Začátek profi pěstounky

V květnu 2014 jsem byla zařazená do evidence pěstounů na přechodnou dobu pro děti od narození do 6 let, bez ohledu na pohlaví a etnikum, přestože jsem zdravotní handicap ze začátku vyloučila, tak v evidenci ho mám. Čekala jsem na telefon a zatím vybavila dětský pokoj a dokoupila potřebné věci. Vyřídila jsem si taky vše na úřadu práce. A zase čekala. Po měsíci jsem volala na kraj, jestli zase nezapomněli a bylo mi řečeno, že děti nejsou. Asi bylo potřeba nejdřív naplnit ústavy, kde jsou na rozdíl od pěstounů odborníci.

V červnu manžel dostal infarkt, ale naštěstí to nebylo vážné a když jsem ho odvážela z nemocnice, tak najednou telefon: „Máme tady týdenního chlapečka,romského původu, matka odešla od něj přímo z porodnice, je zcela zdráv.“ Neváhala jsem ani minutu a domluvila s jeho sociální pracovnicí převzetí. Tak jsme s manželem 7.července jeli nejdřív na soud, kde sociální pracovnice čekala, došla tam i moje klíčová pracovnice ze Sdružení pěstounských rodin. Vyzvedla jsem předběžné opatření a hurá do porodnice.

V porodnici mi nejdřív dali zdravotní zprávu, kde jsem zjistila, že klučina má možná hepatitidu typu C a dostává na uklidnění fenobarbital, protože matka si den před porodem „šlehla háčko“. Ale jinak prý v pohodě, hezky spí a papá, jen matka, která se vracela do porodnice na krátké návštěvy neví o tom, že jde do přechodné péče. Tak trochu šok, ale malého jsem oblékla do přinesených věcí, z porodnice mi nechali jen plínku a ještě přidali zbytek Infadolanu, protože se mu loupala kůže. Byl tak drobounký, že jsem měla strach, abych ho nerozmáčkla. Venku mi sociální pracovnice dítěte řekla, že kartičku pojišťovny mi vyřídí, ale ať jí zbytečně nevolám, jen když to bude akutní. Malý spal, jak by ne po práškách, údajně měl jíst až za 3,5 hodiny, tak jsme zajeli hned na sociálku vyřídit papíry. To už se Paťa probíral a začal jim tam hlasitě křičet. Úřednice nám řekla, ať přijedeme jindy, asi jí to vadilo, ale já nechtěla s tak malým dítětem se tam vracet, tak jsem ho měla na jedné ruce a druhou vyplňovala formulář. Nakonec jí docvaklo, že by to mohla udělat sama a tak už jsem jen podepsala a jeli jsme konečně domů. Hned jsem podle instrukcí dala 50ml Nutrilonu, ale to nestačilo. Paťa se pořád kroutil a brečel. Další krmení už jsem zvýšila dávku a to krmila každé 2 hodiny, v noci jsem vůbec nespala a jen kontrolovala jestli malej dýchá, skoro nebyl slyšet.

Hned druhý den, jsem zašla k pediatričce. Bohužel mi nepotvrdila ani nevyvrátila abstinenční syndrom, ani jiní specialisté mi nedokázali poradit. Takhle to probíhalo skoro dva měsíce. Neklid, podrážděnost, špatné spaní. Já vyčerpaná, ustaraná, nevyspalá.

Za týden, co jsme měli malého doma, se nahlásila na návštěvu sociální pracovnice i s kolegyní. Vše proběhlo normálně, malý celou dobu kupodivu spal (asi byl už taky vyčerpaný), a odjeli s tím, že se starám vzorně. Druhý den dojela klíčová pracovnice, taky žádný problém, jen Paťa už byl aktivní. Za tři týdny přijela pracovnice z ivančického OSPODu a že prý si sociální dítěte stěžovala, že mám dítě v dětském pokoji a ne u sebe, přestože jsem s sebou neustále nosila chůvičku. Tak jsem téhle ukázala, že v domě je ještě další postýlka v ložnici a malého dávám spát tam, kde zrovna jsem. Byla jsem naštvaná, že mi to neřekla tamta pracovnice do očí hned. Není nad skvělou spolupráci s rozumnou úřednicí.

