Profesionální pěstouni by měli být kvalitní

Naše organizace se snaží poslední dobou zaměřovat spíše na získávání dlouhodobých pěstounských rodin, a proto články na tomto webu někdy mohou obsahovat rady, které jsou pro pěstouny na přechodnou dobu méně výstižné. Abychom záležitost napravili, napsali jsme tento článek.

Úvodem musíme konstatovat, že krátkodobá pěstounská péče bývá obvykle mnohem náročnější jako taková a nejen proto, že je přechodná, max. na 1 rok. Nejde jen o to o miminko pečovat a zvládat různé traumata či zdravotní komplikace po odebrání, ale také o to, podílet se na řešení situace biologické rodiny a na hledání dlouhodobého řešení pro malou svěřenou ratolest.

Proto se domníváme, že přechodní pěstouni by měli být kvalitní, ideálně i v oboru vzdělaní.

S tím pochopitelně souvisí i celý posuzovací proces a příprava, která by měla být podle našeho názoru samostatná bez osvojitelů a dlouhodobých pěstounů s tím, že by končila výstupním testem, který by byl společně s psychologickým posudkem podkladem pro schválení či pro zamítnutí k zařazení do evidence.

Možná jako čtenáři či čtenářky namítnete, že nejdůležitější je láska k dětem a chuť pomáhat a že zákon prakticky žádné větší požadavky oproti dlouhodobým pěstounům nemá, tak proč si komplikovat život. Jenomže bez důsledné přípravy a bez důsledného výběru se může ten život opravdu "pěkně" zkomplikovat. Tak asi proto.

V této souvislosti prosíme zájemce, aby velmi dobře zvažovali, zda pokud chtějí přijmout cizí děti do rodiny a trvají na přechodné pěstounské péči, jestli počítají s tím:

1) Že dítě nejpozději do roka odejde a že se to bude opakovat stále dokola.
S úsměvem poslouchám příběhy o tom, jak ta či ona přechodná pěstounka své bývalé svěřeňátka navštěvuje a jak je všechno bezva. Ale bude to stíhat až jí projde pod rukami 10 či více drobečků?

2) Že to nebude lehké aneb jak dlouho jste ochotna se pořádně nevyspat?
Trošku s nadsázkou řečeno "životnost" přechodných pěstounů v zahraničí bývá až na výjimky pouze několik let. Jako celoživotní zaměstnání se PPPD nemusí vždy povést.

3) Že to asi nezvládnete sama, ale že budete potřebovat podporu v rodině.
Nechceme předem odrazovat samoživitelky, ale péče o miminko bývá často náročná. Zvláště když v noci nespí, například z důvodů abstinenčních příznaků. Pak se často hodí babička, dcera manžel či druh, který občas zaskočí či někam zaveze autem. Pochopitelně můžete to zvládnout úplně sama, ale...

4) Že kontakty můžete mít i 2x týdně i s dojížděním.
Bylo by smutné, kdyby si schválená PPPD pěstounka stěžovala, že tolik kontaktů nezvládne. Je přeci profesionál. Na dojíždění jsou určené finanční prostředky na potřeby dítěte, zapíše se to do IPOD dítěte a hurá pomáhat biomatce sbližovat se s dítětem. Že to může být někdy těžké?

5) Že si nejde naplánovat koupě většího bytu, abych splnila kritéria.
Na jedné návštěvě visely prodlužováky ze stropu a žadatelka radostně. Už mám tu elektriku, tak už mi mohou to dítě dát. Jo, aha, oni nemůžou spát dvě děti v jedné posteli? Takže mám někde v bazaru koupit další postel? Ale kam jí dám? No, to bylo spíše žertem, stát moc velké materiální požadavky nemá, zejména u příbuzenských či dlouhodobých pěstounů bychom vás povzbuzovali, ale chcete-li být profesionál, měli byste na to nejprve mít a nezařizovat se na dluh či s vidinou, že to z peněz na děti později splatíte. Riziko zamítnutí může být velké.

6) Že si budete muset hodně věcí vyřídit sama.
Jít do profi péče s představou, že všechno za mne udělá doprovázející organizace je celkem ošidné, neboť to prakticky nelze. Víme, že jsou organizace, které tento přístup razí a skutečně chtějí jen, aby přechodné pěstounky pečovaly, zatímco se vším ostatním jim pomohou. Jiné organizace, jako např. ta naše, podporuje profesionály v samostatnosti. Když budete muset třeba zajišťovat různé lékaře, někdy i specialisty, žádat si od nich zprávy, potvrzení, doporučení, objednávat termíny, rozhodně nebudete sama, ale přesto to bude hodně na vás.

7) Že celá odměna pěstouna není vaše jako mzda u zaměstnavatele.
Slýcháme často, jak si kdesi pěstouni museli do baráku dokoupit to či ono, sedačky do auta, dětské pleny, drahou umělou dětskou výživu, jak musí víc topit, někam jezdit, doplácet léky, telefonovat a to všechno stojí peníze. Příspěvek na potřeby dítěte prý nestačí a tak se to často kompenzuje čerpáním rodičovského příspěvku, protože pak by se muselo sáhnout na odměnu pěstouna, která není po zdanění a odpočtu sociálního a zdravotního pojištění zas až tak závratně vysoká. Jinými slovy, přechodná pěstounská péče umožňuje pobírat takový příjem, abyste k tomu nemuseli chodit do práce a mohli se plně věnovat svěřeným dětem, ale nezbohatnete na tom. A to ani zdaleka.

Nevím, zda-li postačuje naše strašidelné sedmero jako podnět k hlubšímu zamyšlení. Víme, že o přechodnou pěstounskou péči mají zájem mnohdy skutečně kvalitní a perspektivní budoucí pěstounky či pěstouni a těm bychom moc rádi pomáhali, ale je škoda, že mnohdy zájemci, u kterých může existovat spíše předpoklad zamítnutí, zbytečně ztrácí čas.

Proto určitě doporučujeme návštěvu některé z poraden pro náhradní rodinnou péči.

Po konzultaci s odborníky máte možnost lépe zvážit možná rizika pěstounské péče na přechodnou dobu a uvědomit si své vlastní možnosti v perspektivě budoucího období.

Ti z řad zájemců, kteří si přechodnou péči rozmyslí, nemusí zoufat. V současné době, podle neoficiálních informací některých ospoďaček z Ústeckého kraje, nastává nedostatek klasických dlouhodobých pěstounských rodin. Požadavky na tento typ péče jsou mírnější a šance projít obvykle bývá mnohem vyšší.

Pro konkrétní radu si můžete dojít zde:

Poradna pro náhradní rodinnou péči Ústí nad Labem
Masarykova 750/316 (3.p) - kruhový objezd Rondel
400 10 Ústí nad Labem

Otvírací doba:
Po 9.30 - 13.30
St 9.30 - 13.30

Nebo dle telefonického či emailového objednání.

Tel.: 910 050 786
Mobil - sms: 778 168 272
Email: ilona.drasarova.2(@)gmail.com