Hostitelská péče

Děti do hostitelské péče z Ústeckého kraje naleznete na stránkách projektu Dejte šanci dětem

Hostitelská péče jsou dlouhodobé a opakující se kontakty dítěte žijícího v dětském domově s rodinou či jednotlivci, kteří nejsou biologickými příbuznými dítěte. Je realizovaná převážně u dětí, které mají objektivně nižší šance na pěstounskou péči (např. děti starší 10 let, velká sourozenecká skupina, etnikum, apod.).

Účelem HP je poskytnout dítěti možnost zažít fungování běžné rodiny, především pak vztahů v ní, možnost navázat citový vztah, možnost prožití úspěchu a rozšíření psychosociálního zázemí.

Přestože do dnešního dne ještě stále není zakotvena v legislativě ČR, má HP v České republice poměrně dlouhou historii. Po celou dobu však byla realizována živelně, bez přesněji vymezených pravidel. Na základě této živelnosti vzniklo mnoho forem a způsobů realizace HP odvíjejících se od různého přístupu jednotlivých lidí, pracovníků, institucí, krajů a úřadů. Nejednotnost v přístupu k HP je dnes zřejmá i u odborníků zabývajících se náhradní rodinnou péčí či péčí o ohrožené děti. K HP pak bývá v některé literatuře řazena např. i návštěva dobrovolníků v dětských domovech a kojeneckých ústavech, návštěvy dětí u svých vychovatelů. Někdy je hostitelská péče mylně pokládána za zvláštní druh pěstounské péče.

V současné době rozlišujeme dvě hlavní formy hostitelské péče a to dle jejího vzniku. Hostitelskou péči spontánní a hostitelkou péči plánovanou.

Spontánní HP má v našich zemích tak dlouhou tradici jako sama ústavní zařízení. Vždy se totiž okolo dětí z DD pohybovali lidé, kterým nebyl jejich osud lhostejný. Navázali s dítětem užší vztah, který se rozvinul v návštěvy, společné výlety či prázdniny, který přerostl v několikaleté přátelství mnohdy až do dospělosti dítěte. Spontánní HP je tedy přirozeně vzniklý vztah dítěte z DD k lidem, s nimiž se náhodně potkalo či seznámilo podobně, jako dítě v jiných rodinách. Hostitelé nejprve dítě znají a teprve poté uvažují o tom, zda dítěti nabídnout širší zázemí, stejně tak dítě ví, o koho se jedná. Hlavní výhodou této formy HP je, že vzniká přirozeně a pozvolna, zúčastnění se zapojují tak, jak jim to vyhovuje. Hlavní nevýhodou je nedostupnost. Většina dětí v DD nemá to štěstí, že na takovéhoto hostitele, který o ně bude mít zájem narazí. Dalším negativem také může někdy být nesplněná očekávání nebo nečekaná překvapení jedné či druhé strany. (Hostitelé nečekají, že dítě po nějaké době zcela ukončí kontakt, dítě překvapí „chudoba“ rodiny apod.)

Plánovaná HP je naproti tomu ve větším měřítku spíše novodobá záležitost. Zahrnuje jak osoby, které se přímo obracejí na nejbližší dětské domovy či sociální pracovnice, tak i neziskové organizace či instituce, které se hostitelskou péčí koncepčněji zabývají. Plánovaná HP je ochuzena o přirozenou spontánnost vzniku vztahu, avšak je obohacena o přípravu hostitelů i dítěte na celý proces a zahrnuje dlouhodobé provázení.

Více informací naleznete ZDE.