Proč jsou důležití klasičtí dlouhodobí pěstouni

Píší nám a volají mnozí zájemci o pěstounskou péči, ale bohužel čím dál více jeví zájem o pěstounskou péči na přechodnou dobu, v některých případech možná i s jakýmsi pocitem, že profesionální pěstounská péče je více zapotřebí, protože to ty miminka v kojeneckých ústavech nejvíce potřebují. Rádi bychom odpověděli na vybrané otázky formou článku.

Nejdůležitější je, aby hned po narození mělo dítě náhradní mámu

Nejnovější studie poruch attachmentu opravdu dokazují, že novorozeně potřebuje rodičovskou postavu a že prostředí kojeneckého ústavu, vyjma dětí s velmi specifickými zdravotnickými potřebami, je méně vhodné než kvalitní rodina.

Výše uvedené samozřejmě platí, ale není to jen na přechodných pěstounech, aby tento problém řešili. Ve skutečnosti je o malé miminka obrovský zájem a prakticky není problém je udat do rodin. Jsou-li právně volné do adopce, tak zpravidla osvojitelé neváhají a dítě přebírají, co nejdříve a často jsou i schopni riskovat, že dítě budou muset vrátit.

Obdobně by si malého drobečka jistě rádi převzali do péče dlouhodobí pěstouni. V tomto případě by se nemuselo dítě fixovat na náhradní mámu 2x, což by byla výhoda, ale zase by musel existovat předpoklad, že se dítě v dohledné době nevrátí k biorodičům.

Někdy mohou pěstouni převzít do péče miminko právně volné k adopci, ale takové, o které není zájem, např. dítě postižené či s podezřením na AIDS, apod. V takových podobných případech je podle našeho názoru zbytečné, aby dítě absolvovalo navíc přechodnou pěstounskou péči.

Je lepší přebírat dítě z ústavu nebo od přechodné pěstounky?

Zájemci bohužel často preferují přebírání dítěte z ústavu, zejména osvojitelé. Přechodní pěstouni totiž musí předávat dítě postupně a citlivě, kdežto ústav vydá dítě na dlouhodobou návštěvu §30 okamžitě, ačkoliv to někdy nemusí být pro dítě úplně nejvhodnější.

Dalším problematickým bodem je případné vyčerpaní části rodičovského příspěvku ze strany přechodných pěstounů, o který následně adoptivní máma přichází. Nutno podotknout, že kvalitní a uvědomělá přechodňačka vyjde osvojitelům nebo dlouhodobým pěstounům vstříct jak, co se týče předávek, tak co se týče čerpání rodičáku, takže je to opět o lidech a nelze paušálně tento jakoby nedostatek všem pěstounům na přechodnou dobu vyčítat.

Kdy je vhodná přechodná pěstounská péče?

Existují situace a snad díky modernímu trendu opakovaně sanovat biorodinu je to celkem časté, že dítě není právně volné do adopce a ani se ještě neví, zda půjde zpět domů, k babičce, tetě a nebo do dlouhodobé pěstounské péče. A v těchto případech je přechodná pěstounská péče velmi vhodná.

Na dítě se nemusím vázat, vymazlím a předám

Častý argument některých zájemkyň o přechodnou pěstounskou péči je, s nadsázkou řečeno, že se těší na ty miminka, ale že pak nechtějí s přijatými dětmi přežívat pubertu. Někdy se též obávají, aby jim pak cizí děti nezůstali na krku celý život.

Ano, svým způsobem může být péče o miminko pro některé ženy příjemnou záležitostí, ale otázkou zůstává: "Komu to dítě předat, když širší rodina nemá zájem a ani se nenajdou dlouhodobí pěstouni?"

Komu dítě z přechodné péče předat?

Zájem o klasickou pěstounskou péči mírně klesá. Podle našeho názoru je to jednak způsobeno velkou reklamou na přechodnou pěstounskou péči a její velkou medializací s tím, že zájemci nejsou dostatečně informováni o specifikách přechodné péče a jednak poklesem jistot dlouhodobých pěstounů, oproti minulosti, zejména, co se týče "rizika" návratu dítěte do biorodiny.

Názor naší organizace je dlouhodobě takový, že sanace rodiny, tak jak je někdy nesprávně v současné době občas pojímána, tzn. že biorodiče mají právo žádat kdykoliv a opakovaně děti zpět aniž by se dostatečně přihlíželo k zájmům dětí, většinou život svěřených dětí návratem k biorodiči od dlouhodobých pěstounů poškodí.