Po necelém měsíci se biologická matka přihlásila, že má o syna zájem. Domluvili jsme termín asistovaného kontaktu, na který dorazila i s pracovníkem IQ Roma servis. Setkání probíhalo na můj vkus vlažně. Nicméně jsem jí chtěla dát šanci napravit její „chybu“ a tak se konali další schůzky 1x za týden až 14 dní. Některé sama zrušila údajně pro nemoc, na jednu nedorazila vůbec. Její chování vůči synovi je nadále vlažné. Koncem srpna jsme náhodou od matky zjistili, že malý má změněné jméno v rodném listě a do hry se zapojuje i biootec. Teď je skoro prosinec, soud, který měl být v říjnu se zrušil, tak čekám na nové jednání, což bude až po novém roce.

Další problém nastal v srpnu, protože předběžné opatření dosud (máme listopad) nenabylo právní moci, a tak neposlala sociálka peníze na dítě (Pozn. redakce - Úřad práce v Ústeckém kraji čeká na nabytí právní moci u předběžka podle našich zkušeností stále, takže se čtenáři předběžně neradujte). Musela jsem požádat písemně MPSV o vyjádření a klobouk dolů, s jakou rychlostí a ochotou nabídli pomoc a radu. Jednoduše si na ÚP v Ivančicích metodička řádně neprostudovala zákon. Ani se neomluvili.

Další problém byl s vyrážkou u Pati, doktorka sice předepsala mast, ale ta to ještě zhoršila. Díky za mojí švagrovou, která měla zkušenost s atopickým ekzémem neteře, která je alergická na mléko. I když doktorka nepotvrdila tuto možnost, alespoň mi nezakázala přejít na hypoalergenní výživu. Díky tomu se do týdne ztratila nejen vyrážka, ale Paťa se i víc zklidnil a přestal se mi svíjet jak housenka.

Dnes bude Paťovi 5 měsíců. Jsem sice trochu vyčerpaná, máme ještě problém se spaním, ale jinak je z něj pohodový, usměvavý klučina, někdy se pěkně vzteká, ale žádný problém s psychomotorickým vývojem. Pořád má speciální výživu, ale zeleninové příkrmy nepotvrdily potravinovou alergii, tak to snad bude fajn. K doktorce chodíme pravidelně, dostala jsem dokonce od biomatky souhlas s vakcinací Synflorixem a jiné zdravotní problémy se nevyskytly. Uvidím, jak to úředníci vyřeší do budoucna, protože se na nás začíná malej fixovat a bylo by pro něj lepší, kdyby se co nejdřív dostal do dlouhodobé péče.

I když je to někdy vyčerpávající, tak bych rozhodnutí stát se pěstounkou nezměnila. Je to nenahraditelný pocit, když vidím jak z malého nervózního uzlíčku, se klube čiperný rošťák, kterému věnuji maximum času a i když zanedbávám trochu rodinu a domácnost, stojí mi to za ten jeho smích a spokojenost. Zatím se necítím být profíkem, to časem, až získám víc zkušeností. Nějaký boj s úřady díky mé předchozí práci taky zvládnu. Jen mě mrzí že neziskovka, která mě doprovází, nemá zájem nabídnout odlehčovací službu. S dítětem do 2 let nemám nárok na respit a pokud bych byla nemocná, musí mě zastoupit manžel, který pracuje 10 hodin denně. Na odpočinek si prostě počkám až po předání.

Předchozí díl příběhu profi pěstounky naleznete ZDE.

Další příběhy náhradních rodin si můžete přečíst ZDE.