manželovi. Vlezu do ledničky.No jasně,zase tu nechal svačinu.Beru jí do ruky a letím dolů.,,Jednou tu zapomeneš i hlavu táto!"Natahuji ruku se svačinou.Za dveřmi stojí úplně cizí pán a paní.Představují se jako sociálka z města kam je místopatřičný náš brouček.Chci vidět nějaké doklady.Vytahují občanky a nějaké průkazy.Teprve teď si uvědomuji,že tu stojím téměř nahá.Beru je nahoru.Usadím je v obýváku a rychle se oblékám.Pro jistotu během oblékání rychle vyvětrám a ustelu.Uvařila jsem kávu,jen nechápu,přijeli až z takové dálky a ráno o půl sedmé?No nic.Chtějí vidět broučka.Tak počkejte až se vzbudí.Nakonec jim dovolím ,aby nakoukli.Paní kouká,stále si něco zapisuje.Chce vidět celý byt.Vše jsem jí ukázala.Usmívala se ,byla spokojená.Poté mi vysvětlují,že malej má momentálně tři sociálky.JEDNU VE MĚSTĚ KDE SE NARODIL,DRUHOU NA KRAJI KDE BYL DOČASNĚ,TŘETÍ JE TA NAŠE.No a oni se hlásit nemusí.Potřebují prý vidět běžný chod rodiny.Po hodince se budí brouček.Volá na mě:,, Maminto,já uč hůru!"Jdu ho zvednout z postele.Sundám mu plenu a oblékám ho. Vběhl do kuchyně. Přítomnost cizích lidí ho zmátla a hned hledá útočiště v mé náruči.Připravila jsem mu snídani .Malej snídá a stále pozoruje návštěvu.Paní se ho ptá jestli je máma a táta hodná.Brouček odpoví že ano.Pak se ptá jestli mu chutná snídaně.Znovu odpoví ano.Paní se ještě podrobně dívá do dětského pokoje.Je okolo osmé hodiny a opět zvoní zvonek.Běžím dolů a nevěřím svým očím.Přijely báby z kraje.Vedu je nahoru.Potkávají se se svými kolegy a tváří se na sebe tak sladce,až mě z toho bolí zuby.To už je na broučka moc. Přicucne se na mě a odmítá se pustit.Jdu ty první vypustit z baráku a rychle se s nimi loučím.Vyběhnu nahoru.Sladké báby se mě ptají,co tu ti druzí dělali.Vysvětluji ,že prý mají nárok nás kontaktovat a vidět broučka.Každopádně mi sdělují ,že ještě kontaktovali naší ospodku a ta do hodiny dorazí.Najednou se mi chce hrozně smát.Báby prošmejdí byt .Jen jim vadí.že nemám instantní krupičku.Nesnáším instantní věci!!!!!No a co když by se náhodou malý v noci vzbudil hlady?Ale za tu dobu,co je u nás,se už naučil jíst běžnou stravu!!!Stále dokola mi říkají,že musím mít instantní krupičku.Konečně dorazila i naše ospodka. Jdu jí otevřít.V duchu si říkám.,,To dáme!!!"Tři sociálky za den,je to síla,ale my to zvládneme.Pak ještě projde byt ospodka. Ptá se bab z kraje co je nového.Matinka je nezvěstná.Musí jí dohledat,eventuálně jí stanovit poručníka.Naše paní ospodka dodává jak to bude s penězi. Zatím na nic nemáme nárok.Jen jako bio rodiče.No musíme být trpěliví.Brouček se trochu předvádí.Všichni se diví,jak krásně chodí,zpívá,mluví.Po chvilce jim i ukáže jak umí na nočník.Jen báby z kraje nechápou můj zvukový doprovod : ,,Číííííí a ééééééé,éé,éé." Chápu zní to jako by jsem rodila kopec ježků proti srsti.Ale brouček to miluje.Ještě odměna a malý je šťastný.Pak pár tlachů ,několik zdvořilostních frází a konečně se dámy zvedají k odchodu.Prý se mi ozvou,až bude něco nového.Vedu je dolů po schodech a jen nerada odolávám pokušení kopnout je do zadnic,až by se skutálely.Jen co za nimi zapadnou dveře ,vyběhnu nahoru s pocitem vítězství.Musím dohnat,co jsem díky bábám nestihla.Kupodivu mi jde vše nějak lehce.Až dnes přijde manžel z práce,budu mít co vyprávět!