Samozřejmě jsou případy, kdy se biomatka z tíživé životní situace dostane, např. díky vhodnějšímu partnerovi a pak je návrat dětí na místě, ale v mnoha případech se v životě biorodičů mnoho nezměnilo, změnila se jen politika státu.

Sanaci rodiny plně podporujeme, dokud nejsou děti odebrány a v určitém období po něm, např. do 1 roku, ale pak by podle našeho mínění mělo být o dětech rozhodnuto trvale tak, aby děti mohly prožít šťastné a spokojené dětství.

Přechodná péče de facto problém opuštěných dětí zcela neřeší. Může však pomoci opuštěnému dítěti, aby nemuselo projít ústavem. Deprimující by ovšem bylo, kdyby se děti z přechodné péče stejně musely umístit do ústavních zařízení, protože se pro ně nenašli vhodní náhradní rodiče.

Kde brát dlouhodobé pěstouny

Myslíme, že menší zájem o klasickou pěstounskou péči netkví jen v penězích, ale finance mohou hrát svoji roli. Odměna pěstouna na jedno dítě nyní činí 8000 Kč hrubého, ale je to zdaněno. Když tedy pěstounka pracuje, bude pobírat v čistém cca. 5400 Kč. Pěstounka na přechodnou dobu bude pobírat, zůstane-li doma a neuplatňuje-li na své vlastní děti daňový odpočet, částku cca. 15900 Kč čistého. Jestliže se někdo chce věnovat profesionální pěstounské péči jako zaměstnání, je pro něj pěstounská péče na přechodnou dobu vhodnější, neboť skýtá finanční zajištění bez nutnosti hledat další práci.

K tomuto jen dodáváme, že i někteří dlouhodobí pěstouni by byli ochotni pečovat například o větší sourozenecké skupiny, o starší děti či o děti se specifickými potřebami na profesionální bázi po dobu nezbytně nutnou a dá se říci, že mnozí tak již fungují, ale jejich snaha, situace a úsilí, dle jejich názoru není dostatečně ohodnoceno.

Jinými slovy, diagnostika se kvůli diskriminaci dětí provádí jen velmi opatrně už proto, že se nedá vyvěštit všechno, co budoucnost přinese, ale přijme-li rodina děti s předpokladem, že to bude asi o hodně těžší, ať už co se týče historie dítěte, zdravotního a psychického stavu, chování, kontaktů s biorodinou, apod., tak se domníváme, že by takoví obětaví a jistě i kompetentní pěstouni měli mít podmínky srovnatelné s pěstouny na přechodnou dobu. Možná by stálo za to obnovit něco jako pěstouny ve zvláštních případech, kteří existovali do roku 2012.

Bohužel situace je taková, že zájemců o dlouhodobé pěstounství je relativně dost a někteří i na děti dlouho čekají, ale o některé typy dětí není z jejich strany zájem, a proto musí zůstávat v ústavních zařízeních. A to je škoda.

Nutno dodat, že stát v ČR možná hledá rodiče jen malému počtu dětí, troufáme si tvrdit tak asi 10%, protože u ostatních předpokládá, že se do rodin nehodí a že jim bude lépe v kojeneckém ústavu či dětském domově. Jinými slovy nepotřebujeme jen dočasné a i dlouhodobé profesionální pěstouny.

Možná i rádi taktizujeme

Leckdo si možná řekne, že nejprve přechodnou pěstounskou péči zkusí, protože se to vyplatí jednak proto, že začne brát odměnu hned po zařazení do evidence a jednak proto, že odměna je vyšší. Bude-li příležitost, zájemce požádá o to, aby si mohl dítě nechat a stane se dlouhodobým pěstounem.

Taky možnost a zákon to umožňuje. Dokonce lze podat žádost na obě péče zároveň a v průběhu schvalovacího procesu se rozhodnout.

Snad i proto o klasickou dlouhodobou pěstounskou péči žádají, vyjma vyloženě altruistických typů, hlavně ti, kteří by sítem na přechodné pěstouny neprošli, např. mají-li dítě mladší 8 let, větší počet vlastních dětí, tuší, že by neprošli, apod.

Část zájemců o dlouhodobou péči opravdu ví, o co jde a ví, co chce, tzn. dát dětem rodinu, ale domníváme se, že podpora klasické péče je nedostatečná.

Co by dlouhodobé pěstouny možná motivovalo?

1) Určitě zlepšení jejich mediálního obrazu.
Svého času hovořili odborníci o klasické české pěstounské péči jako o placené adopci či jako o nevhodné produkující paskvily. Tím, že se přechodná péče označila za profesionální, tak to budí zdání, že klasická péče je amatérská. Ovšem v rámci příprav pěstounů činí rozdíl pouhých pár desítek hodin školení.

2) Narovnání podmínek

Mnozí klasičtí pěstouni by vítali, kdyby například, budou-li muset vrátit dítě, pobírali odměnu pěstouna i v době, kdy dítě nemají a kdyby nemuseli s žádostí o další dítě absolvovat znovu celý zdlouhavý a náročný schvalovací proces. Jistě, mnohý krajský psycholog by rodině poradil, aby si po případném vrácení dětí rok dva odpočinula, ale když pěstounka opustí zaměstnání, zůstane doma, manžel rozšíří barák o další pokojíčky a oba pěstounství vidí jako celoživotní poslání, je opravdu velká škoda takové lidi ztrácet.

Asi ze 70% mají klasičtí charitativní dlouhodobí pěstouni 1-2 děti a nutno říci, že chci-li být běžnou rodinou, je nutné si důkladně rozmyslet, kolik zvládnu. Ale pokud se najdou lidi ochotní pečovat o 4,5,6 dětí nebo o děti se specifickými potřebami, a je-li nutné, aby jeden z pěstounů zůstával s dětmi doma a plně se jim věnoval, myslíme si, že je třeba je více podpořit, ideálně na stejné úrovni a za stejných podmínek jako mají pěstouni na přechodnou dobu.

3) Částečná privatizace zprostředkování dítěte do pěstounské péče nebo adopce

To je věc, které se v ČR kdekdo bojí, ale my si myslíme, že by to opuštěným dětem pomohlo. Samozřejmě je třeba zabránit, aby státem pověřené osoby (agentury) s dětmi neobchodovaly a stát, resp. soud musí mít vždy poslední slovo, ale nevidíme důvod, proč by se neziskové organizace nemohly do procesu zapojit a více se podílet.

Ideální by bylo, aby se doprovázející organizace podílela na získávání pěstounů, následně na jejich přípravě a psychologickém posouzení, poté na vyhledávání dětí, pro které by byli získaní náhradní rodiče vhodní až po služby po přijetí dětí a během pěstounské péče. Zapojením nestátních subjektů do řešení situace opuštěných dětí by podle našeho názoru došlo ke zlepšení a k nárůstu pěstounských rodin.

4) Otevření se ústavních zařízení veřejnosti

Ústavní zařízení by dle našeho názoru měla mít ze zákona povinnost spolupracovat při získávání zájemců o náhradní rodinnou péči a více se otevřít veřejnosti z řad zájemců. Ti by měli mít možnosti dětské domovy a kojenecké ústavy navštěvovat a radit se tam s odborníky, jaké dítě by pro ně mohlo být vhodné. Pozn. nejde nám o to, aby si zájemci děti v ústavech vybírali, ale aby to tam mohli konzultovat. Jsme také pro rozvoj hostitelské péče u prověřených osob.

5) Podpora projektů na získávání pěstounů

Mhoho sponzorů dává dary ústavním zařízením a Klokánkům, možná nejraději něco pro děti. Ale opuštěné děti nepotřebují nutně nový mobil, Mikuláše s Lucií Bílou či 2x ročně pobyt u moře a na horách. Opuštěné děti potřebují rodinu!

Ačkoliv se ve sdělovacích prostředcích často opakuje, jak děti z dětských domovů do rodin nechtějí a jak se jim tam líbí a že je tam o ně dobře postaráno a jak máme v ČR nejlepší kojenecké ústavy na světě, tak podle většiny světových odborníků na danou problematiku, je rodinné prostředí lepší, než ústav.

Proto apelujeme zvláště na sponzory, aby věnovali své finanční prostředky na získávání nových pěstounů a na podporu těchto náhradních rodin do začátku.

6) Zohlednění zájmů svěřených dětí při sanaci rodiny

Myslíme si, že více zájemců o dlouhodobou pěstounskou péči by se cítilo jistější, kdyby měli větší oporu u úřadů kompetentních posuzovat zájem dítěte. Víme, že je velmi diskutabilní určovat, co je a co není zájem dítěte, ale podle zahraničních zkušeností není možné sanovat rodinu do nekonečna a je třeba dát dětem šanci vyrůst spokojeně a šťastně v náhradní prostředí.

Například v otázce kontaktů se domníváme, že by měla existovat příprava nejen dětí a pěstounů, ale i biorodičů, protože jen kontakt, který je po všech stránkách zvládnutý a kde dochází k dohodě mezi pěstouny a biorodiči, může být dítěti ku prospěchu.

7) Prodloužení doby na rozmyšlenou a služby při seznamování se s dítětem

V současné době mají zájemci na zažádání o dítě pouze 1 měsíc od seznámení se se spisem. Některým budoucím náhradním rodičům tato doba nestačí a potřebovali by delší čas na seznámení se s dítětem. Zaznamenáváme reakce typu rozmysleli jsme si to, to bychom nezvládli, děti jsou moc divoké, apod. A vskutku i první zkušební víkendový pobyt může být značný záhul, ale dítě se může časem zklidnit a budoucí náhradní rodiče si jej mohou zamilovat. Bylo by jistě prospěšné, kdyby seznamování se budoucích pěstounů s dítětem napomáhala doprovázející organizace či ústavní odborník, případně oba.

8) Rodinné terapie, kluby a sbližovací programy pro nové pěstouny

Domníváme se, že noví pěstouni potřebují více služeb, více konzultací, více respitu, více podpory. Výborné by byli rodinné terapie s videotrénikem, podpora spolupráce s ústavním zařízením, které dítě předávalo, čas na sblížení se, který by neměl narušovat kontakt s biorodinou, apod. I přes vznik mnoha doprovázejících organizací víme, že se tím nejtěžším obdobím protloukají noví pěstouni často sami, třeba jen proto, že o dobré neziskovce v okolí nevědí.

Další možností je vyhledat si neziskovku, která organizuje kluby pěstounů nebo kluby náhradních rodin, kde mohou stávající pěstouni pomoci těm začínajícím neformálním způsobem. V našem kraji jednou takovou neziskovkou jsou například NÁHRADNÍ RODINY www.nruk.cz.

Sbližovací programy typu sociálně terapeutický víkend by byly jistě též vítané, ale jsou hodně drahé a zatím málo dostupné. Společný pobyt rodiny často sbližuje, zvláště není-li dítě dosud adaptované na každodenní všední chod rodiny. Sociálně terapeutické programy umožňují dítě lépe poznat a tím ho více pochopit a tak zkvalitňovat výkon pěstounské péče.

9) Opatrovnictví by nemusel vykonávat jen stát - více práv lidem

V otázkách zdravotních, hospodářských, soudních a dalších by vyjma kolizního opatrovnictví měli začít působit více fyzické osoby blízké svěřeným dětem nebo specializované neziskovky. Dokážu si představit, že například ve věcech zdravotních u zdravotně postiženého dítěte by klidně mohl být opatrovník sám pěstoun, stejně tak ve věci dědictví, apod. Najít by se třeba mohl i opatrovník pradědeček, učitelka ze školy, sociální pracovnice neziskovky. Důležité je, aby to dělali lidé, kterým na dětech záleží a aby se některé záležitosti nevlekly zbytečně dlouho přes soudy.

Obdobně u PASů a dětských občanek. Myslíme si, že pěstouni by měli mít právo cestovat se svěřenými dětmi alespoň po EU. Rodiny se běžně vydávají na dovolené do zahraničí. Zejména noví pěstouni často zápasí s tím, že s dítětem odcestovat nemohou.

10) Stát by měl děti zabezpečit i nad rámec příspěvku na potřeby dítěte

Většina dlouhodobých pěstounů své děti dotuje z odměny pěstouna nebo ze svého příjmu. Jistě kolo, notebook, bonbónky či výlet na hrad nepatří mezi základní potřeby dítěte a tyto rozmazlovací záležitosti asi nikdo uhradit chtít nebude, ale občas v životě přichází situace, kdy se vyskytnou neplánované výdaje typu rovnátka, dieta na cyliakii, speciální ortéza, naslouchátko, schodolez či doplatek jiné zdravotní pomůcky, školní pobyt, ad. Pěstouni nemají vůči svěřeným dětem vyživovací povinnost a měli by mít možnost požádat na sociálce o úhradu zdůvodnitelného oprávněného výdaje.

Závěr:

Návrhů na zlepšení podmínek klasické pěstounské péče by jistě padlo ještě mnoho. Své názory můžete přidávat do komentářů pod článkem. Snažili jsme se jen nastínit problematiku na případnou situaci, kdy by nebylo kam dávat děti od přechodných pěstounů. Výše uvedené prosím považujte jen za úvahu, ne za odborný článek. Dané formulace obsahují jen některé postřehy získané naší praxí a neodrážení všechny názory všech pěstounů a ani nevycházejí z nějakého relevantního výzkumu. Článek je vlastně jen názor.